Keře jsou skupinou dřevin, která má své charakteristické vlastnosti a v krajině svůj nezastupitelný význam. Netýká se to však jen krajiny. Morfologicky jsou to dřevnaté rostliny, které se od stromu odlišují tím, že nemají centrální kmen a větví se přímo od země nebo jen těsně nad zemí. Od polokeřů se odlišují zcela vyzrálými dřevnatými větvemi, které mají adventivní pupeny. Zpravidla jsou nižší než stromy, ale hranice mezi keřem a stromem může být v určitých případech nejasná.
Výhodou domácích druhů keřů, které jsou adaptovány na sušší a teplejší lokality, je ušetřit si práci a náklady spojené s pěstováním v městském labilním prostředí. To nabízí spoustu možností, jak dřeviny oslabit a dát tak impulz chorobám a škůdcům. Díky tomu, že jsou geneticky v naší krajině zakotvené, lze předejít mnoha úskalím, a pokud přesto nastanou, mají větší šanci je ustát a rychleji se s nimi vypořádat.
V následujícím textu je výběr několika druhů keřů, které jsou zástupci českého či moravského termofytika, ale i teplejších částí mezofytika. Některé z uvedených druhů mají ze sadovnického hlediska i atraktivní kultivary. Jiné jsou zajímavé sami o sobě nebo svými jedinečnými vlastnostmi. U některých druhů je třeba zohlednit jejich bujný růst či rozpínavost a tyto vlastnost se snažit využít.
Většinou roste jako mnohokmenný mohutný keř. V některých případech však může růst i jako pokroucený vícekmenný strom. Dorůstá výšky 5–10 m. Borka je na starších kmíncích lesklá, šedohnědá s výraznými lenticelami. Mladé větve jsou přímé, dlouhé a rovné. Nepravidelně laločnaté listy jsou vejčité až široce eliptické na bázi srdčité. Po obvodě jsou dvakrát pilovité, na dotek hrubě plstnaté. Samčí květy jsou ve výrazných válcovitých jehnědách objevujících se už od února. Samičí květy jsou nenápadné přitisklé k větvičce v listenových obalech a ven vyčnívají jen červenofialové blizny. Je významnou medonosnou dřevinou. Plodem je vejčitě kulovitý oříšek schovaný ve zvonkovitém, dřípeném obalu.
V České republice roste od nížin až do podhůří. Upřednostňuje teplejší oblasti a vlhčí, dobré živné půdy. Přesto se lze s ní setkat i na sušších stráních s nízkým půdním profilem. Je pionýrskou dřevinou a osidluje břehy potoků, mýtiny, lesní světliny, okraje lesů a cest. Je také dřevinou remízů a tzv. brownfields.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 11/2023
Text a foto Bc. Tomáš Vencálek, kurátor dřevin mírného pásma, Botanická zahrada hl. m. Prahy
Úvodní foto: Corylus avellana Pendula
