Regenerativní zemědělství může pomoci půdě i klimatu, potvrzuje výzkum i praxe

Regenerativní zemědělství se po letech vědeckých pokusů i praktického ověřování ukazuje jako reálná a vhodná cesta, jak řešit část problémů konvenčního zemědělství i dopadů klimatické změny. Jeho klíčovým přínosem je schopnost ukládat uhlík v půdě. Podle Karla Klema z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR, který se zabývá ekologickou fyziologií rostlin, mohou tímto způsobem hospodařit zemědělci prakticky kdekoliv.

Největší přínos má ale v sušších oblastech a v suchých letech, zejména na těžších půdách, kde je vyšší potenciál pro ukládání uhlíku.

Jak regenerativní hospodaření funguje

Podstata regenerativního zemědělství spočívá v tom, že se s půdou minimálně manipuluje, neorá se a je neustále pokrytá vegetací, a to i po sklizni hlavní plodiny. Spolupráce vědců s farmami a dlouhodobé pokusy podle Klema přinášejí velmi dobré výsledky. „Při dobré praxi není problém uložit až dvě tuny uhlíku na hektar ročně,“ uvedl. Výzkumy zároveň ukázaly, že zaorávání organické hmoty nebo hnoje je z hlediska ukládání uhlíku velmi neefektivní.

Přínos pro úrodnost, vodu i odolnost půdy

Důvodem, proč se vědci a zemědělci do experimentů pustili, je fakt, že za posledních 100 až 150 let intenzivního hospodaření kleslo množství uhlíku v půdě zhruba o polovinu. Přitom právě uhlík zásadně ovlivňuje úrodnost půdy i její schopnost zadržovat vodu, což je v době častějšího sucha klíčové. Půda obhospodařovaná regenerativně je navíc odolnější vůči erozi. „Výsledky z farem jsou velmi slibné nejen z hlediska půdního prostředí, ale i půdního mikrobiomu, tedy společenství mikroorganismů v půdě. Ještě před pár lety to nebylo tak jasné,“ doplnil Klem.

Zkušenosti zemědělců a úskalí přechodu

Zemědělci, kteří se do regenerativního hospodaření pustili, změnu většinou hodnotí pozitivně. Počítat ale musejí s tím, že návrat výnosů na původní úroveň trvá obvykle dva až čtyři roky. Část výpadků jim kompenzují nižší náklady a také se začínají objevovat firmy nabízející uhlíkové kredity za ukládání uhlíku do půdy. Výhody tohoto přístupu si nejrychleji uvědomili hospodáři v sušších regionech, kde byly náklady vysoké a výnosy často nízké. Regenerativní zemědělství pro ně představuje způsob, jak se adaptovat na zhoršující se sucho. Klem ale upozorňuje, že výsledky nejsou okamžité a při chybách může přechod trvat i více než pět let. Přestože se příklady dobré praxe postupně šíří, část zemědělců zůstává k novým postupům skeptická. Výzkum je navíc podle Klema místy pozadu za praxí. Problematické může být například používání těžké mechanizace ve vlhkých letech, která může půdu dlouhodobě poškodit, nebo trvalý vegetační pokryv, jenž může zvyšovat tlak škůdců.*

Zdroj: ČTK