Bakteriální tečkovitost rajčete patří v ČR k nejrozšířenějším chorobám keříčkových rajčat. Nejvyšší škodlivost způsobuje choroba v oblastech jejich intenzivního pěstování na jižní Moravě, a to na Znojemsku, Břeclavsku a Hodonínsku. Příznaky tečkovitosti může vyvolat nejen bakterie Pseudomonas syringae pv. tomato, ale i bakterie P. s. pv. syringae, která je polyfágní. K rozlišení obou bakterií byly použity různé jednoduché diagnostické testy. Z celkového počtu 100 ověřovaných izolátů patřilo k P. s. pv. tomato 77 % izolátů, z nichž 53 % reagovalo křížově také s antisérem pro P. s. pv. syringae. U 19 % izolátů nebylo možné určit patovar, protože reagovaly obdobně s oběma antiséry. V ochraně proti oběma bakteriím se používají měďnaté přípravky. Literární prameny uvádějí, že měďnaté látky ve směsi s manebem či mankozebem jsou účinnější než přípravky samotné a že potlačují především bakteriální kmeny rezistentní k mědi.
Summary
Bacterial speck of tomato belongs to the most widespread disease of determinate tomato in CR. The highest harm causes disease in areas of their intensive cultivation on the South Moravia in Znojemsko, Břeclavsko and Hodonínsko. The speck symptoms causes not only Pseudomonas syringae pv. tomato, but also P. s. pv. syringae that is polyphagous bacterium. The various easy diagnostic tests were used for distinguishing of the both bacteria. Off the total 100 tested isolates, 77 % isolates belonged to P. s. pv. tomato, from which 53 % cross–reacted also with antibody for P. s. pv. syringae. The pathovar could not be determined at 19 % of isolates, because they reacted similarly with both of antibodies. Copper products are used in protection of tomato against both bacteria. Literary sources indicate the copper substances in a mixture with maneb or mancozeb are more efficient than products themselves and particularly inhibit bacterial strains resistant to copper.
Bakteriální tečkovitost rajčete, kterou způsobuje bakterie Pseudomonas syringae pv. tomato, je v České republice (ČR) velmi rozšířená. Choroba se vyskytuje v polních porostech rajčat ve všech pěstitelských oblastech této plodové zeleniny. Jediným hospodářsky důležitým druhem je rajče. Význam choroby v posledních desetiletích stoupl v souvislosti s pěstováním sice výnosných, ale k tečkovitosti náchylnějších odrůd než byly odrůdy pěstované dříve.
Příznaky napadení se objevují na všech nadzemních částech rostlin. Na listech i plodech se vytvářejí zpočátku drobné vodnaté léze o velikosti 1–3 mm, obklopené světlým prstencovitým okrajem, tzv. „halo“. Léze se postupně mění ve vyvýšené tmavnoucí až černající nekrózy, které často splývají ve větší plochy. Skvrny se mohou objevit také na stoncích, řapících a květních stopkách. Příznaky tečkovitosti způsobuje nejen bakterie P. s. pv. tomato, ale i bakterie P. s. pv. syringae, která je polyfágní (Kůdela a kol., 2002). Podobné příznaky vyvolává i bakterie Xanthomonas vesicatoria, ale ta je teplomilnější. Na plodech však bakterie X. vesicatoria tvoří vpadlé strupovité skvrny, na rozdíl od vyvýšených skvrn způsobených pseudomonádami (Kokošková, 2008). Příčinou podobných příznaků mohou být i některé houby, např. Phytophthora infestans, původce plísně bramborové a Alternaria solani, původce hnědé skvrnitosti rajčete.
Do rostlin proniká bakterie P. s. pv. tomato průduchy a místy po poranění. Původce tečkovitosti rajčete přežívá na hostitelských i nehostitelských, nejčastěji plevelných rostlinách. Bakterie se přenáší semeny, kde může přežívat dokonce až 20 let (Rod et al., 2005). Optimální mikroklima pro šíření infekce se vyznačuje vysokou vzdušnou vlhkostí a teplotou kolem 20 °C. Ideální jsou lokality poblíž vodních toků nebo v kotlinách, kde se často tvoří mlhy. Při zvýšení teploty nad 25 oC se potlačí rozvoj choroby (Kokošková, 2008).
V některých letech způsobuje napadení porostů i více než 50% pokles výnosu. Infikované plody nejsou vhodné pro konzum, jen pro průmyslové zpracování. V ochraně proti tečkovitosti má velký význam prevence. V rámci preventivních ochranných opatření se provádí ozdravení semen teplou vodou. Ošetření osiva představuje máčení semen ve vodě teplé 48 °°C po dobu 60 minut nebo při teplotě 50 – 56 °C po dobu 25 až 30 minut. U citlivých odrůd však může dojít k snížení klíčivosti semen (Kokošková, 2008).
V porostech rajčat se proti tečkovitosti používají nejčastěji měďnaté přípravky, i když nezaručují dostatečnou účinnost. V přírodní populaci je u P. syringae velkým problémem rezistence k mědi, která se při opakovaném používání měďnatých přípravků zvyšuje a jejich účinnost pak klesá (Kokošková, 2008). Pro snížení rezistence k mědi se osvědčily směsné postřiky měďnatých přípravků s manebem či mankozebem (Scheck a Pscheidt, 1998). Nejspolehlivější ochranu proti tečkovitosti zajistí kvalitní zdravé osivo z aridních oblastí a pěstování rezistentních odrůd jako je např. ´Rehovot–13´ (Kůdela et al., 2002; Kokošková, 2008). Rezistencí k P. s. pv. tomato u rajčat se podrobně zabývali v Polsku. Z více než 20 odrůd, novošlechtění i přírodních genotypů testovaných ve skleníkových podmínkách se jako nejodolnější ukázala odrůda ´Ontario 7710´ a dva genetické zdroje odolnosti Lycopersicon hirsutum (LA 1773 a LA 1775). Vysokou hladinu tolerance prokázaly další odrůdy M1812, Kujawski a Warszawski. Podrobná genetická analýza odrůdy ´Ontario 7710´ prokázala, že rezistence k P. s. pv. tomato je u ní řízena jedním nekompletně dominantním genem (Kozik, 2002).
Bakteriální tečkovitost rajčete byla prokázána jako velmi významná choroba už na základě průzkumu prováděném v bývalém Československu na počátku 90. let minulého století (Pernezny et al., 1995). V předkládaném příspěvku jsou shrnuty výsledky průzkumu této choroby v ČR v posledních třech letech (mapa) a bakteriologické analýzy získaných izolátů navazující na tento průzkum.
Materiál a metody
Rozšíření bakteriální tečkovitosti rajčete bylo sledováno v hlavních pěstitelských oblastech polních porostů keříčkových a tyčkových rajčat v rámci ČR. Napadení listové plochy, případně i plodů bylo hodnoceno vizuálně podle čtyřbodové stupnice (tab. 1) a získané údaje byly zaneseny do mapy.
Po odebrání vzorků listů a plodů s příznaky napadení původcem tečkovitosti byly vzorky uloženy v chladu a do tří dnů od data terénních sběrů zpracovány. Roztěry ze vzorků byly prováděly na Petriho misky s King B médiem (King et al., 1954) a ty byly inkubovány v termostatu při teplotě 23 až 25 °C po dobu 2 až 3 dnů. Čisté kultury bakterií byly ověřovány v identifikačních testech. Nejprve byl s vytipovanými fluorescentními izoláty proveden test oxidázy a test hypersenzitivity (HR) na tabáku (Klement et al., 1990). Oba testy umožňují rozlišit nefytopatogenní (oxidáza pozitivní, HR test negativní) a fytopatogenní (oxidáza negativní, HR test pozitivní) pseudomonády. Fytopatogenní izoláty byly postupně ověřovány v aglutinačním testu s polyklonálním antisérem pro P. s. pv. tomato a poté pro P. s. pv. syringae od firmy Neogen Europe Ltd. (V. Británie), aby se určil patovar (tab. 2).
Výsledky a diskuse
Na základě průzkumu bakteriální tečkovitosti rajčete v ČR v letech 2008 až 2010 bylo zjištěno větší rozšíření choroby v porostech keříčkových než tyčkových rajčat. Tečkovitost byla rozšířena hlavně na Znojemsku v povodí řeky Dyje a na Břeclavsku v okolí Novomlýnské nádrže, kde teplotní a především vlhkostní podmínky v ovzduší jsou pro šíření onemocnění ideální. Další lokality, ať už v pěstitelských oblastech na Moravě (střední a severní Morava) či v Čechách nejsou pro šíření původce tečkovitosti tak příhodné. V porostech tyčkových rajčat bylo zaznamenáno nejvýše střední napadení, a to jak v Čechách, tak na jižní Moravě, jinde nebyl výskyt tečkovitosti na tyčkových rajčatech zjištěn (mapa).
Ve srovnání s roky 1992 a 1993 (Pernezny et al., 1995), kdy v převážné většině polních porostů rajčat dosahovalo napadení nejvýše 30 %, byly v letech 2008 a 2009 některé porosty napadeny ve větší míře (kolem 50 % a více). Porovnají–li se roky 2008 až 2010, nejnižší napadení bylo zjištěno v roce 2010 a nejvyšší v roce 2008. Souviselo to s počasím vhodnějším pro rozvoj choroby v daném roce (mapa).
Celkem bylo testováno 100 izolátů získaných ze vzorků listů, řapíků a plodů napadených rajčat podezřelých na P. syringae. Z nich bylo 96 % fytopatogenních, reagujících v testu oxidázy negativně a v HR testu na tabáku pozitivně. Další čtyři izoláty byly podle výsledků těchto testů nefytopatogenní (tab. 2). Všech 100 izolátů bylo serologicky ověřováno (tab. 2). Z celkového počtu izolátů reagovalo 24 % (skupina 1 až 3) velmi silně s antisérem pro P. s. pv. tomato a tím se potvrdilo, že patří k patovaru tomato. U 53 % izolátů (skupina 4 až 9) určených jako P. s. pv. tomato byly zaznamenány také slabé, střední až silné reakce s antisérem pro P. s. pv. syringae, o nichž lze předpokládat, že to jsou falešně pozitivní reakce, způsobené nedostatečnou specifičností použitého antiséra. U 19 % izolátů (skupina 10 a 11) nebylo možné podle výsledků aglutinačního testu určit patovar. Podrobnější analýzy by umožnily genetické a biologické testy. Na základě biochemických testů prováděných v letech 1992 a 1993 nebyla identita českých izolátů podezřelých jako P. s. pv. syringae prokázána (Pernezny et al., 1995). Čtyři nefytopatogenní izoláty (skupina 12 až 14) reagovaly falešně pozitivně, a to dokonce s oběma antiséry.
I když se u některých izolátů objevily křížové reakce s antisérem pro necílovou bakterii, což se u polyklonálních antisér kvůli nedostatečné specifičnosti stává (Kokošková a Chlumová, 2009), bylo možné díky správné interpretaci výsledků testů spolehlivě prokázat v napadených vzorcích rostlin bakterii P. syringae.
Závěr
Pro Státní rostlinolékařskou správu i zemědělskou praxi je důležité, že tyto jednoduché testy jsou pro určení fytopatogenní bakterie P. syringae dostatečně spolehlivé, rychlé a nejsou příliš nákladné. Pěstitel nepotřebuje přesně vědět, o jaký patovar druhu P. syringae se jedná, protože ochranná opatření jsou v obou případech stejná. Uvedené testy mohou posloužit k rychlé informaci pěstitele při napadení porostu, okamžité aplikaci baktericidů a tím ke snížení škod, způsobených patogenem.
Text a foto Ing. Blanka Kokošková, Ing. Dagmar Pouvová
Více informací naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 6/2012.
