V posledních letech se zahradnické podniky v zahraničí zaměřují stále častěji na pěstování hrnkových květin, kterými zaplňují uprázdněné skleníkové plochy po sezóně záhonových a balkónových květin.
Tyto rostliny z březnových a dubnových výsevů se vysazují zpravidla po jedné rostlině do květináčů o průměru 10 až 11 cm nebo po třech rostlinách do květináčů 12 až 14 cm. Dosahují prodejní zralosti v průběhu měsíců června, července až poloviny srpna, jkjtedy ještě před obsazením ploch tradičními podzimními kulturami jako jsou např. hrnkové chryzantémy, bramboříky nebo vánoční hvězdy. Sortiment hrnkových květin pro letní využití skleníků je již velmi široký a počet takto pěstovaných druhů a odrůd se rok od roku zvyšuje. Tvoří jej především generativně množené letničky, některé trvalky, a v omezené míře i méně známé nebo zcela nové pokojové květiny. Při zabezpečení nároků těchto rostlin na světlo, teplo a výživu lze zvýšit jejich konečnou kvalitu správnou volbou odrůdy, velikostí pěstební nádoby a použitím retardantů.
Cílem první části příspěvku je seznámit naše zahradníky s druhy a odrůdami hrnkových květin, které lze pěstovat ve sklenících v letním období, v dalších částech pak s potřebnými údaji k pěstování několika vybraných druhů.
V následujícím přehledu jsou květiny rozděleny do dvou skupin. Skupina A zahrnuje většinou druhy, které se pěstují ve sklenících od výsevu do doby kvetení (prodeje). Tyto druhy poměrně dobře snášejí vysoké letní teploty v průběhu pěstování a nedochází tak ke snížení jejich kvality. Druhy ze skupiny B snášejí vysoké teploty hůře a proto se u některých z nich, především u trvalek, doporučuje dopěstování na venkovním stanovišti (upravené zemní záhony, pojízdné stoly). Rostliny se stěhují na venkovní plochy vždy až po zakořenění v květináčích, jakmile odezní jarní mrazy, tj. koncem května, a dosahují pak i bez použití retardantů vyšší kvality než tytéž rostliny dopěstované ve skleníku.
