Pesticidy jsou látky, které se v zemědělství používají k účinné regulaci chorob a škůdců. V době po druhé světové válce došlo k rozmachu jejich použití v rámci tzv. Zelené revoluce a také k rapidnímu nárůstu výnosů zemědělské produkce. Již záhy se však začaly objevovat negativní dopady těchto látek na životní prostředí, na zdraví spotřebitelů a zejména samotných pracovníků v zemědělství.
Řada studií prokázala vliv pesticidů na snížení půdní úrodnosti, tedy základního výrobního prostředku. V současné době díky moderním postupům v ochraně rostlin, a zvláště tlaku obchodu a spotřebitelů dochází ke snižování spotřeby pesticidních látek a zároveň se stále častěji setkáváme s termínem bezreziduální produkce. Jejím cílem je vypěstovat plodiny, které v momentě sklizně neobsahují žádné zbytky pesticidů.
Systém bezreziduální produkce
Bezreziduální produkci bychom mohli z pohledu zemědělské praxe chápat jako nejvyšší stupeň integrované produkce ovoce a zeleniny (popř. i dalších plodin). V současnosti není produkce bez zbytků pesticidů jakkoli dotována a z pohledu pěstitele jde o dobrovolný krok. Základem úspěchu je precizní ochrana rostlin, která se opírá o všechny prvky integrované ochrany. Neplatí zde pravidla jako pro ekologické zemědělství, je tedy možné použít i povolené syntetické pesticidy. Základním pilířem je soubor preventivních opatření, jehož cílem je minimalizovat a oddálit tlak škodlivých organismů. Ruku v ruce s tím jde precizní monitoring nejčastějších škůdců podle pěstované plodiny. Monitoring by se měl provádět tak, aby byl schopen pěstitel zachytit výskyt choroby či škůdce ideálně v počáteční fázi či v momentě prvních ložisek výskytu. Data z dobře provedeného monitoringu jsou základem pro plánování lokálních, případně plošných ošetření porostů. Pokud to pěstební podmínky umožňují, měla by být přednostně uplatňována biologická ochrana. Zejména skleníky s porosty zeleniny jsou ideálním prostředním pro úspěšnou regulaci živočišných škůdců pomocí pravidelné aplikace bioagens. Díky tomu je možné v krytých skleníkových porostech dlouhodobě a někdy po celou dobu sezóny omezit či úplně vyloučit aplikaci syntetických pesticidů. Ve venkovních podmínkách jsou možnosti biologické ochrany pomocí živých bioagens prozatím relativně omezené. Přesto lze využít řadu přípravků a pomocných prostředků, které rezidua nezanechávají. Jde především o pesticidy na bázi bakterií, virů, botanické extrakty, anorganické látky či základní látky. Neměli bychom zapomenout ani na stále se rozšiřující spektrum rostlinných biostimulantů. To jsou přípravky, které usnadňují rostlinám překonat stres nebo aktivují jejich obranné mechanismy. Činí tak organismus ošetřené rostliny odolnější vůči tlaku škodlivých organismů, a může tím být snížena potřeba pesticidů. Správně vybrané a použité biostimulanty jsou vhodnou součástí produkce v bezreziduálním režimu.
V bezreziduální produkci je možné využít i pesticidy, které zanechávají rezidua. Tato aplikace by měla být vždy velmi dobře opodstatněná a promyšlená. V zásadě je možné k ní přistoupit v době ranných mimo-produkčních fenologických fází, kdy ještě do sklizně zbývá relativně hodně času. Další variantou je použití po poslední sklizni s cílem co nejvíce omezit populaci škůdců v následující pěstební sezóně. Pokud dojde ke kalamitnímu výskytu škodlivého organismu v době těsně před nebo v průběhu sklizně, je možné povolený syntetický pesticid aplikovat také. V takovém případě ale nelze vydávat takto ošetřenou produkci jako bezreziduální. Označení lze použít pouze tehdy, jestliže analýza reprezentativního vzorku odebraného v odpovídající době po ošetření potvrdí degradaci příslušné účinné látky pod hladinu 0,01 mg/kg. Z toho vyplývá, že bezpečné použití syntetických pesticidů v bezreziduální produkci je možné za předpokladu znalosti dynamiky degradace (degradační křivky) příslušných účinných látek. Na rychlost degradace má vliv řada faktorů, jako jsou sluneční záření, teplota, dešťové srážky, ale i samotný druh pěstované plodiny. Snadno dostupných informací o degradaci účinných látek pesticidů není příliš mnoho. V tomto smyslu lze zmínit především dvě publikace od autorských kolektivů pod vedením prof. Františka Kocourka. Pro pěstitele jádrového ovoce jde o metodiku Minimalizace rizik pesticidů v integrované produkci jádrovin z roku 2013. Pěstitelé kořenové a cibulové zeleniny a salátu pak mohou najít informace o degradaci pesticidů v těchto druzích zeleniny v metodice Optimalizace používání pesticidů proti škůdcům a chorobám v systému integrované produkce cibulové a kořenové zeleniny a salátu z roku 2014. Bohužel pro ostatní druhy zeleniny, a zejména pak plodovou tyto informace v podobě ucelených metodik chybí a je to jistě výzva pro řešení v rámci výzkumných projektů.
Text a foto Ing. Václav Psota, Ph.D., rostlinolékař
Celý článek naleznete v časopise Zahradnictví č. 7/2021 s tématem měsíce Zelinářství.*
