Rezistence škůdců k insekticidům je dědičně podmíněná schopnost jedinců v populaci škůdců přežít ošetření insekticidem, který by měl za normálních podmínek poskytnout účinnou ochranu zemědělské plodiny. Rezistence k insekticidům je tedy schopnost hmyzu účinnou látku insekticidu tolerovat, detoxikovat nebo obejít, či kompenzovat její účinky.
Rezistentní jedinci k jedné účinné látce se buď ve velmi malé frekvenci přirozeně vyskytují v populacích, nebo rezistence vzniká mutací genů, případně následkem rekombinací genů. Je-li populace po několik generací vystavena selekčnímu tlaku, tj. působení jedné účinné látky některého insekticidu, dříve nebo později se v populaci objeví část jedinců se zvýšenou odolností. Pokračuje-li dále selekční tlak insekticidu, může rezistenci vykazovat celá populace. Rezistence se může vyskytovat současně ke dvěma účinným látkám s různým mechanismem účinku (cross-rezistence) nebo k více účinným látkám (multiple-rezistence). Výsledkem dlouhodobé aplikace stejného typu účinných látek je snížená účinnost používaných přípravků a ztráty na produkci, případně zvýšené náklady na ochranu při opakovaných aplikacích přípravků. Problémem je vysoká proměnlivost lokálních populací v citlivosti k insekticidu, a to jak v populacích z jednoho regionu, tak v populacích z rozdílných geografických oblastí. Proto je nezbytné monitoring rezistence k insekticidům pravidelně provádět ve všech regionech.
Rezistence obaleče k insekticidům
V řadě evropských zemí byla v 90. letech zjištěna rezistence u obaleče jablečného k širokému spektru přípravků, zahrnujících vedle organofosfátů, pyretroidů a karbamátů i inhibitory syntézy chitinu a juvenoidy. V Itálii byla zjištěna rezistence k diflubenzuronu (Dimilin) a dalším účinným látkám, jako je indoxacarb (Steward) a tebufenozid (Mimic) v roce 1993. V roce 1996 se rezistence obaleče jablečného k diflubenzuronu vyskytla také ve Švýcarsku a byla potvrzena rovněž rezistence k tebufenozidu, fenoxycarbu (Insegar), deltamethrinu (Decis) a phosalonu (Zolone). V roce 1998 byl zjištěn nárůst rezistence obaleče k diflubenzuronu, deltametrinu a phosalonu také ve Francii. Cross-rezistence byla zaznamenána i vůči dalším účinným látkám, jako je teflubenzuron (Nomolt), tebufenozid, bifenthrin (Talstar) a lambda-cyhalothrin (Karate). V České republice nebyla vzhledem k relativně nízké intenzitě chemické ochrany rezistence k insekticidům tak závažným problémem, jako například v USA a v zemích západní Evropy. V posledních letech však přibývají v ČR zprávy o snížené účinnosti některých insekticidů proti obaleči jablečnému, což působí pěstitelům ztráty.
Metody hodnocení rezistence obaleče jablečného
Pro testování rezistence obaleče jablečného k insekticidům je nezbytné nejprve stanovit tzv. diskriminační koncentrace (LC90) insekticidů při aplikaci na vajíčka, housenky prvního instaru (L1), případně housenky pátého instaru (L5) obaleče jablečného z laboratorního chovu citlivého k insekticidům. Stanovení LC50 a LC90 testovaných přípravků, tj. koncentrací způsobujících po aplikaci na cílové stádium mortalitu 50 % resp. 90 % jedinců, se zjišťuje na základě závislosti mortality testovaného stádia obaleče na koncentraci insekticidu. Stanovené koncentrace insekticidů slouží poté jako výchozí pro testování rezistence na vzorcích polní populace. Stupeň rezistence testované populace k danému přípravku charakterizuje tzv. koeficient rezistence (RR). Výpočet koeficientu rezistence se provádí na základě porovnání LC50 zjištěné u polní populace (LC50 polní) a LC50 stanovené na laboratorní populaci (LC50 lab) a prakticky vyjadřuje, kolikrát je LC50 insekticidu zjištěná u polní populace vyšší než LC50 zjištěná u laboratorní populace citlivé k insekticidům.
Nejobtížnějším úkonem pro zjištění rezistence vybrané populace obaleče je získání živého materiálu pro testy. Pro testy rezistence k přípravkům s ovicidním a ovolarvicidním účinkem je třeba získat dospělce polní populace buď pomocí světelného lapače umístěného v korunách jabloně přes noc, nebo přímo pomocí smýkací sítě za soumraku, kdy jsou motýli obaleče aktivní. Pro získání dostatečného množství vajíček a posléze L1 housenek pro testy je třeba zajistit dospělcům obaleče z přírody vhodné podmínky pro kladení, tj. simulovat co nejvíce podmínky v přírodě umístěním dospělců do místnosti s přístupem přirozeného světla a dostatečnou vlhkostí vzduchu. Získání housenek L5 pro testy rezistence k přípravkům s larvicidním účinkem je poněkud snazší. Odebírají se přezimující housenky obaleče jablečného v sadech pomocí pásů z vlnité lepenky, obdobně jako při monitoringu populační hustoty obaleče.
Výsledky hodnocení rezistence obaleče
Pro testy rezistence obaleče jablečného k insekticidům byly vybrány dvě lokality, Velké Bílovice a Praha-Ruzyně, s rozdílnou intenzitou ochrany proti obaleči jablečnému. Komerční sad na lokalitě Velké Bílovice byl vybrán z důvodu selhávání ochrany proti obaleči jablečnému v posledních letech a tedy podezření na rezistenci k aplikovaným insekticidům. Jedná se o intenzivně chemicky ošetřovaný sad jabloní v režimu integrované ochrany rostlin. Obaleč jablečný má na této lokalitě obvykle dvě generace za rok, přičemž druhá generace je ekonomicky významnější. Červivost při sklizni dosahuje na neošetřovaných plochách 60 až 80 %. Na intenzivně chemicky ošetřovaných plochách se červivost v posledních letech pohybovala od 5 do 30 %, což je z hlediska ekonomického velkých problémem. Sad byl chemicky ošetřován organofosfáty (Zolone 35 EC a Reldan 40 EC), inhibitory tvorby chitinu (Dimilin 48 SC a Nomolt 15 SC) a juvenoidy (Insegar 25 WP). V posledních letech byly do ochrany zařazeny take neonikotinoidy (Mospilan 20 WP a Calypso 480 SC). V posledním desetiletí se počet aplikací proti obaleči pohyboval od pěti do osmi za sezónu. Druhá lokalita Praha-Ruzyně byla vybrána jako lokalita s očekávanou nízkou úrovní rezistence obaleče jablečného k insekticidům. Jedná se o experimentální sad jabloní VÚRV, v. v. i., Praha o velikosti tři hektary. Na této lokalitě má obaleč jablečný zpravidla jednu generaci ročně v chladných letech a dvě neúplné generace v teplých letech. Na neošetřované kontrolní ploše dosahuje červivost při sklizni 20 – 30 %. Do roku 1999 nebyl tento sad ošetřován chemickými insekticidy. V letech 1999 a 2000 byl v sadu proti obaleči aplikován Nomolt 15 SC s frekvencí postřiků tři a pět za sezónu. Od roku 2001 byla aplikována metoda dezorientace a attract and kill.
U vzorků populace obaleče jablečného z lokality Praha-Ruzyně byla testována rezistence k přípravkům Dimilin 48 SC, Nomolt 15 SC a Zolone 35 EC pomocí topikálních aplikací na přezimující housenky odebírané z pásů z vlnité lepenky. Vzorky populace obaleče jablečného z lokality Velké Bílovice byly testovány rovněž na rezistenci k přípravkům Dimilin 48 SC, Nomolt 15 SC a Zolone 35 EC pomocí topikálních aplikací a také byly testovány na rezistenci k přípravkům Dimilin 48 SC a Insegar 25 WP po aplikaci na nakladená vajíčka. V tabulce č. 1 jsou prezentovány výsledky vyhodnocení rezistence vyjádřené pomocí koeficientu rezistence RR. Z hodnot RR uvedených v tabulce je zřejmé, že byla zjištěna cross-rezistence populace obaleče jablečného z lokality Velké Bílovice k fenoxycarbu (RR = 14,21), teflubenzuronu (RR = 7,89) a phosalonu (RR = 4,73). Populace z lokality Praha-Ruzyně byla mírně rezistentní k phosalonu (RR = 1,87) a teflubenzuronu (RR = 3,38). Rezistence k diflubenzuronu aplikovaného na housenky L5 nebyla u vzorků z testovaných populací prokázána, protože hodnota LC50 stanovená pro housenky L5 populace z Velkých Bílovic se překrývala s konfidenčním intervalem LC50 pro citlivý laboratorní kmen a hodnoty LC50 stanovené pro housenky L5 z Prahy-Ruzyně ze dvou let byly dokonce nižší než LC50 pro citlivý laboratorní kmen.
Návrhy na antirezistentní strategie
V současné době je riziko výskytu rezistentních populací obaleče jablečného u nás naštěstí poněkud sníženo díky registraci nových insekticidů (Integro, Steward) a pomocných prostředků ochrany rostlin (Isomate C plus). Přesto nás zkušenosti ze zahraničí varují, že rezistence obaleče může vzniknout i k látkám, u kterých se s podobným rizikem nepočítalo. Důkazem je vznik rezistence obaleče jablečného v Německu k přípravku na bázi viru granulózy, který byl dosud považován z hlediska možné rezistence za bezrizikový. Je tedy třeba s podobnými riziky počítat a včas je eliminovat pomocí řady opatření, kterým říkáme antirezistentní strategie. Základem je dodržování pravidel integrované ochrany, tj. aplikace pesticidů pouze na základě monitoringu výskytu obaleče a překročení prahu škodlivosti, dále střídání přípravků s různým typem účinné látky, a to v jednom roce i mezi roky na větších plochách. Důležitá je zásada použití přípravků z jedné skupiny účinných látek maximálně dvakrát za sezónu. Přípravky s různým typem účinných látek jsou uvedeny v následujícím přehledu:
• karbamáty (Insegar),
• inhibitory syntézy chitinu (Dimilin, Nomolt, Alsystin),
• organofosfáty (Zolone, Reldan – poněkud odlišný mechanismus účinku), směsné přípravky (Nurelle – organofosfát + pyretroid), pyretroidy (Decis, Alfametrin, Alimetrin, Cyper, Karate, Talstar, Vaztac, ale i Talstar nebo Trebon – poněkud odlišné mechanismy účinku),
• neonikotinoidy (Mospilan, Calypso),
• látky urychlující svlékání hmyzu (Integro),
• mikrobiální přípravky (Biobit, přípravky na bázi CpGV – dosud neregistrovány),
• přípravky s novými typy účinných látek (Steward).
Preventivní metodou pro zabránění nástupu rezistence je metoda dezorientace založená na narušení sexuální komunikace obaleče plošnou aplikací syntetického feromonu (u nás registrován Isomate C plus). Tato metoda je z hlediska rizika nástupu rezistence bezpečná, protože dosud nebyla prokázána rezistence obaleče k feromonu. Další perspektivou jsou přípravky na bázi viru granulózy obaleče jablečného, jejichž registrace v ČR se v současné době připravuje. Jelikož již byla prokázána rezistence obaleče jablečného k viru granulózy, je tedy třeba s těmito preparáty zacházet obdobně jako s chemickými přípravky a dodržovat střídání s jiným prostředky ochrany. Nepřímo má vliv na zabránění výskytu rezistence také používání přípravků selektivních pro přirozené nepřátele škůdců. Podpora přirozených regulačních mechanismů umožňuje snížit potřebu použití chemických prostředků ochrany a v konečném důsledku tedy vede ke snížení rizika nástupu rezistence.
