Podnikatelé, i ti v oblasti zahradnictví, řeší často situace, kdy různá právní jednání nemohou činit osobně, a proto je vykonávají v zastoupení. Stejně tak s nimi ani jejich obchodní partneři nejednají vždy osobně, ale za pomoci zástupců. Ten, kdo má plnit funkci zástupce, může mít pochopitelné obavy, zda tímto způsobem plní skutečně svému obchodnímu partnerovi, nebo nějakému podvodnému „zástupci“. Podnikatelé se snaží předcházet pochybnostem vystavením plné moci. Pokud ale plná moc není úředně ověřena, dochází v praxi nejednou ke sporům o její pravost, případně rozsah zmocnění. Nejvyšší soud se v nedávné době právě případem zpochybnění pravosti plné moci zabýval a vnesl do dané problematiky jasno. Praktické závěry z úvah Nejvyššího soudu podrobněji probereme v následujícím článku.
Předmětem sporu v příslušném případu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1299/2019) byla otázka, zda je podnikatel povinen předávat stroj (bagr) jinému podnikateli, který se prokazuje plnou mocí s obyčejným (tj. neověřeným) podpisem. Podnikatel, který byl k předání stroje povinen, předání druhé straně odepřel s odkazem na pochybnost o pravosti plné moci. Jeho obchodní partner se domníval, že není povinen pravost plné moci prokazovat, a že je tedy plně věcí dlužníka, zda a jak si sám ověří její pravost (například telefonicky). Když dlužník žádné kroky k ověření pravosti listiny neučinil a zároveň nadále odmítal vydat stroj, začal se jeho obchodní partner domáhat vydání stroje exekučně. V daném případě pak bylo nutné vyřešit několik otázek, předně povahu plné moci jakožto právního jednání. Nejvyšší soud potvrdil závěr vyplývající jak ze zákona, tak z právní teorie, podle něhož pro plnou moc není předepsaná žádná konkrétní forma.
Text
JUDr. Kristýna Opletalová,
Mgr. Tomáš Liškutín,
AK Tomáše Liškutína
Celý článek naleznete v časopise Zahradnictví č. 9/2019.
