Orchideje vytvářejí v přírodě nespočetné množství druhů, které se nejvíce rozšířily v tropických lesích Ameriky a Asie. Najdeme je však i v Evropě, Africe a Austrálii. Význačnou vlastností orchidejí je navíc schopnost vytvářet i několikanásobné mezidruhové křížence.
Rostliny se přizpůsobily různorodým klimatickým a stanovištním podmínkám. Rozdílné druhy orchidejí potom mají odlišné tepelné, světelné i vláhové požadavky, které musí pěstitel pro jejich zdárný růst dodržovat.
Teplota, světlo a voda
Jedním z nejdůležitějších faktorů, které musíme mít při výběru orchideje pro pěstování v domácích podmínkách na zřeteli, je její požadavek na teplotu. Ta se určuje podle poklesu nočních teplot. Pro teplomilné orchideje je nezbytné udržet minimální teplotu 18 až 20 °C. Do této skupiny patří rod Phalaenopsis, některé druhy z rodů Paphiopedilum a Oncidium.
Nejpočetnější skupina orchidejí patří mezi takzvané temperované, které snesou pokles teplot k 12 až 15 °C. Řadí se do ní například rody Cattleya a Cymbidium. Jejich pěstování není náročné, ale pro přechod do generativní fáze vyžadují působení nižší teploty v letních měsících. Podobně i teplota v době květu musí být nižší, jinak nasazená poupata opadávají.
Chladnomilné orchideje jsou pro pěstování v bytě nevhodné, neboť vyžadují celoročně nízké teploty a snesou i pokles k 10 °C.
S teplotou úzce souvisí vzdušná vlhkost. Zvýšenou vlhkost vzduchu (60 až 85 %) vyžadují zejména epifytické druhy orchidejí, jako jsou například zástupci rodu Phalaenopsis nebo Vanda, terestrickým (např. Paphiopedilum) postačí o něco nižší (60 %). Rostliny není potřeba rosit každý den – květináče stačí umístit na mřížku nebo štěrk, který nasypeme do nádoby s vodou. Květináče však nesmí v žádném případě stát ve vodě.
Jednotlivé druhy orchidejí mají odlišné požadavky na světlo. Světelné nároky vyplývají z podmínek přírodních stanovišť. Například rod Phalaenopsis je relativně stínomilný. Stačí jej umístit na okno, kterým proniká rozptýlené světlo. Přímé sluneční záření však většinu orchidejí popálí.
Třetím důležitým faktorem při pěstování orchidejí je voda. Pro zálivku je nejvhodnější dešťová. Je možné zalévat i odstátou vodou z vodovodu, aby měla pokojovou teplotu a vyprchal z ní chlór. Potom je ale nutné orchidej každým rokem přesadit do nového substrátu a kořeny důkladně propláchnout. Rostlinám totiž vadí přílišná koncentrace solí, které se během zalévání v substrátu nahromadí.
Pěstební substrát
Názory na to, v čem orchideje pěstovat, se velmi liší. Každý orchidejář jistě potvrdí, že má recept na ten nejlepší pěstební substrát. Podle některých je pro epifytické orchideje nejvhodnější piniová kůra nebo směs borové či dubové kůry, vláknité rašeliny, kokosových chipsů, rašeliníku a dalších příměsí. Podobné je to i pro terestrické orchideje (například směs perlitu, tuffu a rašeliníku). Nikdy bychom však neměli zapomenout na dostatečnou drenážní vrstvu (například do jedné třetiny květináče dáme polystyrén), aby kořeny nestály ve vodě a neuhnívaly. Říká se, že vysušenou orchidej lze ještě zachránit, ale přelitou už ne.
Epifytické orchideje je možné pěstovat i přichycené na kůře (nejlépe z douglasky, případně korku nebo na borové či topolové kůře). Na kůru musíme nejprve přiložit rostlinu, kterou ještě můžeme něčím překrýt. Oddělený oddenek (rhizom) přichytíme na kůru samostatně, nebo jej pokryjeme vrstvou rašeliníku (případně vrstvou kořenů stromové kapradiny nebo ostřice vyvýšené), která však nesmí přeschnout. Pro zavázání přichycené orchideje se nejlépe osvědčila silonová punčocha – rostlinu neškrtí a přitom ji lze dobře utáhnout.
Orchideje pěstované tímto způsobem rosíme každý den, nebo je možné kůru jednou za čas ponořit do vody a nechat ji dobře nasáknout.
Při přesazování je možné rostliny rozdělit, což je vlastně pro běžného pěstitele jediný dostupný prostředek jejich množení. Při dělení je třeba mít na paměti, že oddělená rostlina musí mít alespoň tři dospělé pahlízy (lze i starší). Samozřejmostí při přesazování je odstranění případných nahnilých kořenů.
Orchideje nemohou využít takovou koncentraci živin v roztocích, jakými přihnojujeme běžné pokojové rostliny. Hnojíme slabě koncentrovanými hnojivy, například speciálním tekutým hnojivem Orchidea. Cymbidium lze rovněž hnojit Kristalonem, a to nejnižší uvedenou dávkou.