Rajčata a některé další druhy plodové zeleniny (papriky, lilky, cukety) se v čerstvé formě pro konzumní účely v Evropě pěstují dominantně ve sklenících a fóliovnících. Tyto druhy zeleniny jsou samosprašné a jejich květ obsahuje jak samčí (prašníky), tak samičí (pestík) pohlavní orgány. Ve venkovních podmínkách k přenosu pylu v rámci jednoho květu často stačí pouze vítr. V uzavřených pěstebních prostorách se s větrem příliš počítat nedá. Poměrně pracná metoda, kdy se s květy mechanicky několikrát týdně vibruje, a tím dochází k uvolnění pylu, je velmi náročná na lidskou práci a výsledek nemusí být 100%. V roce 1985 shodou okolností objevil belgický veterinář Roland De Jonghe potenciál čmeláků pro opylení rajčat ve skleníku. Díky tomuto objevu se od roku 1988 velmi úspěšně rozšířila metoda opylení pomocí komerčně dodávaných čmeláků.
V České republice se v moderních sklenících v rámci plodové zeleniny, která vyžaduje opylení pomocí čmeláků, dominantně pěstují rajčata. Opylení květů je zde jedním z esenciálních předpokladů dobrého ekonomického výsledku. Z neopylených či nedostatečně opylených květů vznikají plody, uvnitř kterých se nevytváří semena. V důsledku toho plod obvykle špatně vyzrává a nedorůstá tržní velikosti. Špatné opylení tak může způsobit poměrně významný propad výnosů. Řada studií provedená se čmeláky prokázala, že jsou schopni za ideálních okolností poskytnout až 100% opylení květů ve skleníku. Tímto způsobem zajišťují nezbytnou jistotu stabilního výnosu. V rámci dostupných metod opylení jsou čmeláci nejlepší. To vedlo k tomu, že se pěstitelé plodové zeleniny v krytých plochách stali na jejich využívání doslova ekonomicky závislými. To jistě není úplně v pořádku, avšak pěstitel, který by se vrátil ke starým ručním či mechanickým metodám, by nemohl v dlouhodobém hledisku obstát v konkurenci. Na druhou stranu zavedení čmeláků jako opylovačů do skleníku má jeden obrovský pozitivní aspekt pro spotřebitele. Řada pesticidů, které jsou vůči čmelákům toxické, byla proto z plánů ochrany vyřazena a nahrazena šetrnějšími metodami. I proto je dnes používání biologické ochrany ve sklenících běžné a široce rozšířené.
Díky tomu, že moderní hydroponické skleníky určené pro pěstování zeleniny lze vytápět a uměle přisvětlovat, je možné dosáhnout v jejich provozech celoroční produkce. V kontinentální Evropě se k opylení v těchto sklenících používá čmelák zemní (Bombus terrestris). Oplozené matky tohoto druhu mají schopnost hibernace, a tak je možné tyto čmeláky do skleníků dodávat celoročně. Jednoduše tak, že se v komerčním chovu hibernované matky probouzí na základě plánované předpokládané poptávky. Matka následně klade vajíčka a vzniká nové čmeláčí hnízdo. Toto hnízdo pak putuje ve stáří několika týdnů k zákazníkovi.
Morfologie květu rajčete je také velmi vhodná pro mechanismus, jakým čmelák květ opyluje. Anglicky se tento způsob definuje jako buzz-pollination. Spočívá to v tom, že dělnice čmeláka uchopí květ pomocí kusadel u jeho báze a obejme jej z břišní strany. Následně ve vysoké frekvenci rozvibruje hrudní svalstvo a vibrace se přenese na květ. Díky tomu se uvolní pyl, který se zachytí na bohatě ochlupeném těle čmeláka. Část pylu ulpí také na blizně a tímto způsobem dojde k opylení. Kusadla čmeláky nechávají na květu drobné poranění, které se projevuje drobnou hnědou skvrnou. Pomocí těchto skvrn lze posoudit úroveň opylení porostu rajčat. Často se stává, že jeden květ navštíví více čmeláků a pak lze pozorovat těchto skvrn více. V poměrně ojedinělých případech může být intenzita návštěv čmeláky na jednom květu tak intenzivní, že může dojít k poškození pestíku a znehodnocení květů.
V horizontu jednotek či spíše desítek let je velmi pravděpodobné, že živí čmeláci budou postupně nahrazovaní opylovacími roboty. Již v současnosti se objevují velmi slibné prototypy. Prozatím nejsou schopny plně suplovat roli svých hmyzích kolegů, ale technologický vývoj je tam zřejmě dostane. Co se skleníku týče, je již komerčně dostupné robotické zařízení pod názvem Polly, které je schopno nahradit čmeláky. Izraelská firma Arruga ho již komerčně dodává do některých skleníků v Austrálii. Především kvůli omezené výkonnosti a rychlosti nemá tento model smysl. Je však zřejmě jen otázkou času, kdy bude dostupná rychlá a ekonomicky dostupná vylepšená verze či alternativa od jiného výrobce.
Text a foto Ing. Václav Psota, Ph.D., Farma Bezdínek
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 7/2023.*
