Zelinářská produkce se stále více snaží orientovat na lokality s dobrými klimatickými podmínkami, umožňujícími snížení nákladů v polním pěstování zeleniny nebo v nevytápěných fóliovnících.
Zatím v těchto oblastech převažují domácí producenti, kteří své výpěstky prodávají prostřednictvím svých družstev nebo exportních společností do zemí severní nebo střední Evropy. Největšími dodavateli zeleniny ze zimního pěstování jsou doposud Španělsko a Itálie. Požadavek zajištění celoročních plynulých dodávek obchodním řetězcům nutí jak obchod, tak především velké pěstitelské společnosti zřizovat si své filiálky v zemích, umožňujících zimní produkci zeleniny. Není proto žádnou zvláštností, investují-li do svých filiálek na jihovýchodě Španělska a nověji i do Maroka. Vysoká cena energie odstavuje z provozu rychlírny od listopadu do února a činí trh závislý na přísunu čerstvé zeleniny z jižních oblastí.
I německé firmy a zelináři pronikají do jižních oblastí po tři desítky let, od doby první energetické krize. Získaly přitom řadu velmi cenných zkušeností jak s kooperací s tamními zemědělci a zahradníky, tak v jednání s úřady. Není výjimkou, že některé z nich z řady neočekávaných důvodů přišly v těchto zemích o investovaný kapitál a majetek, a to i soukromý. To však nebrání tomu, aby se další podnikatelé nepokoušeli na základě využití zkušeností svých předchůdců proniknout do jižních oblastí.
Patří k nim i němečtí zelináři, kterým však pomáhá jak Spolkové ministerstvo pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, tak Německá investiční a rozvojová společnost. Po podrobném průzkumu podmínek a vypracování pilotního projektu se do zelinaření v Maroku pustili dva hessenští zelináři rozdílné podnikatelské orientace. Jedním z nich je firma Logoplant, která se specializuje na produkci sadby póru. Produkce nejranější sadby póru je spojena v Německu s vysokými náklady na energii. Špatné klimatické a světelné podmínky nejsou zárukou získání kvalitní, uniformní, dostatečně silné sadby se zárukou nevybíhavosti. Od roku 1995 zkoušel majitel firmy kvalitu sadby pocházející z Maroka a utvrdil se v tom, že je podstatně lepší nežli sadba německá, je silnější, vhodnější pro mechanickou výsadbu, porost nevybíhá a dává u stejné odrůdy výnos až o 20 - 40 % vyšší. Proto si získal oblibu specializovaných producentů a po zvládnutí počátečních problémů s termínem dodávek je sadba trvale požadována. V Maroku ji pěstuje na ploše 14 ha. Vedle toho zde pěstuje ještě rukolu, kopr a ředkvičku.
Druhý partner obhospodařuje ve Frankfurtu-Oberradu 160ha podnik s 90 ha zeleniny. Má vlastní stánek na velkotržnici ve Frankfurtu n. M. a v posledních letech svoji výrobu přeorientoval na potřeby provozovatelů kateringu. Nyní proto pěstuje na 80 (!) druhů zeleniny a bylin, mimo jiné patří mezi jeho speciality jedlé květy a minizelenina. Pro své odběratele musel v zimním období zeleninu dovážet. S její kvalitou však zákazníci nebyli spokojeni. Po seznámení s výrobními možnostmi v Maroku se rozhodl část své produkce určené pro zimní dodávky na trh přesunout do oblasti Agadíru v Maroku. Dvouleté zkušenosti obou pěstitelů, kteří se netají jak úspěchy, tak nemalými problémy, jsou velmi poučné.
V oblasti Agadíru je zemědělství a turistika důležitým zdrojem příjmů a deviz. Ze zahradnických kultur se zde pěstují maloplodé banánovníky ve vysokých fóliovnících a rajčata ve vysokých a normálních fóliovnících. Z venkovních druhů převládá hrášek, cukety a mrkev pro zásobování marockého trhu. V posledních letech se zde usídlila řada Středoevropanů a začala pěstovat jak rajčata, tak jahodník a chřest na export. Další pěstitelské oblasti zeleniny leží na západním pobřeží mezi městy El-Jahida a Kasablanka a na severu mezi Kenitrou a Larache. Dříve,nežli sem oba podnikatelé vstoupili se svými záměry, podrobili za spoluúčasti nezávislých odborníků zdejší produkty chuťovým zkouškám. Ty prokázaly konkurenceschopnost zdejších produktů s produkty, vypěstovanými v tradičních evropských oblastech.
Pilotní projekt počítá pro začátek s pěstováním sadby póru na 14 ha a se zeleninou pro kateringy na ploše 17 ha. Sortiment této zeleniny zahrnuje již na 50 druhů (včetně kuchyňských bylin), v postupné výsadbě. Jestliže oba pilotní projekty uspějí, počítá se s podstatným rozšířením pěstitelských ploch.
Podmínky pro zelinaření v Maroku
V regionu Agadír existují lehké až středně těžké půdy, písčité, s velmi nízkým obsahem humusu (3,3 %). V důsledku intenzivní mineralizace je zvýšení obsahu humusu v půdě spojeno jen s enormně vysokými náklady. Půda obsahuje vysoké procento vápenitých zbytků ulit měkkýšů (pH kolem 8,0). Zatím nebylo prokázáno nadměrné poutání některých živin touto půdou.
Nájemné činí rovných 1000 DEM/ha (včetně možnosti napojení na přívod závlahové vody). Závlaha je možná ze studní hlubokých 70 – 140 m nebo z vodních nádrží z pohoří Atlas. Studniční voda je špatné kvality, neboť obsahuje kolem 0,3 % soli. Lepší kvalitu má voda z retenčních nádrží, je však považována za drahou (0,10 DEM/m3), často je však do pozdního podzimu až zimy spotřebována. Prvořadé je používání závlahové vody z nádrží a teprve nouzově ze studní.
Mzdy se pohybují kolem 8 – 9 DEM/den u žen a mezi 10 – 12 DEM/den u mužů. Předáci a specialisté jsou odměňováni měsíčním platem. Výdělky marockých dělníků jsou o více jak polovinu nižší nežli evropských a závisí na marockých svátcích a postech (např. ramadámu). Pracovní výkony a kvalita práce mohou být podle názoru dobře proškolených předáků zvýšeny rozdělením do malých pracovních kolektivů. V podnicích pracují kvalifikovaní odborníci z Polska (vyučení v Německu) a z Maroka.
Úspěch každého z odvětví závisí na předácích a jejich spolupracovnících. Bohužel, tito spolupracovníci jsou v Maroku k dispozici pouze v omezeném počtu a musí překonávat jazykovou bariéru. V současnosti jsou předáci a odborníci školeni v letní době na pracích v Německu a v zimě v Maroku.
V oblasti Agadíru existuje v zimním období velká délka denního slunečního záření (kolem 6 h/den). Průměrné denní teploty jsou kolem 18 0C a noční kolem 8 0C. Oblast je bezmrazá. V Agadíru prší jen 10 dnů do roka, průměrné srážky činí pouze 50 – 100 mm za rok. Proto je prvořadou podmínkou pro úspěšné pěstování zeleniny zajištění kvalitní závlahy. Napadání škůdci je v zimním období nízké a plevele lze zatím zvládnout motykou, neboť pracovní síla je velmi levná. Podle německých zákonů a platných směrnic lze zde bez problémů produkovat zeleninu podle zásad Kontrolované integrované produkce.
Doprava z Maroka
Transport z Agadíru do Frankfurtu probíhá v chladírenských kamionech. Na trase dlouhé 3350 km se musí překonat Gibraltar a troje státní hranice. Proto je nutná velmi dobrá organizace, aby se kamiony v důsledku celního odbavování nebo zákazu jízdy o svátcích dlouho nezdržovaly. Důležité je, aby produkty byly vysoké jakosti, předchlazené, aby chladicí agregát pracoval bez poruch a celá přeprava netrvala déle jak tři dny.
Největší nákladovou položkou je přeprava
Pro kalkulace je nejdůležitější velikost náklad (1320 nebo 1452 přepravek s obsahem 3 nebo 5 kg, dovolující rozdělení transportních, spedičních a cleních nákladů, které činí celkem asi 13 000 DEM na kamion.
Spotřeba energie na zeleninu vypěstovanou v Maroku je několikanásobně nižší nežli při jejím pěstování v Německu. Doprava z Agadíru do Frankfurtu spotřebuje asi 1,16 litru nafty na kilogram zeleniny, zatímco pro její vypěstování v zimě v Německu je potřeba od 1 do 3 litrů topného oleje.
Marocké problémy
Problémy představuje v Maroku neobvyklá mentalita a administrativa. O každou maličkost je potřeba se dohadovat a znovu dohadovat. Rychlá, závazná dohoda není možná, všechno se musí zajišťovat smluvně. Na úřadech je často kompetence neprůhledná. Pro úspěšnost je nutné používat bakšiš. Známosti s významnými osobami a znalosti zákonů mají zde svůj velký význam. Špatné půdní podmínky a nevalná kvalita vody se musí vyrovnávat intenzivnějším hnojením a úpravou vody. K tomu, aby se produkty kompletně a pokud možno za příznivé ceny prodaly ve střední Evropě, je nutné zajištění pravidelného odbytu.
Co závěrem
Letní produkce zeleniny v Německu a zimní v Maroku se optimálně doplňují. Odběratelé mohou být celoročně zásobování stejným druhem zeleniny z venkovního pěstování o přibližně stejně jakosti. Závislost obchodu na pěstiteli se stává těsnější, čímž se významně oslabuje tlak na ceny. Nicméně logistické a přepravní problémy jsou nemalé a musí být vzdor vysokým nákladů co nejlépe vyřešeny. Přesto podnikání v Maroku není možné doporučit každému podniku, neboť je spojeno se zvýšenými riziky. Jedná se jen o jednu z cest, která může úspěšně vést podnik do budoucnosti.
