Až neuvěřitelně dlouhou historii mají Ovocnářské dny – každoroční setkávání pěstitelů ovoce, výzkumných pracovníků a dalších ovocnářských odborníků. Letos se totiž uskutečnilo již po třiapadesáté a zajímavostí je, že více než polovinu těchto akcí hostil východočeský Hradec Králové. Pěstitelé zde znovu apelovali na největší současné problémy českého ovocnářství, především přestárlé výsadby a nedostatek prostředků na jejich obnovu a také velmi nízké výkupní ceny ovoce v loňském roce.
Ovocnářské dny se již tradičně konají ve druhé polovině měsíce ledna, a ani letošní rok nebyl výjimkou. Setkání se tentokrát uskutečnilo ve dnech 19. – 20. 1. Slavnostně je zahájil ředitel Výzkumného a šlechtitelského ústavu ovocnářského v Holovousích (VŠÚO, s. r. o.) Ing. Václav Ludvík, který v královéhradeckém kongresovém centru Aldis přivítal řadu významných hostů. Za předsednickým stolem samozřejmě nechyběli stávající předseda Ovocnářské unie ČR Ing. Martin Ludvík, její čestný předseda Jaroslav Muška a dále prezident Agrární komory ČR Ing. Jan Veleba, ředitel ÚKZUZ Brno RNDr. Jaroslav Staňa a za Ministerstvo zemědělství ČR ředitelka odboru rostlinných komodit Ing. Eva Divišová.
Věková struktura je problém
Tradičně velmi zajímavé bylo vystoupení Ing. Martina Ludvíka, který zhodnotil pro ovocnáře bohužel nepříliš příznivý rok 2009. I vloni totiž v podstatě pokračoval trend let předchozích, v nichž docházelo k postupnému ubývání ovocných výsadeb v krajině. Konkrétně v roce 2009 činila výměra produkčních sadů v ČR 17700 hektarů, z toho necelých 9000 ha jablek. Statistika za posledních dvacet let bohužel hovoří jasně: u většiny pěstovaných ovocných druhů byl zaznamenán propad, přičemž nejvíce ubylo z naší krajiny meruněk a broskví (zhruba polovina ploch). Celkem bylo za toto období zlikvidováno přes pět tisíc hektarů ovocných sadů, z toho na šestnáct set po vstupu ČR do Evropské unie. „Jedinou výjimku tvoří švestky, u kterých byl za stejné období zaznamenán stoosmdesátiprocentní nárůst pěstebních ploch,“ uvedl předseda unie. Podle něj však má zvyšování produkce švestek své důvody. Před dvaceti lety se výsadby ve velkém likvidovaly kvůli šarce, zatímco nyní již jsou k dispozici poměrně odolné odrůdy a technologie pěstování je méně náročná než v případě jiných ovocných druhů. A jaké jsou důvody tak velkého úbytku ploch ovocných sadů? Především se vstupem do EU souvisí pozitivní provinařská politika (před vstupem do unie byly dotace pro výsadby vinic vyšší než pro ovoce) a skutečnost, že pěstitelé broskvoní nedokážou konkurovat dovozu z Itálie a Řecka, neboť tamější pěstitelé jsou schopni dodávat ovoce na trh pět měsíců v roce.
Dalším velkým problémem tuzemského ovocnářství je věková struktura sadů, kdy celých 47 % procent je přestárlých. Vzhledem k situaci v celém sektoru se navíc ani v loňském a předloňském roce (v roce 2008 byla dokonce historicky nejnižší obnova sadů, která činila pouhých 350 ha) příliš nevysazovalo, takže tento podíl bude nadále stoupat. „Co se týče srovnání v rámci zemí Evropské unie, má Česká republika druhou nejhorší věkovou strukturu jabloňových sadů po Estonsku, kde se ovocnářství v podstatě příliš neprovozuje,“ upozornil Ing. Martin Ludvík. To je samozřejmě důvodem nižších výnosů než jsou dosahovány v zemích EU-15 a poměrně vysokého podílu ovoce, který u nás jde na zpracování. Tato fakta nepochybně svědčí o tom, že dotační titul Podpora restrukturalizace ovocných sadů existující již od roku 1995, je i nadále odůvodněn. „Bohužel, objem prostředků, jež je možné čerpat pro letošní rok poklesl i přesto, že celkový objem národních dotací byl stejný jako v loňském roce. Ovocnářská unie ČR bude proto usilovat, aby eventuelní nevyčerpané prostředky mohli využít právě ovocnáři,“ uvedl předseda unie.
Pěstitelský rok 2009
Loňský rok nebyl pro ovocnáře příliš radostný, ať už co se týče průběhu počasí, tak především s ohledem na farmářské ceny, které byly velmi nízké zejména v případě ovoce na zpracování. Meziročně klesla produkce jablek (o 7 %), broskví (o 22 %) a rybízu (o 15 %), problematickou sklizeň zaznamenali zejména pěstitelé třešní, které byly částečně znehodnoceny dešťovými srážkami. Naopak velmi kladnou bilanci mají hrušky (+ 123 % oproti roku 2008) a švestky (+ 34 %) a obě tyto komodity se zdají být perspektivní i do budoucna, jen je potřeba naučit se je dlouhodoběji skladovat a prodloužit tak období, kdy je bude možné dodávat na trh.
Snad nejvíce zasáhla tuzemské ovocnáře krize v odbytu ovoce na zpracování, kdy se farmářské ceny v loňském roce pohybovaly dokonce pod úrovní roku 1989 (rybíz černý a červený, višně) a v sadech často zůstala i jablka, neboť výkupní ceny byly nižší než náklady na jejich sklizeň. „Situace se stala natolik vážnou, že Ovocnářská unie byla nucena vydat prohlášení a doporučit svým členům, aby neprodávali jablka na zpracování pod minimální cenu nákladů na sběr, manipulaci a nakládku jablek,“ připomněl Ing. Ludvík. Možnou příčinou této situace je podle něj neustále se zvyšující produkce jablek v Číně a celosvětová ekonomická krize. Za posledních třicet let totiž tato asijská země svou produkci zosminásobila a zdejší zpracovatelské kapacity jsou navíc ovládány jen pěticí nadnárodních firem. V roce 2007 se část vyrobeného ovocného koncentrátu nepodařilo prodat a přestože produkce zatím poklesla, neustále převažuje nabídka nad poptávkou. V důsledku ekonomické krize se ale bohužel snižuje zájem spotřebitelů o dražší ovocné nápoje a tudíž i množství ovocného podílu v nich. Svou měrou přispívá i klamání spotřebitelů, při kterém sice není porušován zákon, nicméně spotřebitel podléhá marketingu a obalům nápojů a kupuje zboží obsahující např. 0,1 % podíl ovocného koncentrátu v domnění, že jde o ovocný nápoj. „Tento trend považuji za velmi nebezpečný a je na orgánech státní správy, aby se pokusili situaci řešit například změnou legislativy,“ uvedl předseda. Obecně vidí řešení krize v odbytu ovoce také v podpoře regionálního zpracování, lepší propagaci kvalitních výrobků, koncentrování nabídky zpracovatelům a obecně snížení podílu ovoce pěstovaného přímo na zpracování.
Situace však není nejlepší ani v případě stolního ovoce – i zde farmářské ceny klesají a vloni zaznamenali ovocnáři meziroční propad tržeb ve výši 280 miliónů korun. Nepříliš pozitivně zní také údaj o tom, že z roku 2008 na 2009 klesla farmářská cena konzumních jablek o 27 %, zatímco spotřebitelská jen o 19 %. Ovoci mírného pásma v obchodní síti navíc konkurují poměrně nízké ceny citrusů a banánů.
Odrůdy, práva a marketing
Problematika právní ochrany a nových odrůd byla tématem přednášky jednoho z přizvaných zahraničních řečníků, kteří svými vědomostmi a zkušenostmi obohatili ovocnářské dny. „I když se to nezdá, jde o téma poměrně komplikované,“ uvedl hned na začátku svého vystoupení Willy Dilen z belgické šlechtitelské firmy Better3fruit. V současné době je podle něj totiž k dispozici mnohem méně nových odrůd než v minulosti a jejich zavádění probíhá jaksi méně formálně. Cílem jeho přednášky tak nebyla charakteristika jednotlivých odrůd, ale spíše popis marketingových konceptů a právní ochrana odrůd. Ta byla iniciována v roce 1961 a patronát nad ní drží mezinárodní organizace UPOV (International Union for the Protection of New Varieties of Plants). Majitel práv má kontrolu nad množením, prodejem stromků a plodů, jejich importem a exportem, ale zároveň tím dává svou odrůdu k dispozici dalším šlechtitelům pro jejich práci.
Důležitým nástrojem propagace nových odrůd jsou obchodní značky (názvy), které se používají k označení produktu a určení jeho charakteristiky. V případě ovoce je tento systém nejvíce využívaný u jabloní a hrušní a vůči spotřebiteli by měl označovat produkty té nejvyšší kvality.
„Pokud budeme mluvit o celkové světové produkci jablek, která činí 60–70 miliónů tun za rok, je jejich největším producentem Čína se zhruba čtyřiceti procenty, ale naštěstí pro zbytek světa zatím příliš mnoho neexportuje,“ sdělil posluchačům Willy Dilen. „Pomineme-li Čínu, jsou nejpěstovanějšími odrůdami na světě ´Golden Delicious´ a ´Red Delicious´,“ uvedl. Podle dostupných údajů mají tyto dvě odrůdy dohromady třicetiprocentní podíl na světovém trhu s jablky. Pro srovnání nejvíce pěstovaná právně chráněná odrůda Pink Lady zabírá zhruba dvě procenta a spolu s ostatními chráněnými odrůdami jsou to zhruba 3,5 % trhu. Přesto se zdá, že se jejich podíl bude postupně zvyšovat.
Nejpěstovanější právně chráněnou odrůdou na světě (bez Číny) je tedy Pink Lady – tato obchodní značka zahrnuje pouze nejkvalitnější plody odrůdy ´Cripp´s Pink´, jinak se prodává klasicky pod názvem odrůdy. Zavedena byla v roce 1992 a její současná světová produkce činí 500 000 tun. Jde o odrůdu vhodnou do teplejšího klimatu, takže je soustřeďována do USA, jižní Evropy a na jižní polokouli. Ten, kdo ji chce pěstovat musí získat licenci a nakupovat stromy jen od licencované školky. Na druhou stranu je investováno hodně prostředků na reklamu a například v Belgii a Spojeném království je v Pink Lady supermarketech opravdu hodně vidět.
Dalším příkladem právně chráněné odrůdy může být Kanzi, která byla vyšlechtěna právě firmou Better3fruit a zavedena deset let po Pink Lady, v roce 2001. Z pohledu ochrany práv jde o klubovou odrůdu zahrnující pěstitele (především v Belgii, Nizozemsku a Německu) a distributory s licencí. Zatím činí její roční produkce 18 000 tun a cílem je získat 3-5 % evropského trhu s kvalitními jablky. Odrůda má vlastní marketingový koncept a je propagována jako mystický, exotický produkt a dokonce má své vlastní internetové stránky www.kanziapple.com.
Flexibilitu pěstitelům nabízí odrůda Kiku, která se v jižní Evropě produkuje v objemech kolem 7000 tun za rok. Jde o nejlepšího mutanta odrůdy ´Fuji´, majitelem práv je společnost Kiku Ltd. Odrůdu lze pěstovat i bez licence a prodávat ji pouze jako ´Fuji´. Teprve pokud splní dané parametry kvality, může si pěstitel zaplatit licenci a dodávat odrůdu do obchodní sítě pod názvem Kiku. Výhodou pro něj jsou v tomto případě opět již realizovaná reklama a lepší výkupní ceny.
„Obecně se tedy proces zavádění chráněných odrůd realizuje různými koncepty a s různými cíli, přičemž velkou roli hraje propagace a dále podpora rozšiřování, zlepšování kvality, výnosů a důraz na ekologické pěstování,“ uzavřel své vystoupení Willy Dilen. Podle něj je u chráněných odrůd velice důležitá lokálnost a jejich exkluzivita – každá odrůda by měla být něčím nová a odlišná od stávajících. Vysoké náklady na zavádění (licenční poplatky) se samozřejmě musí pěstitelům vracet. Do budoucna se budou pravděpodobně výměry právě chráněných odrůd v celosvětovém měřítku zvětšovat.
