Mezi naše nejbizarnější brouky patří samci nosorožíka kapucínka (Oryctes nasicornis) z čeledě chrobákovitých (Scarabaeidae) a roháče obecného (Lucanus cervus) z čeledě roháčovitých (Lucanidae), oba z kategorie ohrožených druhů.
Oba druhy mají nadmíru vyvinut pohlavní dimorfismus, samci jsou nápadně odlišní od samic – nosorožík značně proláklým štítem jehož výběžky na konci tvoří jakoby límec a poměrně velkým rohem na hlavě směřujícím dozadu (odtud i české jméno nosorožík), roháč obecný pak mohutnými kusadly na nápadně zvětšené hlavě.
Nosorožík kapucínek se vyvíjí v tlejících, často již téměř rozpadlých pařezech listnatých stromů, dále ve starých mnohaletých kompostech, v zahnívajících hromadách pilin, ba i v v tučné kompostové zemině ve sklenících kam všude kladou samice tohoto druhu vajíčka. Larvy, typické ohromné ponravy, se zde vyvíjejí několik let, dospělé ponravy, velmi podobné ponravám chroustů, dosahují velikosti až 120 mm. Dospělci vyletují koncem jara a poletují do konce léta, ale setkáme se s nimi poměrně zřídka, protože se jedná o živočichy poletující za soumraku a v noci, někdy však jsou přilákáni i světlem. Dosahují velikosti 24 – 45 mm. Z přírody rok od roku stále více mizí, neboť samice stále hůře a hůře nalézají vhodné podmínky pro nakladení larev. Často se stává, že kompost i s ponravami je rozmetán po polích a ponravy se tak snadno stávají kořistí nejrůznějších hmyzožravců. Velké množství ponrav zahyne též při vyvážení zeminy ze skleníků. Pokud však stačí dokončit svůj vývoj, pak se jich objeví najednou neuvěřitelné množství.
Naši nosorožíci si nezadají s exotickými nosorožíky, pro zajímavost přikládáme obrázek jen o málo většího nosorožíka Xylotrupes gideon z Malajska.
Roháč obecný má larvu podobnou ponravám chroustů, v dospělosti dosahující velikosti 90 – 120 mm. Vyvíjí se v trouchnivějících kmenech, pařezech, silných větvích a kořenech listnatých stromů, nejčastěji dubů. Již z toho vyplývá, proč v přírodě je stále méně těchto klenotů mezi brouky. Navíc vývoj larev trvá 3 – 5 let. Dospělci se vykuklují ještě na podzim, ale v komůrkách, ve kterých se jako ponravy zakuklili, zůstávají do jara. Během dne nalezneme dospělce na kmenech a větvích stromů, kde lízají vytékající kvasící mízu. V odpoledních a večerních hodinách poletují na okrajích listnatých a smíšených lesů, zalétávají i na blízké zahrady a usedají na mladé větvičky, kde ohryzávají listy a pupeny. Setkáme se s nimi nejčastěji koncem května, v červnu a začátkem července.
Oba uvedené chráněné druhy byly ještě před 40 lety poměrně hojné, obzvláště v lokalitách s vhodnými podmínkami k vývoji, nyní již jsou poměrně řídcí. Chráněni tedy nejsou jako užiteční nebo velmi vzácní, ale jako bizarní ozdoba naší fauny.
