Mezi velké dravé pomocníky - predátory - patří střevlíci rodu Carabus. Tito poměrně velcí brouci dosahující velikosti až 40 mm, loví převážně v podvečer a v noci, při pošmourném deštivém dni je volně nalezneme i přes den.
Jinak se přes den skrývají v trávě, pod kameny, dřevy, pod odchlíplou kůrou a v jiných úkrytech. Vyskytují se od nížin až po vysokohorské oblasti, v suchých i vyloženě mokrých oblastech. Jejich užitečnost spočívá v jejich potravních vztazích - jako predátoři požírají vše, na co stačí, tedy dešťovky, slimáky, červy, housenky, larvy i dospělce často škodlivých druhů hmyzu apod. Jsou tedy pro zahrádky, zahrady a sady velice užiteční a zaslouží si, aby byli chránění. Zákon České národní rady o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. doplněný Vyhláškou MŽP ČR č. 395/1992 Sb. bohužel chrání pouze některé vesměs vzácné druhy a ostatní nechává bez ochrany. Ve Slovenské republice však jsou chránění všichni střevlíci rodu Carabus.
Dospělci jsou často kovově zbarvení, často zbarvení měděně, některé druhy pak do zelena nebo i do zlatova (střevlík lesklý /C. nitens/, zlatolesklý /C. auronitens/ a zlatý /C. auratus/). Jiné jsou černé, lesklé, někdy s fialovým okrajem (střevlík fialový /C. violaceus/ nebo střevlík hladký /C. glabratus/). Mají silná kusadla a nitkovitá tykadla. Jejich larvy jsou též masožravé, a tedy vysoce užitečné, protáhlé, také se silnými kusadly. Obvykle mají v našich podmínkách 1 - 2 generace do roka a přezimují dospělci v nejrůznějších úkrytech.
Kdysi v polích a lesích velmi hojní, následkem paušálních postřiků a poprachů jejich počet byl značně snížen a kdysi hojné druhy jsou nyní ve stejných lokalitách vzácné.
Největším naším střevlíkem je střevlík kožitý (C. coriaceus), celý černý, dosahující velikosti 30 - 40 mm, častý v polích, lesích i na rumištích v blízkosti obydlí člověka. Nejčastější je střevlík zrnitý (C. granulatus), dříve často doprovázený střevlíkem měděným (C. cancellatus), velmi podobným, lišícím se o něco větší velikostí (18 - 26 mm), vyklenutějšími krovkami a červenými stehny, který však již v některých oblastech skoro vymizel. Častý je též střevlík zahradní (C. hortensis), dlouhý 24 - 30 mm a střevlík svraštělý (C. intricatus), dosahující též délky těla 24 - 30 mm.
Pro chovatele hlemýžďů jsou nepříjemní a jejich literatura je pokládá za škůdce. Není však problém při jejich zjištění v chovech hlemýžďů je chytit a odnést pryč, neboť hubit tyto vysoce užitečné pomocníky je trestuhodné.
