I když již uplynula jistá doba od našeho „výletu za hranice naší floristiky“, chtěla bych se podělit o svoje dojmy i s ostatními čtenáři. Po přečtení informací v německém časopisu Florist jsme se rozhodli s Jitkou Remarovou vyjet „okouknout“ mistrovské zkoušky floristické školy v bavorském Straubingu.
Vůbec jsme nevěděli, co můžeme očekávat a jak školu najdeme. Naštěstí již z centra Straubingu nás ukazatelé dovedli na parkoviště poblíž zchátralé továrny. To jsme ještě netušili, kam nás šipky povedou dál. Bylo to právě ona továrna, přesněji velice rozlehlý areál bývalé cihelny. Po zaplacení vstupného ve výši 3 EUR jsme dostali plánek s objektem cihelny a poté začalo naše putovní po halách, sklepích, půdách i venkovních prostorech.
Svatební kytice jsme našli v kójích, kytice na půdě atd. Právě tyto velké a zvláštní prostory umožnily každému aranžmá vyniknout. Prostor byl značně veliký, hodně členitý a zajímavý, proto i jeho využití bylo nápadité, hlavně při zpracování tématických prací (prostorové dekorace). Každá práce měla za úkol vyjádřit nějaký pocit, vlastnost (např. veselý, romantický, mírný, vtipný, dynamiku, koncentraci …).
V cihelně pracovalo celkem šestnáct floristů, budoucích mistrů, takže prací bylo k vidění 96. Mistrovské zkoušky v Německu obsahují šest prací a to věnec, sesazovanou dekoraci, svatební kytici, vypichovanou práci, kytici a tématickou práci.
A nyní něco k jednotlivým skupinám prací.
Svatební kytice byly pojaty spíše jako šperk, většina byla malá, jemná a velice precizně vypracovány. Několikrát se zde objevila tzv. „Galmelie“. I jejich vystavení bylo velice zajímavé. V každé kóji dlouhé asi 15 m, bylo na konci plátno na které byla promítána ideální nevěsta k dané kytici.
I věnce měli individuální prostor, v ponuré klenbě ležel vždy jeden nasvícený věnec. U vypichovaných prací byl povětšinou vtipně zpracován pouze jeden druh materiálu.
Kytice nalezené na půdě, byly v pestrých letních barvách, ovšem šetrně sladěných, velice naturální.
Sesazované práce jsme nacházeli na různých venkovních prostranstvích, dvorech a zákoutích.
Ovšem asi nejzajímavější byly práce tématické. Některé prostory byly opravdu gigantické, 50metrové tunely, dekorace v několika místnostech, schodiště, průchody, bazénky, rampy – jednoduše rozkvetlá továrna.
Na těchto pracích bylo nejpozoruhodnější to, že nepůsobily pouze na zrakové vnímání, ale i na další smysly, jako čich, hmat a sluch.
Byla používána různá světla, hudba, vůně. Kapající voda, vonné esence, průhledy, … Takže při procházení expozic jsme byli pohlceni jaksi dovnitř. Někde to nutilo člověka, aby zůstal, od jinud se mu chtělo utéci, někde plakat a jinde se smát. A tak to mělo být.
Ten den (27. 8.) byl prostě úžasným floristickým zážitkem. Už vím, kam příští rok přibližně v tuto dobu pojedu - do Straubingu, na „mistrovky“.
