Pycnanthemum , z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae), patří v našich podmínkách mezi téměř neznámé trvalky. Není se však také příliš čemu divit. Jedná se o rod, který zahrnuje okolo dvaceti, nepříliš rozdílných druhů. Domovinou tohoto rodu jsou prérie a světlé lesy severní Ameriky.
Latinské jméno Pycnanthemum lze volně přeložit jako hustě kvetoucí nebo s hustými květy. Anglické pojmenování horská máta (Mountain Mint) může být zavádějící, protože většina druhů tohoto rodu se přirozeně vyskytuje spíše v nižších a středních polohách. Máta v anglickém názvu upozorňuje na výraznou vůni. Český název není znám.
Morfologické znaky
Pycnanthemum je příbuzné s rodem Origanum. Nadzemní lodyha je pevná, čtyřhranná, bohatě větvená, temně zelená, málokdy lysá, často porostlá stříbřitými chlupy. Jednotlivé druhy dorůstají 20 až 150 cm. Listy jsou vstřícné, celokrajné až zubaté, kopinaté, podlouhlé až jehlicovité (P. tenuifolium), jemně až silně chlupaté. Většina druhů je za teplých, slunných dní silně aromatická. Výrazná, mátová vůně je zejména po rozemnutí či poranění listů. Květy jsou nahlučené v květenstvích, podobné zavinutce (Monarda) nebo dobromysly (Origanum), jsou ale menší a často také chlupaté. Květenstvím jsou husté vrcholíky nebo vijany, nejčastěji ve složených květenstvích na bohatě rozvětvených, vzpřímených lodyhách. V jednom květenství může být 50 i více jednotlivých kvítků. Květy jsou nejčastěji dvoupyské, 1 až 5mm dlouhé, nazelenalé, růžové, nejčastěji však smetanově až čistě bílé. Často se na nich také vyskytují drobné fialové tečky či fleky. Květenství je zajímavé spíše v detailu, celkově není u většiny druhů příliš nápadné, z čehož je také odvozeno celkové použití rostlin jako doplňkových a výplňových druhů. U některých druhů (P. muticum, P. incanum) se však pod vlastním květenstvím nachází barevně výrazné listeny (čistě bílé či smetanové), které zdálky zdánlivě připomínají výrazný květ.
Popis jednotlivých druhů
Pycnanthemum virginianum (anglicky Virginia Mountain Mint, Common Mountain Mint) je původem z vlhkých prérií, luk, okrajů řek, vlhčích stanovišť USA a Kanady. Pevná, vzpřímená lodyha dorůstá 60 – 90 cm, kvete smetanově bíle v červenci až září. Listy jsou kopinaté, jemně chlupaté. V optimálních vlhčích podmínkách může být dost dominantní. Vyhovuje mu slunné až polostinné stanoviště a běžná zahradní půda. Tento druh je také někdy nabízen jako řezaná květina. Uvádějí se pod označením P. virginianum ´Peppermint Candy´, P. ´The Wizzard´, jde však nejspíš pouze o obchodní označení, nikoliv o kultivary.
Pycnanthemum tenuifolium (syn.: P. flexuosum), (anglicky Narrowleaf Mountain Mint, Slender Mountain Mint, Common Horsemint) se přirozeně vyskytuje v nízkostébelných, sušších prériích. Jako jediný zástupce tohoto rodu se vyskytuje též v horách a náhorních stanovištích. Mimo to ho lze přirozeně nalézt také v borových a dubových suchých lesích a křovinách. V našich podmínkách mu vyhovují kamenitá, suchá místa, slunné i polostinné stanoviště. Stejně dobře se mu daří rovněž v běžné zahradní, středně vlhké půdě. Je nejnižší ze všech druhů tohoto rodu. Běžně dorůstá 20 – 30 (50) cm. Bohatě větvená lodyha je lysá, stejně jako 2 – 3 cm dlouhé, jehlicovité listy. Rostlina působí velmi lehce, vzdušně. Je nejméně aromatický ze všech zástupců tohoto rodu. Kvete v červenci až září velmi drobnými smetanově bílými květy (množství drobných fleků ho však může zbarvit téměř do fialova). Tento druh vytváří kompaktní trsy, které se pomalu zvětšují krátkými podzemními výběžky. Je velmi vhodný zejména pro záhony s přírodě bližším charakterem a záhony s nižšími nároky na údržbu. Velmi dobře se kombinuje s dalšími, nízkými a středně vysokými severoamerickými druhy z prérií jako např. Echinacea angustifolia, Rudbeckia fulgida var. deami ´Goldsturm´, Oligoneuron album, Liatris spicata, Linum perenne, Dalea purpurea, Penstemon hirsutus, Bouteoua curtipendula, Sporobolus heterolepis, Andropogon scoparius aj.
Pycnanthemum californicum (California Mint) je druh, přirozeně se vyskytující pouze v Kalifornii. Strnule vzpřímené, tuhé lodyhy jsou bohatě větvené. Nesou na vrcholcích poměrně výrazná květenství s téměř bílými kvítky. Rostlina si drží trs i vzpřímený růst. Dorůstá 60 – 90 cm. Vzhledové i pěstitelské vlastnosti jsou podobné jako u ostatních zástupců tohoto rodu.
Pycnanthemum montanum (Thin-leaved Mountain Mint) je původem z otevřených, suchých lesů a okrajů porostu. Nemá tak pevný stonek jako ostatní druhy, někdy poléhá. Dorůstá 60 – 90cm. Listy jsou širší, kopinaté až podlouhlé, svrchu nafialovělé, zespodu světle zelené. Chlupy jsou velice krátké. Květenství se nenalézá pouze na vrcholu květní lodyhy, je nápadnější, jednotlivé kvítky jsou růžové, přičemž je jemná blizna nápadně delší, vyčnívá 3 – 5mm z květu. Kvete postupně v červenci až září. V detailu vypadá atraktivně, ozdobně působí též barvou listů.
Pycnanthemum muticum (Short Toothed Mountain Mint) je výrazný zejména svými bílo-stříbrně zbarvenými listeny, které jsou pod vlastním, nenápadným květenstvím. Vyhovuje mu slunce až polostín a běžná zahradní zem. Je doporučován i pro plošné výsadby, protože se do okolí šíří podzemní výhony. Na vlhčím, živnějším stanovišti může být hodně konkurenčně silný. Naopak v sušších podmínkách může trpět na padlí. Dorůstá výšky 70 –110 cm. Za slunných dní jsou zejména listy silně aromatické.
Pycnanthemum incanum (Hoary Mountain Mint, White Horse-mint) se vyskytuje v suchých lesích, křovinách a svazích kopců. Tento druh je nápadný zejména stříbřitě šedými chlupy po celé rostlině, které ji dodávají charakteristickou barvu. Vzhledově je podobný P. muticum. Listy jsou směrem ke květenství šedé až téměř bílé. Dorůstá kolem 70 – 150 cm, může být v zahradě díky podzemním výhonům agresivní.
Pycnanthemum pilosum (Hairy mountain mint) se přirozeně vyskytuje ve středně vlhkých bylinných formacích, jako jsou prérie, louky, okraje vodních toků. Dorůstá 60 – 120cm, středně rychle se rozrůstá podzemními výběžky. Celá rostlina je hustě pokryta krátkými chlupy. Listy jsou úzké, kopinaté, po rozemnutí silně aromatické. Kvete v červenci až září. Ve výsadbách je nenápadná, květy splývají s celkovým našedlým nádechem. Celá rostlina působí díky hustému ochlupení šedo-zeleně. Poměrně dobře snáší také přísušky. Velmi pěkná je kombinace s Echinacea purpurea, Monarda fistulosa, panicum virgatum, Amorpha canescans aj.
Množení
Množí se snadno semeny. Drobná semena vyséváme v březnu až dubnu do skleníku teplého okolo 20 °C. Semena se vysévají pouze mělce, nezasypávají se, nebo jen velice lehce. Klíčí velmi ochotně a vyrovnaně. Lze také řízkovat na konci jara. Bez problémů je možné také Pycnanthemum množit dělením starších trsů na jaře či na podzim. Zejména ve vlhčích půdách se většina druhů tohoto rodu intenzivně šíří podzemními výběžky, takže rostlina přirůstá poměrně rychle.
Stanovištní nároky
Pycnanthemum nejlépe prospívá na suchých a slunných stanovištích, což z něj spolu s nižším vzrůstem dělá vhodnou rostlinu do extenzivněji udržovaných výsadeb. Většině druhů však vyhovuje běžná zahradní půda, středně vlhká a slunná až polostinná poloha. P. muticum a zřejmě také P. pilosum, P. virginianum a P. incanum se mohou na stanovišti s vlhčí a výživnější půdou znatelně rozšiřovat podzemními výběžky.
S touto vlastností je proto třeba počítat a kombinovat tento druh s podobně konkurenčně silnými a vysokými trvalkami jako např. zástupci rodů Solidago, Panicum, Andropogon, Silphium, Vernonia, Helianthus a dalšími vysokými trvalkami.
V zápoji a na živnějších půdách může u Pycnanthemum docházet k odlistění spodní části stonku rostliny. V prvních letech po výsadbě může dojít, díky bohatě větvenému stonku a ne zcela odpovídajícími kořenovému balu, k rozklesávání či polehání vysazených rostlin.
Některé relativně širokolisté druhy jako P. muticum nebo P. incanum mohou v sušších podmínkách trpět padlím. Nikoliv však v takové míře jako např. Monadra. Jiné choroby či škůdci nebyli zjištěni. V Dendrologické zahradě v Průhonicích, stejně tak i např. v Botanické zahradě hl. m. Prahy v Tróji je Rod Pycnanthemun pěstován již více let a nebyly zjištěny žádné problémy s přezimováním jak rostlin vysazených na trvalé stanoviště, tak v matečnici nebo v kontejnerech.
Použití
Pycnanthemum nepatří mezi ty rostliny, které zaujmou atraktivním a nápadným květem. Jeho uplatnění je spíše jako výplňová trvalka v kombinaci s ostatními. Okrasnými stříbřitými až bílými listy a listeny se vyznačují P. incanum a P. muticum. Nafialovělé listy má P. montanum. Velice vhodné jsou kombinace s ostatními severoamerickými trvalkami, jako jsou rody Echinacea purpurea, Rudbeckia, Monarda, Panicum, Aster, Bouteloua, Schizachyrium, Amsonia, Phlox, Helenium atd. Pycnanthemum tenuifolium působí v trvalkových záhonech díky velkému množství jemných a drobných bílých kvítků velmi jemným a přirozeným dojmem. Vytváří pěkné, kompaktní trsy. Pro plošné výsadby je vhodný P. muticum.
Pycnanthemum je v období květu velice přitažlivé pro hmyz, zejména pro včely. Tato vlastnost z něj vytváří rostlinu důležitou pro včelaře. Na druhou stranu je však na tuto skutečnost třeba pamatovat v souvislosti s použitím těchto rostlin poblíž odpočívadel či dětských hřišť.
V Dendrologické zahradě jsou nyní pěstovány P. tenuifolium, P. pilosum, P. californicum a P. montanum.
Léčivé účinky
Pro svou výraznou mátovou vůni se ji ve své domovině říká horská máta (Mountain Mint). A podobně také jako u máty, je to i s jejím použitím v lidovém léčitelství a kuchyni. Lze ji využít při léčbě nachlazení, horečky a zažívacích problémech. Stimuluje pocení. Nejčastěji se používají sušené nebo čerstvé listy do čajů a čajových bylinných směsí. Často se využívá při léčbě plynatosti. Léčivých vlastností si všimli samozřejmě také původní severoameričtí indiáni, kteří ji využívali také k léčbě mnoha jiných neduhů. Protože je tato bylina považována ve své domovině za léčivou, lze ji použít i do tematických bylinkových a aromatických zahrad a koutů.
