Registrace odrůd a obchodování s rozmnožovacím materiálem zemědělských, zeleninových, ovocných, okrasných druhů a révy upravují v Evropské unii (dále jen EU) příslušné směrnice. Většina ustanovení těchto směrnic byla zapracována do zákona č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby), dále jen „zákon“, který s účinností od 30. 8. 2003 nahradil zákon č. 92/1996 Sb., o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, ve znění pozdějších předpisů.
Ustanovení nově přijatého zákona upravují podmínky pro registraci odrůd a pro obchodování s rozmnožovacím materiálem tak, aby vyhovovaly požadavkům výše zmíněných směrnic i po vstupu České republiky do EU.
Datem vstupu budou Česká republika a ostatní přistupující státy z pohledu legislativy přeřazeny z kategorie „třetí země“ do kategorie „členské státy“. Jak se tento fakt odrazí na registraci odrůd a uvádění jejich rozmnožovacího materiálu do oběhu?
Zásadní změna spočívá v tom, že se podstatně rozšíří sortimenty odrůd uváděných do oběhu, což může být potěšitelné pro dodavatele a pěstitele, ale méně vítané, v důsledku vzrostlé konkurence, pro domácí šlechtitelské firmy.
U zemědělských a zeleninových druhů lze od data vstupu uvádět do oběhu všechny odrůdy těchto druhů zapsané ve společném katalogu zemědělských druhů nebo ve společném katalogu zeleninových druhů. Tyto katalogy jsou úřední seznamy odrůd sestavené na základě úředních národních katalogů odrůd registrovaných v jednotlivých členských státech. Nové odrůdy jsou do společných katalogů začleňovány bezprostředně po registraci v členském státě úředním oznámení a publikaci. Seznamy druhů (druhové seznamy) uváděné ve společných katalozích jsou pro členské státy závazné a jsou upravovány příslušnými směrnicemi rady (2002/53/ES pro zemědělské druhy, 2002/55/ES pro zeleninové druhy). Druhový seznam sestavený pro podmínky České republiky je přílohou již zmiňovaného nového zákona.
Samozřejmě datem vstupu nových států do EU také registrované odrůdy zemědělských a zeleninových druhů všech přistupujících států budou v případě, že splňují požadavky uvedených směrnic, začleněny do společných katalogů a obchodování s jejich rozmnožovacím materiálem bude možné ve všech členských státech. Na základě jednání s Evropskou komisí přistupující státy sestavily seznamy odrůd, u kterých je předpoklad, že k 30. 4. 2004 splní požadavky odpovídajících směrnic a mohou být k 1. 5. 2003 začleněny do společných katalogů. Některé registrované odrůdy však tyto požadavky (prozatím) nesplňují. Na základě Smlouvy o přistoupení a podle článku 42 Aktu o podmínkách přistoupení může Evropská komise přijmout přechodné opatření pro dobu tří let od přistoupení tj. do 30. 4. 2007, umožňující uvádět do oběhu osivo odrůd nesplňujících požadavky směrnic rady pouze na území státu, kde byly odrůdy registrovány a který o přechodné opatření požádal. Během tohoto tříletého období bude možno buď zajistit splnění požadavků zmíněných směrnic, nebo ukončit množení a doprodej osiva odrůd, u nichž splnění požadavků směrnic nebude možné. V případě České republiky k datu vstupu téměř 98 % registrovaných odrůd náležejících k zemědělským a zeleninovým druhům uvedených v příloze č. 1 zákona (tzv. druhový seznam) splňuje kritéria pro zapsání do společných katalogů odrůd.
Registrace odrůd zemědělských a zeleninových druhů uvedených v příloze č. 1 zákona alespoň v jednom členském státě unie bude tedy i po vstupu do EU podmínkou uvádění rozmnožovacího materiálu do oběhu.
Registrace odrůd révy vinné pro výrobu vína zůstává taktéž nadále podmínkou uvádění rozmnožovacího materiálu do oběhu. U stolních odrůd révy lze uvádět do oběhu i tzv. konformní rozmnožovací materiál (označován zkratkou CAC), u kterého registrace odrůd není podmínkou.
CAC rozmnožovací materiál nepodléhá uznávání, za jeho vlastnosti zodpovídá dodavatel, stát v tomto případě má pouze funkci kontrolní. Jedná se o kvalitativně nižší stupeň rozmnožovacího materiálu, než je uznaný materiál. Mírnější jsou především požadavky na zdravotní stav materiálu, není vyžadována informace o testování materiálu na virózy apod. Požadavky na CAC materiál a na dodavatele tohoto materiálu stanovuje zákon a příslušná vyhláška.
Podstatné liberalizace doznává uvádění do oběhu rozmnožovacího materiálu ovocných druhů jmenovaných v příloze č. 1 zákona. Rozmnožovací materiál lze uvádět do oběhu jako uznaný nebo jako CAC. Jednou z podmínek uznávání rozmnožovacího materiálu zůstává i nadále registrace odrůdy, avšak v případě výroby CAC materiálu, jak již bylo výše zmíněno, není úřední popis odrůdy nezbytně nutný, tudíž odrůda nemusí projít registračními nebo jinými úředními zkouškami.
Registraci odrůd okrasných druhů, léčivých a aromatických rostlin zákon umožňuje, avšak zcela na dobrovolné bázi. A i po vstupu bude zcela na dodavateli, s jakým rozmnožovacím materiálem se rozhodne obchodovat.
Ve všech členských státech unie úřední zkoušky pro potřeby registrace zajišťují instituce pověřené státem. Finanční účast státu na provádění zkoušek se však podstatně liší a s tím souvisí většinou i výše zkušebních poplatků. Čím nižší je účast státu, tím vyšší jsou poplatky. Jako příklad lze uvést Nizozemsko, kde zkoušky pro registraci zajišťuje nezávislá nestátní instituce Naktuinbouw. Její činnost je hrazena ze zkušebních poplatků a z určitého procenta z obratu semenářských firem, stát se na registraci odrůd finančně nepodílí. Roční zkušební poplatky za testy odlišnosti, uniformity a stálosti jsou poměrně vysoké, pohybují se kolem 1000 až 1100 EUR. V České republice je prováděním zkoušek pro registraci pověřen Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. Žadatel v České republice za stejnou službu v současné době platí 4000 Kč.
S možností využívání podstatně širších sortimentů nabývá na významu doporučování odrůd. Provádění zkoušek pro tyto účely je taktéž zakotveno v ustanoveních zákona. Ministerstvo zemědělství může pověřit ÚKZÚZ organizováním zkoušek s registrovanými odrůdami, jejichž výsledky budou zveřejňovány v Seznamu doporučených odrůd. Zkoušky mohou být zakládány ÚKZÚZ nebo jinou odborně způsobilou právnickou nebo fyzickou osobou. Praktická realizace zkoušek je samozřejmě podmíněna odpovídajícím financováním, ať již ze strany agrární komory, pěstitelských svazů a zájmových sdružení, nebo prostřednictvím státních dotačních titulů.
