Plíseň šedá je jedním z nejrozšířenějších houbových patogenů rostlin v podmínkách mírného klimatu. Její hostitelský okruh je velmi široký. V podstatě se dá říci, že plíseň šedá je schopna v různé intenzitě napadat téměř všechny druhy pěstovaných rostlin mírného pásu – různé druhy zelenin, polní plodiny, ovoce a samozřejmě se nevyhýbá ani okrasným rostlinám.
Celkově se udává asi 200 druhů hostitelských rostlin, ale konečné číslo bude pravděpodobně ještě vyšší, protože plíseň šedá napadá i volně rostoucí rostliny. Při pěstování kulturních rostlin se s plísní šedou setkáváme především ve sklenících, fóliových krytech nebo pod širým nebem. V domácnostech se vzhledem k nižší vzdušné vlhkosti většinou nevyskytuje. Nejběžněji ji asi nalézáme na Impatiens, Pelargonium, Datura, Rosa, Dahlia, Hydrangea, Helianthus a Papaver, ale i na mnoha dalších druzích okrasných rostlin. Na některých až na výjimky ničí pouze květy (Rosa), ale jiné je schopna zlikvidovat úplně (např. Impatiens).
Příznaky napadení
Z hlediska výživy se v případě plísně šedé jedná o nekrofytní patogen. To znamená, že napadené pletivo je nejdříve usmrceno a z něj potom houba čerpá výživu. Z toho také většinou vyplývají typické příznaky napadení. Nejdříve dojde k nekróze (odumření) pletiv. U listů a stonků jde spíše o suchou nekrózu, v případě dužnatých orgánů se jedná o hnilobu. Barva odumřelého pletiva je obvykle světle až středně hnědá. Někdy můžeme v tomto stadiu na nekróze pozorovat světlejší a tmavší zóny, které odpovídají kolísající aktivitě patogenu. Následně se tato část pokrývá šedě zbarvenými konidiofory s konidiemi. Pokud byl nekrózou zasažen řapík nebo stonek, dochází k vadnutí a usychání jednotlivých listů nebo i celé rostliny. V určitých případech tmavnou také vodivá pletiva v blízkosti nekrózy.*
Text a foto prof. Ing. Pavel Ryšánek, CSc., katedra ochrany rostlin, ČZU v Praze
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 12/2013
