Pěstební nádoby Siesta se zásobníkem vody ve spodní části jsou, kromě pěstování venkovních a balkónových květin, určené i pro pokojové rostliny. Zásobník zabezpečuje přísun vody ke kořenovému systému, prodlužuje interval mezi závlahami a s úspěchem lze využít při krátkodobé nepřítomnosti pěstitele.
Voda ze zásobníku se ke kořenovému systému dostává třemi vzlínacími dutinami vyplněnými substrátem, které sahají na dno zásobníku, nebo nasávacím knotem. Ve Výzkumném ústavu pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích jsme založili vegetační pokus s cílem porovnat četnost závlahy u tří druhů pokojových rostlin pěstovaných v tomto typu nádob a ověřit jaký vliv má použití nasávacího knotu.
Do pokusu byly zařazeny 3 druhy světlomilných pokojových rostlin s různými nároky na závlahu a přihnojování. Ficus binnendijkii ’Alii’ vyžaduje přiměřeně vlhký substrát, který je nutné mezi závlahami nechávat částečně vyschnout, přihnojování pravidelné v létě a omezené v zimě a stanoviště na světle nebo v polostínu. Dracaena marginata ’Magenta’ má obdobné nároky na zálivku a hnojení jako Ficus, ale nižší intenzitu růstu, vyžaduje dostatek světla a je tolerantní k přímému záření. Nephrolepis exalta ’Sonata’ vyžaduje vlhký substrát, nesnáší však přelití a je tolerantní k mírnému vyschnutí mezi závlahami. Vyžaduje časté přihnojování (vyšší nároky než Ficus a stanoviště na světle, avšak chráněné před přímým zářením.
Porovnávaly se 2 varianty spodní závlahy: K – nádoby s knotem, B – nádoby bez knotu. V každé variantě bylo devět rostlin od testovaného druhu. Rostliny Ficus a Dracaena byly vysazeny do 4 l nádob a rostliny Nephrolepis do 2 l nádob. Objem zásobníku byl u obou typů nádob 1 litr.
Rostliny byly vysazeny 10. 6. 2002, na počátku pěstování byly 2× (12. a 17. 6.) zality vrchem pro zabezpečení rovnoměrného provlhčení substrátu a jeho slehnutí. Od 19. 6. se používala pouze spodní závlaha, zásobník se plnil do plné výše. Od 8. 7. se rostliny pravidelně přihnojovaly. Celý pokus trval asi pět měsíců a byl vyhodnocen 8. 11.
Pěstební substrát
Pro pěstování v samozavlažovacích nádobách je nutné používat kvalitní pěstební substrát. Pokusné rostliny byly vysazeny do „Substrátu pro pokojové rostliny“ AGRO CS Česká Skalice na bázi rašeliny a kompostované kůry. U substrátu byly stanoveny základní chemické vlastnosti: optimální hodnoty pH a elektrické vodivosti - EC (vyjadřuje zasolení substrátu) ve vodním extraktu 1w:10v a přiměřený obsah přijatelných živin.
Vedle chemických vlastností musí substrát vykazovat dobré vlastnosti fyzikální. Při vysoké vodní kapacitě musí obsahovat poměrně velké množství vzduchu. U substrátu byla stanovena kontejnerová kapacita ve válečkách o objemu 700 cm3 a výšce 10 cm. Substrát se nasytí vodou a poté se měří množství vody, které z nádoby odteče za 1 hodinu. Výsledkem rozboru bylo stanovení obsahu vody v substrátu (kontejnerová kapacita, KK = 76 % obj.), vzdušné kapacity, celkové pórovitosti a objemové hmotnosti. V rámci stanovení kontejnerové kapacity, která charakterizuje schopnost substrátu zadržet vodu pro potřeby rostlin, byla stanovena i vodní kapacita (VK = 71 % obj.) substrátu při ustanovení rovnováhy (ze substrátu již neodtékala žádná voda) a obsah vody v substrátu – mezní kapacita (MK = 61 % obj.), při které čidlo Seramis, které bylo v pokuse použito, signalizuje potřebu zálivky. Rozdíl mezi těmito dvěma hodnotami byl pouze 10 % obj.
Přesněji je možné schopnost substrátu zadržovat vodu vyjádřit retenčními křivkami, které vyjadřují, jak je vlhkost substrátu ovlivněna hodnotou vodního potenciálu, tj. výškou nad vodní hladinou (zjednodušeně výškou pěstební nádoby). U organických substrátů se stanovují retenční křivky pro vodní potenciál odpovídající rozdílu hladin 0 až 100 cm vodního sloupce v pískovém tanku. Pro stanovení retenčních křivek byly použity válečky o objemu 100 cm3.
Pro porovnání jsou, vedle rašelinokůrového substrátu, uvedeny i retenční křivky substrátu rašelinového (směs bílé a tmavé rašeliny v poměru 1 : 1) a rašelinokůrového s podílem dřevních vláken – cultifibre a pilin (% obj: 50 rašelina, 20 kůra, 15 cultifibre, 15 piliny). Jedná se o tři hlavní typy pěstebních substrátů pro pokojové rostliny, které je možné zakoupit v zahradnických prodejnách v ČR. Z průběhu retenčních křivek je možné stanovit kategorie vody z hlediska dostupnosti pro rostliny. Z uvedených příkladů má nejvyšší vodní kapacitu, nejvíce lehce dostupné vody, rašelinový substrát. Substrát rašelinokůrový a substrát s dřevními vlákny mají obdobné hodnoty u lehce dostupné vody, substrát rašelinokůrový má vyšší podíl vody gravitační.
Při použití samozavlažovacích nádob by se rašelinové substráty měly zalévat v delších intervalech, aby substrát měl možnost vyschnout. U substrátů s dřevními vlákny by intervaly mohly být stejné jako u rašelinokůrových nebo kratší. Substráty tohoto typu s nižší objemovou hmotností mají většinou v nasyceném stavu vyšší obsah vzduchu a nižší obsah gravitační vody, ale další průběh retenční křivky je obdobný jako u rašelinokůrových substrátů. U substrátů s vyšší vzdušnou kapacitou je nutné věnovat závlaze zvýšenou pozornost v období od přesazení rostlin do dostatečného prokořenění nového substrátu.
Na základě průběhu retenční křivky rašelinokůrového substrátu byl vypočten obsah vody a vzduchu v jednotlivých vrstvách substrátu v samozavlažovací nádobě o objemu 2 l, výšce substrátu 10 cm a výšce zásobníku 5 cm. Se stoupající výškou substrátu se snižuje obsah vody a zvyšuje obsah vzduchu. Při plném zásobníku je průměrná vlhkost 71 % obj., tato hodnota je totožná s vodní kapacitou VK v rovnovážném stavu, zjištěnou při stanovení KK. Při vyprázdněném zásobníku je průměrná vlhkost 67 % obj., tato hodnota je vyšší něž mezní kapacita (MK = 61 % obj.), při které čidla Seramis ukazovala potřebu zálivky.
Zjednodušeně lze říci, že rostlina může od ustavení rovnováhy vody v substrátu po naplnění zásobníku do signalizace potřeby závlahy čidlem Seramis využít vodu ze zásobníku a po vyprázdnění zásobníku ještě vodu odpovídající asi 10 % obj. pěstební nádoby. Čidla signalizují potřebu závlahy při vlhkosti substrátu asi 61 % obj., kdy v substrátu ještě zbývá asi 20 % obj. vody využitelné rostlinou (do hodnoty 40 % obj. – hranice pro vodu obtížně dostupnou pro rostliny při vodním potenciálu –100cmH2O) a obsah vzduchu je přibližně 24 % obj. Substrát je nutné nechat částečně vyschnout i po vyprázdnění zásobníku, pro zajištění dostatečného podílu vzduchu v substrátu. Potřeba vzduchu se u většiny druhů rostlin pohybuje mezi 15 až 25 % obj.
Při použití vyšší nádoby (nádoba o objemu 4 l má výšku substrátu 17 cm) se zvyšuje vodní potenciál a snižuje vlhkost ve vrchních vrstvách substrátu i celková vodní kapacita substrátu. Při použití čidel měřících vlhkost substrátu záleží na jejich umístění. V pokuse byla čidla u obou typů nádob umístěna asi 2 cm ode dna substrátu.
Četnost závlahy
Rostliny byly umístěny v interiéru budovy VÚKOZ, s dostatečnou intenzitou světla. Teploty se pohybovaly v období červenec – srpen v rozmezí 19 – 26 °C (den)/17 – 21 °C (noc) a v období září – listopad v rozmezí 17 – 22 °C (den)/16 – 19 °C (noc).
V průběhu pěstování jsme se snažili dodržovat optimální četnost závlahy každé rostliny v rámci daného druhu se zřetelem na světelný požitek ovlivněný umístěním rostliny. Rostliny byly zavlažovány naplněním zásobníku do plné výše (objem 1 litr). Interval mezi závlahou byl dán dobou do vyprázdnění zásobníku a dobou ponechanou na částečné vyschnutí substrátu s vyprázdněným zásobníkem (období s VZ). Vlhkost substrátu se sledovala jednoduchými čidly Seramis, která změnou barvy signalizují vyschnutí substrátu potřebu závlahy.
V rámci rostlinného druhu se spotřeba vody jednotlivými rostlinami dosti lišila , což souviselo s nerovnoměrným osvětlením pokusné plochy. Z tohoto důvodu byly rostliny
rozděleny do 2 (Dracaena) resp. 3 skupin: S1: maximální osvětlení, největší potřeba vody, S2 střední osvětlení, S3: minimální osvětlení, nejnižší potřeba vody.
U rostlin Ficus ze skupiny S1 (6 ks.) bylo za 133 dní aplikováno 20 závlah, z toho 9 hnojivých. Interval mezi nimi se pohyboval v rozmezí 3 (srpen) – 10 (počátek pokusu, říjen a listopad) dní, období s VZ bylo ve většině případů 2 – 5 dní (30 – 50 % intervalu). U rostlin ze skupiny S2 (6 ks.) a S3 (6 ks.) bylo aplikováno méně závlah 18, resp. 13 při stejné intenzitě hnojení. Do období 8. 8. byly rostliny všech skupin zavlažovány stejně. V období srpen/září byly intervaly u skupin S2 a S3 o 2 – 5 dní delší oproti skupině S1 S diferencovanou závlahou (snížená intenzita) mohlo být započato již dříve. Na růst a vzhled rostlin (S2 a S3) se vyšší intenzita závlahy v počátečním období neprojevila negativně.
U rostlin Dracaena ze skupiny S1 (10 ks.) bylo za 133 dní aplikováno 9 závlah, z toho 5 hnojivých. Interval mezi nimi se pohyboval v rozmezí 14 – 21 dní, období s VZ bylo ve většině případů 4 – 6 dní (25 – 30 % intervalu), maximálně 10 dní (počátek pokusu, říjen/listopad). U rostlin ze skupiny S2 (8 ks.) bylo aplikováno pouze o 1 závlahu méně při stejné intenzitě hnojení. Interval mezi závlahami se pohyboval v rozmezí 14 – 26 dní, období s VZ bylo ve většině případů 2 – 4 dny, maximálně 10 dní (počátek pokusu). Oproti skupině S1 bylo období s VZ kratší o 2 dny. Na růst a vzhled rostlin (S2) se kratší období s VZ neprojevilo negativně.
U rostlin Nephrolepis ze skupiny S1 (12 ks.) bylo za 133 dní aplikováno 20 závlah, z toho 9 hnojivých. Interval mezi nimi se pohyboval v rozmezí 2 (srpen) – 6 (říjen a listopad) – 10 (počátek pokusu) dní, období s VZ bylo ve většině případů 2 – 4 dny (25 – 50 % intervalu). Intervaly mezi závlahami byly podobné jako u rostlin Ficus. U rostlin ze skupin S2 a S3 (3 ks. v každé skupině) bylo aplikováno méně závlah, 18, resp. 13 při stejné intenzitě hnojení. Do období 19. 8. byly rostliny všech skupin zavlažovány stejně. Při relativně četné závlaze (do 19. 8.) bylo období s VZ 0 – 2 dny (především S3). S diferencovanou, sníženou intenzitou závlahy mělo být započato již dříve. V období srpen/září se u skupiny S2 intervaly mezi některými závlahami zvýšily o 2–5 dní oproti skupině S1. U skupiny S3 bylo v tomto období nutné k částečnému vyschnutí substrátu interval zvýšit na 12 – 21 dní. Vyšší intenzita zálivky a minimální délka období s VZ (0 – 1 den) se negativně projevily na růstu a vzhledu rostlin ve skupině S3 (poškozený kořenový systém, špatný příjem živin, chlorotické listy). Po zvýšení délky intervalu mezi závlahami a období s VZ se růst zlepšil.
Vegetační pokus pokračuje i v zimním období s nižší intenzitou světla. V období listopad/prosinec 2002 se intervaly mezi závlahami zvětšily především u rostlin Ficus (10 – 25 dní) a Dracaena (15 – 38 dní), u rostlin Nephrolepis je interval 7 dní. Na období s vyprázdněným zásobníkem připadá ve všech případech 50 – 60 % intervalu.
Přihnojování, použitá hnojiva
Během pokusu (134 dní v období červen – listopad) bylo aplikováno 9 hnojivých závlah u rostlin Ficus a Nephrolepis (tj. v průměru 1 hnojivá závlaha za 15 dní) a 5 hnojivých závlah u rostlin Dracaena (tj. v průměru 1 hnojivá závlaha za 27 dní).
Pro přihnojování byl použit 0,05% (0,5 g hnojiva na litr vody) vodorozpustného hnojiva Kristalon Modrý (v maloobchodě označován Kristalon Start – 19 % N, 6 % P2O5, 20 % K2O, 3 % MgO + stopové prvky). Pro zjednodušení přípravy hnojivého roztoku jsme si z tohoto hnojiva připravili 15% koncentrát, rozpuštěním 150 g hnojiva v litru vody. Hnojivý roztok byl připraven aplikací 3,5 ml koncentrátu hnojiva na litr vody. Pro přípravu roztoku byla použita voda z vodovodního řadu – Želivka (pH 7,2, EC = 0,32 mS/cm), výsledný roztok měl hodnotu pH 6,7 a EC=1,1 mS/cm. Naplnění zásobníku o objemu 1 litr 0,05 % roztokem odpovídá v přepočtu aplikaci 250 ml 0,2 % roztoku (běžně používaná koncentrace) na nádobu při vrchní zálivce.
Přihnojování všech druhů rostlin bylo dostatečné, v průběhu pěstování se při vizuálním hodnocení neprojevoval deficit živin. V průběhu pěstování byl sledován obsah rozpustných solí v substrátu pomocí přístroje PET 2000 se sondou, která měří aktivitu rozpustných solí v půdním roztoku substrátu přímo v pěstební nádobě. Naměřené hodnoty se pohybovaly v optimálním rozmezí (0,2 – 0,4) pro pěstované rostliny.
Ke konci pokusu (18. 10.) byl odebrán vzorek z pěstebních nádob od každého druhu. Obsah přijatelných živin byl na dobré úrovni. U rostlin Ficus a Dracaena byl na horní hranici optima stanoven obsah nitrátového dusíku, u rostlin Ficus i obsah draslíku a hodnota EC. Relativně nižší obsah všech živin ve srovnání s ostatními druhy byl stanoven, i přes poměrně intenzivní přihnojování, u rostlin Nephrolepis. V tomto případě by bylo možné i zvýšit počet přihnojení v období s intenzivní závlahou (čevenec–polovina září) a v některých částech tohoto období aplikovat přihnojení při každé závlaze.
U všech tří druhů došlo ve srovnání s počátečním stavem k mírnému zvýšení obsahu přijatelného vápníku a nepatrnému zvýšení hodnoty pH.
Od období říjen/listopad – březen/duben je vhodné přejít na přihnojování hnojivem se zvýrazněným obsahem draslíku, např. Kristalon Bílý – Plod (15 % N, 5 % P2O5, 30 % K2O) a spolu se zvětšením intervalu mezi závlahami zvětšit i intervaly mezi přihnojováním.
Vedle rozpustných hnojiv typu Kristalon, Flory aj. je možné použít kapalná hnojiva. U kapalných hnojiv je jednodušší příprava hnojivého roztoku, odpadá příprava koncentrátů nebo navažování (odměřování) a rozpouštění hnojiva při každé přípravě hnojivého roztoku. V malospotřebitelském balení se prodává široký sortiment kapalných hnojiv. Při použití kapalných hnojiv je nutné vycházet z obsahu hlavních živin a pro hnojivou závlahu samozavlažovacích nádob zvolit přiměřené dávkování. Např. u kapalného hnojiva Pro zelené rostliny (9 % N, 5 % P2O5, 5 % K2O) použít koncentraci 0,1% (1 ml na litr vody), u hnojiva Pro pokojové rostliny (6 % N, 4 % P2O5, 6 % K2O) použít koncentraci 0,15 %. Tata hnojiva (obdobný poměr dusíku a draslíku jako Kristalon Start) by se měla používat v době intenzivního růstu a hnojivý roztok by měl obsahovat 80–100 mg N/l a 60–100 mg K2O/l. V období se sníženou intenzitou světla (podzim/zima) je vhodné používat hnojiva se zvýrazněným obsahem draslíku, hnojivý roztok by měl obsahovat 50–80 mg N/l a 80–150 mg K2O/l.
Hodnocení růstu rostlin
V polovině pokusu (3. měsíc) a na konci sledovaného období (5. měsíc) byly u rostlin hodnoceny růstové parametry: Ficus – výška, přírůstek počtu listů na dvou nejdelších výhonech, Dracaena – počet listů na nejdelším, výhonu, Nephrolepis – šířka a výška rostlin. Výsledky byly statisticky vyhodnoceny. Mezi variantami nebyly statisticky významné rozdíly. U varianty s knotem K byly u některých parametrů (např. Ficus – celkový přírůstek: var. K – 17,7 cm × B – 14,7 cm) vyšší (ale neprůkazné) hodnoty oproti variantě bez knotu B.
Podle potřeby vody v důsledku rozdílného světelného požitku byly rostliny rozděleny do 2 až do 3 skupin. Pokud byly výsledky hodnoceny z hlediska dvou faktorů: způsobu závlahy (varianty K, B) a světelného požitku rostlin (skupiny S1, S2, S3) byly získány některé zajímavé výsledky, i když jejich výpovědní hodnota je snížena nižším počtem hodnocených rostlin. U rostlin Ficus u skupiny S1 (maximální osvětlení) byl celkový přírůstek (var. S1K – 20,5 cm × S1B – 13,7 cm) i přírůstek listů (var. S1K – 20,3 ks. × S1B – 17 ks.) průkazně vyšší u rostlin s knotem. Zajímavé výsledky byly i u skupiny S3 (minimální osvětlení): malé celkové přírůstky (var. S3K – 17,8cm × S3B – 14,3 cm), ale nejvyšší přírůstek listů (var. S3K – 20,3 ks. × S3B – 17 ks.).
Použití nasávacího knotu nemělo vliv na četnost závlahy. Výsledky pokusu ale naznačují, že se použití knotu může pozitivně projevit pokud jsou rostliny vystaveny intenzivnějšímu záření. Vzhledem k tomu, že výrobce ke každé samozavlažovací nádobě nasávací knot dodává, pěstitel by ho měl instalovat spolu s pečlivým vyplněním vzlínacích dutin substrátem.
Interval mezi závlahami a dobou pro částečné vyschnutí substrátu (období s vyprázdněným zásobníkem) je nutné přizpůsobit pěstovanému druhu a světelnému požitku rostliny. Při menší intenzitě osvětlení (v zimním období) je nutné zvýšit období s VZ. Pro stanovení optimální vlhkosti substrátu pro opětovné naplnění zásobníku by bylo účelné použít jednoduchá čidla umístěná v každé nádobě.
