Tématem letního srpnového čísla Zahradnictví je Realizace a údržba soukromých zahrad. Činnost, která je u nás mnohými stále ještě často podceňována a přehlížena, přestože, aniž bychom si to přímo uvědomovali, její výsledek působí na všechny naše smysli. Zda-li pozitivně či negativně závisí nejenom na jejím profesionálním provedení, ale i individuálním vnímání každého z nás. Samotná realizace soukromé zahrady na profesionální úrovni často vychází z návrhu zahradního architekta.
Běžně dostupný vyhledávač popisuje tuto činnost jako profesi zabývající se zahradními a parkovými úpravami se záměrem vytvořit vhodné životní prostředí pro člověka s vhodnými sociálními, užitkovými a estetickými atributy. Dále pak, že zahradní architektura se opírá o systematický průzkum stávajících sociálních, ekologických a dalších místních podmínek, procesy v krajině a navrhuje zásahy tak, aby přinesly požadovaný výsledek. Úpravy v rámci zahradní architektury jsou mimo přírodních podmínek obvykle dále modifikovány řadou zásadních a někdy protichůdných faktorů, jako je například přání zadavatele a ekonomické limity.
V mnoha případech, jak můžeme vidět kolem sebe, je realizace zahrady ztělesněním onoho přání zadavatele. Jeho vize zahrady často nebere v potaz ani přírodní či estetické podmínky, natož pak sounáležitost k danému okolí. Není divu, že soukromé zahrady stále střeží špalíry statických smaragdových vojáků v celoročním stejnokroji. Přítomnost listnatých elegánů je omezena na minimum, čímž je dosaženo přání minimalizace práce s podzimním odhozem jejich ,,šatstva´´ na pracně udržovaný travní pažit ohraničující ostrůvek vlnovkové výseče rádoby nazývaný trvalkovým záhonem s perenami pohřbenými v kůrovém mulči. A co by to bylo za zahradu bez vodního prvku. Když už je nedostupná římská fontána di Trevi, tak alespoň antickou sošku se džbánkem chrlící vodou do plastového rybníčku.
To vše ale až po rozmístění hracích prvků pro dětské ratolesti, grilovacího příslušenství, vydláždění stání pro vozidlo, a ztělesnění jaderského moře v podobě plastového bazénu.
Po splnění všech těchto přání zadavatele o provedení zahradního díla, zbývá již opravdu malý prostor pro realizaci plánů profesionálního zahradního architekta. Člověka, který, jako každý jiný, musí svojí činnosti pokrýt aspoň základní lidské potřeby. Je to právě on, jenž musí často sklonit hlavu a ze zaťatými pěstmi a pevnými nervy oponovat výplodům fantazie těch, kteří chtějí realizovat svůj vysnění ráj na Zemi na svých 300 m2.
Doufám, že pro profesi zahradního architekta bude čím dál tím méně platit pořekadlo ,,Koho chleba jíš, toho písničku zpívej´´.
Arnošt Jílek
