Pro rozšíření sortimentu zeleniny můžeme najít řadu zajímavých druhů, které mají větší uplatnění v jiných geografických oblastech a jsou v České republice zatím méně známé. Přesto i na našem trhu mohou v budoucnu nalézt svůj podíl a tudíž je možné s jejich pomocí výrobu zeleniny diverzifikovat. O některých z nich jsme již podrobněji psali v minulých číslech Zahradnictví. Cílem tohoto článku je přinést celkový přehled o druzích, jejichž pěstování považujeme za perspektivní.
Čínské ředkve a hořčice
Jednou ze zajímavých možností je pěstování čínské ředkve. Jde o druh velmi podobný naší ředkvi Raphanus sativus var. major. Nadzemní část je prakticky obdobná jako u známých domácích forem, ovšem čínské ředkve nabízejí zajímavé barvy a využití. Existují odrůdy s červeně zbarvenou bulvou, která je na povrchu zelenobílá. Jako takové jsou velmi dekorativní a mají výborné uplatnění jako přízdobová zelenina různých pokrmů. Dalšími formami jsou červeně vybarvené bulvy využívané po tepelné úpravě vařením nebo dušením, a konečně formy nejvíce podobné našim s červeným nebo zeleným povrchem a bílou dužninou určené pro čerstvý konzum.
Jejich agrotechnické nároky jsou prakticky stejné jako u našich odrůd, více citlivé jsou pouze k vybíhání do květu. Proto jejich optimální kultury jsou podzimní, kdy riziko dlouhého dne je již eliminováno. Na asijském trhu je k dispozici celá řada těchto zajímavých odrůd, které by se snadno mohly stát součástí našeho sortimentu osiv.
Jiným zajímavým druhem je čínská hořčice Brassica juncea. Druh není na našich polích žádným nováčkem, běžně se využívá pro produkci semen nezbytných k výrobě hořčice. Ze zelinářského hlediska má široké použití ke zvýrazňování čerstvých salátů, stejně jako pro přízdoby a pro zapékání. Přináší svoji typickou hořčičnou chuť a současně v čerstvé podobě i vitaminy. Už z názvu je zřejmé, kde je čínská hořčice rozšířena, ale desítky odrůd najdeme i v USA či západoevropských zemích. Konzumní částí jsou listy velmi variabilního tvaru od hluboce vykrajovaných po vejčité. Jsou zbarveny zeleně nebo s purpurovou žilnatinou. Listy mohou dosahovat velikosti několik centimetrů až téměř čtvrt metru. Z pěstebního hlediska jde o rychle rostoucí druh, který lze sklízet během čtyř až osmi týdnů, v závislosti na pěstebním období. I v tomto případě je vhodný jarní nebo podzimní termín kultivace, kdy nevybíhá do květu. Sklízejí se jednorázově celé mladé výhony. Na zahraničním trhu je téměř stovka odrůd.
Chřestový salát
Druhým příkladem je možno jmenovat chřestový salát Lactuca sativa var. angustana. Tato typická čínská zelenina se může využít především pro přípravu čerstvých zeleninových salátů. Jistě si najde snadno cestu k zahrádkářům. Od klasického hlávkového salátu se liší velmi podstatně. Vytváří totiž zdužnatělé košťály, jenž mohou dosahovat délky okolo třiceti a průměru přibližně tři až pět centimetrů. Zatímco listy jsou výrazně hořké, po jejich odstranění a oloupání pokožky košťálu získáme lahodnou, okurce podobnou konzumní část mírně nasládlé chuti.
Z pěstebního hlediska jsou čínské odrůdy nepříliš vhodné pro letní pěstování, ovšem časný jarní nebo naopak pozdně letní výsev řeší spolehlivě otázku vybíhání. Pěstební hustota může být mírně větší, neboť rostliny jsou spíše vysoké nežli široké. Vegetační doba je ve srovnání s máslovým hlávkovým salátem asi o deset dnů delší. Otestované zahraniční odrůdy mají vyšší citlivost k plísni salátu, což by mohl být úkol pro naše šlechtitele.
Vodnice a laskavec
Klasickou vodnici (Brassica rapa var. esculenta) každý zelinář jistě zná. Existuje však celá řada zajímavě vybarvených odrůd. Jsou nabízeny nejen v Asii, ale také ve Velké Británii či USA a jsou typické bulvami se dvěma barvami, které do sebe vzájemně přecházejí. Takové bulvy jsou pak na řezu podobné výše zmíněným ředkvím. Vodnice může mít barvu bílou, žlutou, zelenou, červenou, popřípadě kombinovanou. To je také jediný podstatný rozdíl oproti nám známé odrůdě 'Albina'. Pěstební nároky ani technologie se prakticky nijak neliší. Ještě je tu jeden rozdíl, barevné odrůdy mívají dužninu velmi jemnou a nasládlou podobně jako u mladých kedluben.
Neprávem opomíjeným druhem je laskavec (Amaranthus hybridus). Všem důvěrné známý plevelný laskavec je jeho botanickým příbuzným. Zahradní forma je nabízena v semenářských firmách ve třech základních podobách – jako zelený (sytě zelené zbarvení listů), panašovaný a červený. Zatímco panašovaný se vyznačuje barevnými kombinacemi zelené s bílou nebo žlutozelenou variegací či případně zelený s purpurovou variegací, červený je svítivě zbarvený a vypadá opravdu impozantně. Využití je nasnadě – je ideální pro čerstvé saláty či pro přízdoby. Svítivá barva je trvalá a zpestří každý pokrm.
Pěstební nároky laskavce jsou nízké, přece jen však roste pomaleji než plevelný druh. Zvlášť variegátní a červená forma má nevýhodu v menším zastoupení chlorofylu. Vhodná je pravidelná zálivka přímo setého porostu. Sklízí se celé mladé výhonky dokud nezačnou nakvétat. Znovu platí to, co bylo z hlediska termínu uvedeno u předchozích zelenin.
Netradičních zelenin je samozřejmě celá řada. Pro naše pěstitele je jistě reálné některé z nich zavést do sortimentu, protože trh jimi ještě není nasycen. Po náležité propagaci by mohly rozšířit současnou nabídku čerstvé zeleniny v obchodní síti a vylepšit negativní bilanci v dovozu této komodity.
