Vzhledem ke skutečnosti, že září je měsícem, kdy začíná nový školní rok a žáci se vrací zpět do školních lavic, rád bych se v tomto úvodníku zamyslel jak v současné době probíhá základní vzdělání mladé generace ve vztahu k zahradnickému oboru.
Podnětem k tomuto tématu se mi stal, rok od roku upadající stav školní zahrady, kde jsem se jako žák školou povinný v předmětu pěstitelské práce seznamoval se zahradničením. Vždy vypleté záhony růží lemující travnaté plochy s okrasnými keři a pařeniště plná salátů a okurek byly samozřejmostí. Ovoce ze školního sadu stačilo zásobovat školní jídelnu po celý rok. Současný stav pozemku (netroufám si tuto plochu již nazývat zahradou) je však zcela odlišný. Ze sadu se stala neudržovaná travnatá plocha, neošetřované dřevěné rámy pařenišť jsou rozpadlá a ze záhonů růží zbyly jen travou zarostlé obrubníky. Jedinou připomínkou „mé“ školní zahrady jsou mi dnes již jen vzrostlé okrasné keře.
Jak je možné, že se zahrada dostala do takto žalostného stavu? Kde a jak se žáci seznamují ze základy pěstovaní běžně konzumovaného ovoce a zeleniny? Odpovědi na tyto otázky jsem hledal jak na ministerstvu školství a mládeže, tak i na několika základních školách. K mému rozčarování jsem zjistil, že Pěstitelské práce, jako samostatný předmět, není zahrnut ve vyučovacích osnovách. Do jisté míry náplň tohoto předmětu spadá do vzdělávacího programu škol nazvaném Praktické činnosti. Tento program však zahrnuje širokou škálu činností, počínaje přípravou pokrmů či montážní a demontážní činností a konče prací s drobným materiálem, papírem a textilem. Podle mého osobního dojmu je výuka pěstitelských prací v rámci tohoto vzdělávacího programu velice okrajová a záleží především na rozhodnutí pedagoga, kolik času se tomuto předmětu budou žáci věnovat. Otázkou rovněž je, do jaké míry probíhá osvojování vědomostí a dovedností v tomto předmětu po stránce teoretické a praktické. Jak ukazuje výše popisovaný stav školního pozemku, převažuje zřejmě stránka praktická. Zejména tento předmět však vyžaduje co nejvíce praktických ukázek. Jak jednodušeji vysvětlit rozdíl mezi jílovitou a písčitou půdou či správný řez ovocných stromů něž názornou ukázkou.
Podle mého názoru současná struktura školních osnov dostatečně neumožňuje získat žákům reálnou představu, co pěstování ovoce, zeleniny a květin obnáší, a to jak po stránce pozitivní i negativní. Stále klesající počty uchazečů na zahradnická učiliště a školy mohou být jedním z ukazatelů, že žáci nevědí, co jim může zahradnický obor nabídnout.
Otázkou zůstává, jak tomuto nepříjemnému vývoji čelit. To, že by změny v přístupu výuky měly nastat, je nesporné. Zatím tato úloha spočívá především na bedrech rodičů a prarodičů a doufejme, že alespoň oni ve své snaze o přiblížení této problematiky dalším generacím vytrvají.
Arnošt Jílek
