Zakryté pěstební prostory jsou lehké stavby s malou tepelněizolační schopností a energeticky značně náročné. Proto se hledají možnosti, jak tuto náročnost zmírnit. Cesty k tomu jsou: vícevrstvé kryty skleníků, krycí materiály s povrchy odrážejícími dlouhovlnné infračervené záření (omezují noční vychládání skleníků), omezování tepelných mostů zakrýváním tepelně vodivých konstrukcí tepelně izolačními materiály (pryžové nebo plastové lišty), zmenšování množství tepelně vodivých nosných částí, které nesou kryty skleníků (sklo, polykarbonátové desky, plastové fólie), zmenšování tepelných ztrát infiltrací (provzdušňováním) způsobených netěsností skleníku, zejména v místech větráků a kolem dveří.
Nemalý vliv na snižování spotřeby paliv a nepříznivého působení venkovního okolí skleníků má regulace parametrů skleníkového prostředí. Optimální hodnoty parametrů prostředí (teplota vzduchu, její vlhkost, intenzita slunečního záření) jsou určovány činností, která se ve skleníku vykonává (pěstování a uchovávání rostlin, jejich přezimování, prodej rostlin a pěstebních potřeb).*
Text Ing, Stanislav Haš, CSc., Agroenergo, Jiří Matouš, MIRES CONTROL
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 10/2014.
