Roztoči čeledi Tarsonemidae (roztočíkovití) mají protáhle oválné tělo mikroskopických rozměrů. Obvykle dosahují velikosti pouze několika desetin milimetru. Zástupci této čeledi se vyskytují v různých oblastech světa. Potravní spektrum jednotlivých druhů se často výrazně liší. Některé jsou herbivorní, jiné lze zařadit spíše mezi nekrofágy, případně žijí v asociaci s hmyzem. Jen několik druhů herbivorních zástupců patří k problémovým škůdcům rostlin. Jedním z nich je roztoč Polyphagotarsonemus latus (Banks).
Areál rozšíření a popis škůdce
Tento teplomilný druh byl popsán již v roce 1904 ve Spojených státech amerických, kde byl izolován z mangovníků pěstovaných ve sklenících. Areál jeho rozšíření je především v důsledku antropogenní činnosti velmi rozsáhlý a v současnosti zahrnuje většinu kontinentů. Je znám z Evropy, Asie, Afriky, Severní a Jižní Ameriky, Austrálie i z ostrovů Tichomoří. V oblastech s chladnějším klimatem se vyskytuje především na rostlinách pěstovaných v trvale vytápěném prostředí skleníků, případně oranžériích, interiérech budov apod. V různých regionech byl odlišně pojmenován, takže v literatuře je často uváděn pod různými národními názvy. Český vědecký název pro tohoto roztoče zatím nebyl vytvořen. Pojmenování tropický roztoč či tropický žlutý roztoč je v tomto směru neakceptovatelné.
Samice roztoče Polyphagotarsonemus latus jsou přibližně 0,2 mm dlouhé. Oválné a poměrně výrazně vypouklé tělo je převážně světle žlutavě, někdy i nazelenale zbarvené. Bývá nejširší uprostřed, směrem k oběma koncům se zužuje. Samci jsou menší, podobného tvaru těla. Vajíčka jsou kladena na rostliny přímo v místech, kde se samičky běžně vyskytují a kde též přijímají potravu. Jsou bezbarvá, elipsovitá a pouze 0,08 mm dlouhá. Jediná samička naklade i několik desítek vajíček obvykle na spodní stranu listů nebo do různých, mikroskopicky velkých prohlubní na povrchu mladých plodů, ale i ostatních částí rostlin. Larvy a nymfy jsou bělavé a málo pohyblivé v porovnání s dospělými roztoči, kteří čile pobíhají po napadených rostlinách.
Hostitelské rostliny a životní cyklus
Spektrum hostitelských rostlin, na kterých může tento roztoč škodit, je velmi široké. V oblastech tropů a subtropů je významným škůdcem celé řady zemědělských plodin. Napadá dřeviny i byliny. Ve sklenících škodí na většině okrasných rostlin i na pěstované zelenině. V posledních letech byl výskyt tohoto polyfágního roztoče opakovaně registrován i u našich pěstitelů. Škodlivý výskyt byl pozorován zejména na sazenicích paprik předpěstovaných ve sklenících, ve kterých jsou současně pěstovány i různé okrasné rostliny fungující v takovém případě obvykle jako zdroj napadení. Při vzájemném kontaktu rostlin roztoči aktivně přelézají z jedné rostliny na druhou a rychle se v porostu šíří. Ve sklenících zamořených molicemi, které často pasivně na svém těle tohoto roztoče přenášejí, je napadení dalších rostlin včetně sazenic paprik vysoce pravděpodobné vzhledem k šíři potravního spektra molic a tohoto roztoče. Doba předpěstovávání sazenic paprik ve skleníku je dostatečně dlouhá na to, aby mladé rostliny paprik byly tímto škůdcem vážně poškozeny nebo zcela zničeny. Patří k druhům roztočů s krátkou dobou trvání vývojového cyklu. V optimálních podmínkách probíhá vývoj tohoto škůdce od vajíčka až po dospělce velmi rychle – i za méně než deset dní. Při napadení nových rostlin se proto dokáže v krátké době velmi rychle namnožit. Především v důsledku mikroskopické velikosti těla lze jeho četný výskyt na rostlinách snadno přehlédnout, což významným způsobem oddaluje jeho včasné objevení.
Projevy napadení
Poškození rostlin způsobená tímto roztočem bývají zpravidla nesprávně diagnostikována, často jsou zaměňována s příznaky poškození způsobenými jinými biotickými či abiotickými faktory (nedostatky ve výživě, poškození herbicidy, fyziologické poruchy atd.). Sání škůdce zejména na mladých rostlinách působí velmi destruktivně a významně snižuje vitalitu napadených rostlin. Poškození je vizuálně nejlépe pozorovatelné na mladých pletivech. Toxicky působící sekrety slinných žláz iniciující nejrůznější typy deformací u rychle rostoucích pletiv (zkrucování, zkřivování, ztlušťování atd.) a zkracování internodií. K běžným projevům patří krnění rostlin. Výrazné zpomalení růstu až jeho úplné zastavení patří k typickým příznakům napadení mladých rostlin paprik. Silně poškozené mladé rostliny mohou postupně celé zasychat. Terminální listy a květní poupata bývají deformovaná. Listové čepele se často stáčejí směrem k rubové straně. Posáté pletivo listů, ale i ostatních částí napadených rostlin, získává hnědavé (rzivé) zabarvení. Při silném napadení poupata nerozkvétají a zasychají. Často též zasychají deformované květy. U napadených plodů tento roztoč preferuje zastíněnou část. Plody se špatně vybarvují, jsou skvrnité, deformované se zkorkovatělým povrchem v místech předchozího sání tímto škůdcem. Posáté plody krní a mohou předčasně opadávat.
Možnosti ochrany
Ochrana proti roztoči Polyphagotarsonemus latus je založena na aplikaci akaricidně působících látek účinně tlumících výskyt tohoto škůdce na rostlinách. Použití přípravků chemické ochrany musí být provedeno včas, dokud populace škůdce není přemnožena, nejlépe při prvních příznacích napadení. Ošetření v pozdějších fázích napadení již nemusí oslabené rostliny ozdravit. Ochranný zásah je vhodné po několika dnech opakovat.
