Co vlastně lze považovat za původní dřevinu a co už ne? Kdo vymezí její „správný“ areál výskytu, a kam už „nepatří“? To je stále převládající spor nejen mezi botaniky a dendrology, ale i napříč obory, například i mezi lesníky, ekology apod. Zejména pak v přístupu k vysazování oněch původních či nepůvodních druhů. V dalším dílu seriálu o původních druzích dřevin se zaměříme na rody Pyrus, Quercus a Salix.
Na našem území se vyskytují dva druhy hrušní. Prvním a teplomilným druhem je hrušeň polnička či hrušeň planá – Pyrus pyraster, která může dorůst až 20 m výšky, jako jednokmenný strom. Růst je ovlivněn stanovištěm, a můžeme se tak setkat i s keřovitými jedinci rostoucími do výšky jen sedm metrů. Koruna je na hrušeň nezvykle kulovitá. Okrouhlé listy jsou dlouze řapíkaté, na líci lesklé. Vyrůstají pouze na kolcích. Kvete v dubnu až květnu bílými květy. Plodem jsou drobné, stopkaté, v době zralosti žluté až žlutohnědé malvice kulovitého tvaru, které úplně nesplňují představu o plodu hrušně. V Česku roste původně pouze v nejteplejších oblastech, tedy zejména v termofytiku, ale často se šíří i v krajině ovlivněné lidskou činností. Je vyloženě světlomilnou dřevinou, rostoucí v lesostepních společenstvech, teplomilných doubravách, ale i po okrajích pastvin. Půdy preferuje spíše bazické, ale lze se s ní setkat i na mírně kyselých. Dříve byla více propojena s lidskou činností.
Bc. Tomáš Vencálek
Celý text článku s mnoha doprovodnými fotografiemi naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 11/2021.*