Kaménkovitost plodů hrušně patří k závažným chorobám hrušně, která nejenom omezuje růst stromu, ale výrazně znehodnocuje konzumní jakost plodů. U stromů hrušně, postižených kaménkovitostí (lithiasis) se v její dužnině vyskytují ztvrdlé sklerenchymatické buňky, pro které se někdy v literatuře objevuje termín brachysklereidy, což jsou izodiametrické buňky se silně ztlustlými stěnami.
Někdy mohou být roztroušeny v dužnině nebo v pletivu ojediněle, někdy se vyskytují ve skupinách a někdy tvoří dokonce souvislé pletivo. Vyskytují se především v plodech hrušně (Pyrus communis) nebo v kdouloni (Cydonia oblonga).
Etiologie kaménkovitosti může být virového nebo fyziologického původu. Počáteční příznaky se projevují tmavším zabarvením dužiny, uloženém pod epidermem 10 - 20 dní po opadu korunních plátků. Při zrání plodů sklerenchymatické buňky hnědnou, povrch plodů hrušně je boulovitý nebo hrbolatý. Plody se stávají nepoživatelnými, často předčasně opadávají. Jakmile je strom hrušně postižený kaménkovitostí plodů, v dalších letech jeho pěstování již kaménkovitost neztrácí.
Výhonky, větve a kmen se vyznačují častými prasklinami korového pletiva, kůra odchlipuje a pod ní pletivo často nekrotizuje. Na starších stromech kůra stromu plošně odumírá. Napadené stromy jsou náchylné k nízkým teplotám, a často vznikají i mrazové trhliny kůry. Na listech jsou příznaky silně variabilní, již na jaře se na prvních listech objevují bledě chlorotické skvrny.
Podobné příznaky se mohou snadno zaměnit i s příznaky, vyvolanými jinými původci, například s dekoloracemi listů, jejichž příčina může souviset s nedostatkem bóru v půdě. Podobné skvrny mohou vzniknout na listech po sání mšice, po kterém se mohou tvořit také v dužnině sklerenchymatické buňky. Příznaky jsou viditelné i na povrchu listů, v tomto případě však buňky netmavnou. Příznaky lze také zaměnit s těmi, které vyvolává parazitická fytopatogenní vřeckatá houba Venturia pirina, konidiové stádium Fusicladium pirinum. Při jejím výskytu vznikají na spodní, ale i na horní straně čepelí listů sazovitě hnědé až šedočerné skvrny různé velikosti. Někdy dochází i k praskání, k nekróze a deformacím plodů hrušně. Choroba je známá pod názvem strupovitost hrušně.
Za virové ochuravění hrušně, vyvolávající kaménkovitost plodů je označován virus jamkovitosti peckovin - Pear stony pit virus.
K velmi citlivým zahraničním odrůdám hrušně patří francouzské odrůdy ’Beurre Bosc’, ’Beurre clairgeau’, ’Beurre hardy’. Virus může být přenesen také na citlivého křížence kdouloně a hrušně Pyronia veitchii.
Virus se šíří roubováním nebo očkováním, inkubační doba je poměrně dlouhá. Příznaky kaménkovitosti se objevují nejdříve po dvou až třech letech.
Při kaménkovitosti, vyvolané fyziologickými vlivy je povrch plodu hrušně hladký, sklerenchymatické buňky jsou rozloženy podél cévních svazků od stopky k jádřinci. Jsou situovány jen na některých místech plodu. Jejich výskyt však může souviset i s možným poškozením plodů kroupami, při kterém se tvoří sklerenchymatické idioplasty v místech mechanicky poškozené dužniny. Výskyt kaménkovitosti mohou způsobit i nepříznivé podmínky samotného stanoviště, především sucho, půdy nedostatečně zásobené živinami a pěstování hrušní v drsných studených polohách.
Ochranná opatření jsou soustředěna výhradně na profylaktická, jejich cílem je zabránění rozvoji choroby. K možným ochranným opatřením patří včasná likvidace napadených stromů. Ve školkách je nutno používat výhradně zdravý mateční materiál, nebrat očka z nemocných nebo zdravotně podezřelých stromů. Z našich odrůd hrušně, citlivých ke kaménkovitosti patří ’Boskova lahvice’, ’Dielova máslovka’ a odrůda hrušně ’Angoulenská’.
