Fenomén přírodních zahrad k nám přišel díky přeshraniční spolupráci spolku Přírodní zahrada z Jindřichova Hradce ze sousedního Rakouska, kde už má více než dvacetiletou tradici. Tehdy porovnali vzorky půdy ze zahrad a z polí a když zjistili, že na zahradách mají více chemie než na poli, vymysleli projekt přírodní zahrady. Základní kameny konceptu tvoří zahradničení bez používání pesticidů, minerálních hnojiv a rašeliny.
Mezi další kritéria patří druhová rozmanitost v přírodním trávníku, ovocná zahrada, divoké koutky, kvetoucí trvalky, využití dešťové vody, kompostování, smíšená kultura, živý plot z planých druhů keřů atd. Cílem je podpořit domácí druhy rostlin a živočichů a udržovat na zahradě rovnováhu. Například v jižních Čechách se v současnosti nachází již třicet jedna ukázkových přírodních zahrad, kde se mohou návštěvníci na vlastní oči přesvědčit, jak to funguje a inspirovat se pro vlastní zahradu. „V Plzeňském kraji máme zatím dvacet přírodních zahrad, z nichž tři jsou ukázkové,“ vysvětlila Věra Dvořáková. Její Zahrada u malíře je jednou z nich a mnoho návštěvníků sem zavítá také v rámci červnového Víkendu otevřených zahrad. Na jaře letošního roku založila V. Dvořáková spolek Barevná krajina, který může udělovat dalším majitelům zahrad certifikát přírodní zahrada.
Zahrada plná biotopů
Dům v Myslovicích na Klatovsku, kde se nachází Zahrada u malíře, byl rodným domem Františka Bureše, dnes již prakticky neznámého malíře, který maloval v letech 1945 až 1976 divadelní kulisy pro Národní divadlo v Praze. Na zahradě najdete hned u vstupu informační cedulku o tomto umělci. Zahradu pro veřejnost zpřístupnili v roce 2017 jako první certifikovanou přírodní zahradu na Klatovsku. V roce 2018 došlo k dalšímu udělení plakety a zahrada se stala první Ukázkovou přírodní zahradou v Plzeňském kraji.
Vraťme se ale na samotný začátek, kdy manželé Dvořákovi koupili v roce 2004 dům, kde deset let nikdo nebydlel. Na zahradě bujela všemožná zeleň a bylo třeba ji nejprve vyčistit. V. Dvořáková se před založením zahrady vrhla do samostudia. Nastudovala spousty knih o zahradách, rostlinách a bylinách a také v současnosti sleduje odborné články a neustále se vzdělává na nejrůznějších odborných seminářích. Nejprve založili předzahrádku, kde najdeme různé ukázky hospodaření s dešťovou vodou. Malý biotop v podobě tůňky slouží jako pítko pro ptáky a hmyz. Je tu i dešťový záhon, který už dva roky slouží pro zachytávání přebytečné vody z příjezdové cesty a vody svedené okapem ze střechy do dřevěného sudu. Díky zahloubení pod úrovní terénu a osázení odolnými trvalkami (například jako tady kosatci nebo denivkami), které snesou sucho i zamokření zpomalí průtok vody při přívalových deštích. Ta by jinak odtekla bez užitku kanálem pryč a místo by v době sucha bylo vyprahlé. V dešťovém záhonu se voda udrží zhruba 72 hodin, než se vsákne nebo odpaří. Na utváření klimatu v zahradě se významně podílejí také stromy díky evapotranspiračně-kondenzačnímu cyklu a stínění povrchu půdy.*
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 10/2021 s tématem měsíce Květinářství a školkařství.
