Rod Hylotelephium (Crassulaceae) je poměrně mladým rodem. Rostliny patřící do tohoto rodu byly dříve součástí rozsáhlého rodu Sedum a pod tímto pojmenováním jsou mnohde stále pěstovány. V roce 1977 japonský botanik H. Ohba vyčlenil skupinu rostlin, jejíž morfologické znaky a stavba semeníků se odlišovaly od ostatních zástupců tehdy rozsáhlého rodu Sedum. V zahradní tvorbě měly a stále mají druhy rodu Hylotelephium široké uplatnění a jejich obliba stále roste, zejména v současné době, kdy je přihlíženo na tolerantní rostliny k suchu. Zatímco během 19. století se nabízeli převážně přírodní druhy, od počátku 20. století po současnost přibyly desítky dalších velmi zajímavých odrůd.
V současnosti rod Hylotelephium zahrnuje přes třicet druhů, původem ze Severní Ameriky, Evropy a Asie. Byl známý již dlouhou dobu před Linném, jako Telephium, Anacampseros, Crassula, Fabaria a Sedum. Zástupci rodu Hylotelephium jsou vytrvalé byliny, vzácně polokeře. Většina druhů jsou hemikryptofytická (během jejich vegetačního klidu zcela nezatahují). Kořeny mohou být provazovité nebo ztlustlé, podobné řepě nebo mrkvi. Mají podzemní oddenek, zpravidla vodorovný, krátký, silný, může být i dřevnatý, na vrcholu zpravidla s přezimujícími pupeny. Mladé stonky nemají žádné šupiny. Některé druhy mají dva typy stonků, kvetoucí a nekvetoucí. Postavení listů může být střídavé, vstřícné nebo přeslenité. Čepel listu je plochá. Okraje listů mohou být pravidelně či nepravidelně zubaté nebo vroubkované s různou hloubkou zářezů. Květenství jsou vrcholová s různou hustotou, chocholičnatá lata, někdy hroznovitě nebo chocholičnatě větvená. Jednotlivé květy jsou na krátkých stopkách, jsou oboupohlavné, zpravidla pětičetné. Korunní lístky jsou barvy od bílé, nažloutlé, nazelenalé, světle purpurové po tmavě purpurové. Nikdy sytě žluté. Počet tyčinek je deset ve dvou kruzích. Plodem je měchýřek. Semena mohou být úzce křídlatá.
V současné době rod Hylotelephium náleží do čeledě Crassulaceae, podčeledě Sempervivoideae, tribu Telephineae a kladu Hylotelephium a je rozdělen do tří sekcí: sekce 1. Hylotelephium – vzpřímeně rostoucí. Kvetoucí jednoleté zatahující stonky, obvykle vznikající z adventivních pupenů na kořenovém krčku. Listy jsou střídavé, vstřícné a přeslenité. Slabě nebo silně ojíněné. Kořeny vřetenovité nebo hlízovitě ztlustlé. Příklady zástupců: Hylotelephium spectabile, H. ussuriense, H. erythrostictum a další; sekce 2. Sieboldia – poléhavě až převisle rostoucí druhy. Kvetoucí jednoleté zatahující stonky, obvykle vznikající z adventivních pupenů na kořenovém krčku. Listy jsou vstřícně postavené a ojíněné. Příklady zástupců: Hylotelephium anacampseros, H. cauticola, H. cyaneum, H. ewersii, H. pluricaule a H. sieboldii; sekce 3. Populisedum – kvetoucí jednoleté stonky, ale bazální část je vytrvalá – nezatahuje. Stonky jsou zdřevnatělé, vyrůstající z adventivních pupenů z předešlých kvetoucích stonků. Jediný zástupce této sekce je Hylotelephium populifolium.
Vzhledem ke stále se vyvíjejícím technologií v biologických oborech lze předpokládat, že vzniknou další nové rody. S nově vzniklými odbornými jmény vznikají i české ekvivalenty. Jinak tomu nebylo ani u současného rodu Hylotelephium. Zástupci tohoto rodu patřili ještě v nedávné době do rozsáhlého rodu Sedum, pro který byl český jednotný ekvivalent rozchodník. Pro rod Hylotelephium se našel český ekvivalent rozchodníkovec. Je otázkou, za jakou dobu bude trvat, než se nová jména osvojí.
Text a foto Ing. Oldřiška Sotolářová, ZF MENDELU, Lednice
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 2/2023.*
