Zhruba polovinu produkčních sadů v České republice tvoří jabloně. Rozkládají se na výměře kolem devíti tisíc hektarů. Jejich plocha za posledních dvacet let klesla asi o 20 procent. Celková produkce jablek se však, i přes toto snížení ploch, mírně zvýšila. Podle předsedy Ovocnářské unie ČR Martina Ludvíka je to dáno novými technologiemi pěstování a tím i vyššími výnosy.
Jabloně se pěstují ve všech ovocnářských regionech Čech, Moravy a Slezska. Česká republika má pro pěstování tohoto ovoce velmi dobré klimatické podmínky. „Rezistentní odrůdy jabloní jsou zcela srovnatelné s klasickými. Každá z nich má určité vlastnosti - růstové, výnosové či chuťové. Bohužel v posledních letech začíná rezistence některých odrůd selhávat, což způsobují nové agresivní klony strupovitosti, které se k nám dostávají spolu s dovozy jablek zejména z jižní polokoule, ale i z jiných destinací,“ uvedl Ludvík. Podle něj ekonomika pěstování jabloní je velmi důležitá, zejména proto, že se jedná o trvalou kulturu. V současnosti je tedy nezbytné, aby první úroda u jabloní byla již ve druhém roce po výsadbě a ve čtvrtém roce by měli pěstitelé dosáhnout plné sklizně.
Ludvík připomněl, že spotřebitel v posledních letech mění své požadavky na jablka. Zatímco v devadesátých letech požadoval velká zahraniční jablka, nyní už o ně moc nestojí. Lidé totiž zjistili, že chuťově vyrovnané plody jsou ne obrovské, ale střední velikosti. Proto je v současnosti někdy problém velké plody (průměr větší než devět centimetrů) prodat. Spotřebitelé již také v řadě případů dávají přednost tuzemské produkci, která obsahuje méně chemie než zahraniční. Obsah těchto látek prokazují různé evropské studie. Někteří lidé preferují českou produkci i proto, že mají ekologické chování a vědí, že tímto nákupem nepodporují dovoz jablek ze zahraničí, často na dlouhé vzdálenosti, ale české sadaře. Samozřejmě, že ještě velmi často o nákupu jablek rozhoduje pouze cena, zejména nyní, v době krize. „Problematické je pěstování ekologických jablek, a to především stolních. Proto sadaři často volí produkci ekologických jablek na zpracování, kde je možné uplatnit i plody s nižší jakostí,“ uvedl Ludvík. Do České republiky se proto velká část stolních ekologických jablek dováží, a to i přes poměrně velkou plochu ekologických sadů u nás.
Nároky supermarketů na kvalitu jablek jsou podle Ludvíka velmi přísné. Dodavatelé musí mít řadu certifikátů kvality a musí investovat do řady rozborů. Řetězce také požadují celoroční dodávky.
Ceny značně klesly
Odbytové ceny ovoce na zpracování se v posledních dvou letech značně snížily Současné ceny konzumních jablek je podle Ovocnářské unie ČR těžko možné dále snižovat a to i proto, že na jejich sklizeň neexistuje prakticky žádná mechanizace. Ta se běžně používá pouze u peckovin a bobulovin na zpracování. Nejvíce se pomocí kombajnů sklízí rybíz nebo prostřednictvím setřásačů pak zejména višně či i část švestek. Bohužel rentabilita za poslední dva roky byla u většiny ovocných druhů špatná. Velká krize je u odbytových cen ovoce na zpracování, zejména jde o višně, rybíz a moštová jablka. O něco lepší je situace u třešní, hrušní nebo meruněk. K hlavním pěstitelským trendům v posledních let patří budování sítí proti kroupám. Tuto výstavbu podporuje dotacemi Evropská unie z Programu rozvoje venkova.
Česká republika podle Ludvíka už není soběstačná v produkci žádného ovocného druhu mírného pásma. Soběstačnost dosahuje jen kolem 70 procent. U broskvoní je situace ještě horší, plochy se neustále snižují, nových sadů zemědělci vysazují minimální množství. Produkce broskví totiž těžko konkuruje dovozům z jižních států Evropy. „Poněkud lepší je situace u meruněk. V České republice už jsou zastoupeny nové moderní tržní odrůdy, proto je konkurence cen nižší než u broskví a zájem spotřebitelů o toto ovoce je stabilní. Meruňky jsou perspektivnější komoditou než broskve,“ doplnil předseda.
Pokud bude podle něj pokračovat propad cen ovoce, tak se zřejmě pěstitelé nevyhnou dalšímu snižování ploch sadů. Radit ovocnářům, na jaké druhy se zaměřit je podle něho těžké nejen s ohledem na vývoj trhu, ale záleží i na orientaci každého z nich. Někteří operují na místním trhu, jiný zase dodávají přímo supermarketům. „Je však jasné, že k dosažení konkurenceschopnosti je nezbytné zvýšit výnos a zlepšit kvalitu, resp. podíl tržních plodů. Dále investovat do kapkové závlahy i do sítí proti krupobití a v obnově sadů pak rychleji reagovat na změny a trendy v odrůdové skladbě,“ vysvětlil Ludvík.
Spotřeba ovoce v České republice činí asi 87 kilogramů na obyvatele za rok, z toho množství se jedná o 53 kilogramů ovoce mírného pásma. „Potěšitelné je, že 25 kilogramů ve spotřebě tvoří jablka. Jde tak o jednu z nejvyšších spotřeb ve světě. Tato skutečnost je pro naše pěstitele jablek velkou příležitostí,“ poznamenal předseda Ovocnářské unie ČR s tím, že je proto nezbytná propagace spotřeby ovoce. Na letošním ročníku veletrhu Salima, který se koná počátkem března, hodláme ukázat, že české ovocnářství má tradici, je moderním odvětvím zemědělské výroby a má co nabídnout spotřebitelům,“ dodal její předseda Martin Ludvík.
