Molekulární genetika, genetické inženýrství, genom, genové mapování atd, to jsou termíny, kterými jsme zahrnováni nejen z odborné literatury, ale i v denním tisku. Řada lidí je zděšena klonováním zvířat, ale klonování rostlin, třeba vegetativní rozmnožování růží, je nikdy nevzrušovalo.
Umělá změna genů rostlin, třeba genově modifikovaná (upravená) rajčata, vede k vášnivým diskusím o nedozírných důsledcích takových zásahů do přírody, ale spousta nových růží vzniklých jako spontánní mutace nebo genetická různost rostlin, zvířat i lidí, vzniklá v průběhu stovek milionů let vývoje, bere většina lidí dnes už jako samozřejmost.
Bádání v posledním půltisíciletí objasnilo mnoho záhad života, muselo ale napřed překonat řadu předsudků a pověr. Zásadním tvrzením vědeckého přístupu je, že život nebyl stvořen, ale postupně vznikal, vývojem se rozrůznil do dnešní podoby, dá se a smí se zkoumat. Důležitým objevem byla skutečnost, že i rostliny mají pohlaví – jednu z prvních zpráv o tom podal německý botanik R.J.Camerarius „De sexu plantarum epistola“ v roce 1649. Uznání této dnešní samozřejmosti, ale tehdy pohoršlivého zjištění, využití této skutečnosti ke šlechtění rostlin, natož zařazení této přirozenosti do výuky dětí, nebylo jednoduché. Carlovi von Linné se podařilo zahájit v roce 1737 dílem „Genera plantarum“ (Rody rostlin) systematický popis rostlin (i živočichů), rozdělením na třídy, rody, druhy rostlin, zavedením dvojslovných jmen, atd. Charles Darwin roku 1859 dílem „On the Origin of Species“(O vzniku druhů – přírodním výběrem) rozpoutal další, dodnes neukončený boj o pravdu. Dalším významným poznáním byl objev buňky – základní strukturní a funkční jednotky všech živých organizmů – a buněčného jádra v prvé polovině 19.stol., též za přispění J.E.Purkyně. Strasburger popsal už v roce 1884 proces oplození u rostlin a jednotlivé fáze dělení jádra buňky, včetně chromozómů.
Milníkem vývoje poznání byly genetické zákony objevené Johannem Gregorem Mendelem po několikaletých experimentech (s pohlavními orgány rostlin a jejich plody) a publikované v Brně roku 1866, jakož i jejich zapomenutí a znovuobjevení a ocenění na přelomu 19. a 20 století. Přesto to trvalo dalších sto let, než se přikročilo k sestavení genových map rostlin, živočichů i člověka. Musela být v jádru buňky objevena DNA (deoxyribonukleová kyselina, 1924) - nositelka genetických (dědičných) informací - a objasněna její struktura (Watson a Crick, 1953), nalezena metoda dešifrování genetického kódu DNA (1964 – Holley, Khorana, Nirenberg – Nobelova cena 1968) a 1970 metody genové techniky – postupy na změnu genové informace DNA v buňkách.
Genetika dokáže v obecných rysech vysvětlit výsledky klasických šlechtitelských postupů předchozích dob: pozitivní a negativní selekce, selekce mutací (sportů) a záměrného křížení. Dokáže ale vysvětlit i omezenost těchto postupů. U růží např. chybí gen pro tvorbu modrého barviva, okvětní plátek nemá ani vhodné chemické milieau pro uplatnění některých modrých barviv (třeba delphinidinu) a křížit lze nejvýše mezi rody stejné třídy rostlin. Náchylnost růží k houbovým chorobám je zafixována odvěkou symbiózou celého rodu Rosa s rodově specifickými původci houbových chorob. U růží k tomu přispívá vysoký počet dědičných vloh a jejich dvě století probíhající prokřížení. Jediným dnes známým východiskem a zásadním obratem je molekulární manipulace s genetickým kódem rostlin.
Genetika, nauka o dědičnosti, tedy dnes ví, že např. v molekule DNA některé rostliny jsou v jedné miliardě párů základních stavebních kamenů této molekuly (biologická makromolekula vyhlížející jako dvojitá šroubovice se specifickým lineárním sledem v řetězci milionů molekul pouhých čtyř typů jakožto stavebních kamenů) zakódovány všechny její růstové funkce, které vždy ve správný čas a na správném místě vedou ke vzrůstu rostliny se všemi jejími vzhledovými vlastnostmi.
Obecně se rýsuje asi takovýto postup pro změnu kódu a tedy pro změnu genetické vlastnosti rostliny. Po „přečtení“ genetického kódu rostliny a lokalizaci místa, kde je část kódu určité nevhodné vlastnosti, např. barvy květu nebo náchylnost k houbovým chorobám, je nutno tuto část kódu nahradit kódem novým. Pomocí vhodně upravených enzymů se spirála na onom místě rozpojí, část kódu s nevhodnou vlastností se vystřihne, nahradí kódem novým z rostliny jiného druhu nebo odrůdy a molekula se znovu spojí. Zní to jednoduše, ale je to umění i pro odborníky.
Genová technika je tedy příslibem pro splnění snů pěstitelů a distributorů růží, šlechtitelů růží i milovníků růží:
získat odrůdy se zvýšenou odolností vůči padlí, černé skvrnitosti a dalším chorobám
zlepšit vlastnosti růží, jako tvorba květů, jejich skladovatelnost i vytrvalost ve váze
rozšířit spektrum barev a vůní.
Genová technika je ovšem velmi drahá, vyžaduje špičkové laboratorní vybavení a špičkové odborníky z molekulární biologie a molekulární biochemie a genetického inženýrství. Zatím se takové investice a provozní náklady vyplatí jen u potravin a krmiv masové produkce, jako je kukuřice, obilí, rajčata, tabák ap. Tam už byly genově modifikované odrůdy s vyššími výnosy, tolerantní pro odlišné vegetační podmínky, rajčata s delší skladovatelností, tabák odolný k tabákové viróze a vytvořeny, vyzkoušeny a zavedeny do velkovýroby a spotřeby.
U okrasného zahradnictví tak velké zisky nekynou, a tak musíme počkat. Ale kostky jsou vrženy a genově modifikované květiny již vznikly. Australská společnost FLORIGENE usiluje o vytvoření geneticky modifikovaných modrých už řadu let. Vpravení genu, který odpovídá za modrou složku barvy petúnií, zatím nevedl k úspěchu. Neúspěch je zřejmě způsoben tím, že buněčné prostředí okvětních plátků růží je kyselejší a tím vhodnější pro barviva červená, růžová a žlutá. Ve výzkumu, který by mohl vyústit v miliardových ziscích (známa je přece touha po modrých růžích), se proto pokračuje.
U karafiátů uspěli vpravením „modrého genu“ z petúnií rovněž zatím jen částečně, ale geneticky modifikované karafiáty uvedli na trh s názvy MOONDUST a MOONSHADOW - jsou modré do lila (jako u "modrých růží"), zřejmě je modrá barva stále překryta kódy dalších barev. Získání obliby u zákazníků může však být velmi riskantní – mediální antikampaň s vyslovením preventivních, i když nedoložených obav pro budoucnost světa nebo z následků přivonění ke genově modifikovanému karafiátu může projekt významně ohrozit.
Každý může sledovat pokroky v tomto záměru, a to prostřednictvím internetu na adrese společnosti FLORIGENE, prvního „molekulárního“ šlechtitele: www.florigene.au.
S použitím článku prof. Gustava Schosera "Rosen: Gene, Gentechnik, Gentechnologie", Rosenjahrbuch 1997, str. 78 - 108, Verein deutscher Rosenfreunde, Kapitol z obecné biologie, kolektiv, SPN, 1994 a www.florigene.au.
