Rody šišák (Scutellaria) i zaušnérie (Zauschneria) nabízí zahradnické i zahrádkářské veřejnost celou řadu zajímavých, velmi atraktivních druhů, které se dokážou velmi dobře vyrovnat i s podmínkami relativního nedostatku vláhy v půdě. Se zástupci mimořádně početného rodu Scutellaria (čeleď Lamiaceae) se lze setkat v Evropě, Asii i Severní Americe. Jako zahradnicky perspektivní (s ohledem na odolnost vůči suchu) lze označit zejména druhy ze sušších oblastí.
Velmi hezkým druhem, původem ze Severní Ameriky, je šišák šedý (Scutellaria incana), jako o perspektivní novince o něm už byla řeč v jednom z minulých ročníků Zahradnictví. Určitě ale stojí za připomenutí. V přírodě roste na slunných a spíše sušších či mírně vlhkých půdách v travnatých společenstvech a na okrajích lesa ve východních a jihovýchodních regionech USA. Dorůstá výšky 60 až 90 cm a nakvétá bohatě větveným květenstvím nesoucím asi 2–3cm velké modrofialové (vzácněji i bílé) pyskaté květy. Kvete v létě (obvykle srpen až začátek září). Jde o trsnatě rostoucí rostlinu, charakteristickou vzpřímeně rostoucími řidšími trsy, tvořenými obvykle pouze několika stonky (3–7), vyrůstajícími z kořenové hlavy. Nevytváří tedy příliš zapojené porosty a hodí se spíše do kombinovaných výsadeb s jinými druhy podobných nároků a velikosti. Dobře se uplatní v přírodně pojatých záhonech a záhonech mulčovaných štěrkem. Velmi dobře snáší i sušší stanoviště na plném slunci či v mírném polostínu. Na půdní podmínky není nikterak náročný a dobře roste v lehčích i těžších půdách. Množí se výsevem, popř. i řízkováním či omezeně dělením trsů.
Text a foto
Ing. Petr Hanzelka, Ph.D.,
kurátor sbírek trvalek a okrasných trav,
Botanická zahrada hl. m. Prahy
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 11/2019.
