Tento článek pojednává o technologiích městské zeleně napomáhajících k retenci, tedy schopnosti zadržování vody ze srážek a jejímu postupnému vstřebávání. Dešťová voda zvyšuje nároky na kanalizaci ve špičkách a může způsobit škodu. Jednotlivé prvky jsou uvažovány zejména v kontextu s tvorbou městských parků v přírodním stylu.
Ulice center měst mohou být jen výjimečně upraveny k nějak významné retenci dešťových srážek. Využití podzemního vsakovacího zařízení může být komplikováno složením horniny v oblasti nebo blízkosti budov a sklepů jako překážky pro retenci srážek. Jistou formou jímání srážek v husté zástavbě jsou tzv. dešťové záhony. Srážková voda je v tomto případě přímo z okapů vedena do pásu zeleně před budovou. Ten je propojený korytem s drenáží vespod, obklopený propustným materiálem, štěrkem, zasypaný vrstvou propustné písčité zeminy. V záhonu jsou pěstovány směsi trvalek a letniček, často místně původních druhů, doplněné kulturními taxony. Dešťový záhon vstřebává srážkovou vodu. Její nadbytečné množství v případě zaplavení je odváděno podzemní drenáží. Dešťové záhony obvykle nevyžadují další zálivku během celého roku a systém nemá být komplikovaný ani zvlášť náročný na údržbu. Zejména zálivkou v suchém období. Kapacita jímání srážek v malých plochách záhonů je omezena i v místech s propustným podložím.
Zachytávání vody ve wadi
V prostorech center měst, kde nemůže být využito retence přívalových dešťů v parcích a ve vodních nádržích v zeleni, bude zřejmě k omezení náporu na infrastrukturu kanalizací nejschůdnější a ekonomickou metodou zachytávání většího objemu srážek do cisteren. Retence srážek v zeleni je snazší u městských sídlišť, nových obchodních center, satelitů a na okrajích měst s dostatkem větších ploch se zelení. Zachycené srážky z budov, zpevněných ploch, z komunikací a ploch, které nejsou schopny vyšší retence, jsou v Nizozemsku řešeny posloupností vsakování v příkopech, tzv. wadi (Water Afvoer Drainage Infiltratie-voorzieningen). Na ty navazují plochy pokryté veřejnou zelení, fungující jako suché poldry, plochy dočasných nebo stálých vodních nádrží nebo mokřadů. Uvedené struktury jsou v evropských městech stále běžnější a mohou být součástí extenzivnějších úprav.
V Nizozemsku je wadi obdobou příkopů k zasakování s propustnou vrstvou více či méně podél cest. Wadi může jen odvádět srážkovou vodu z oblasti s povrchem s nízkou retencí, ale také může být samo o sobě jediným způsobem retence srážkové vody a přebytečná voda může z wadi být dále svedena do kanalizace. Wadi jsou obvykle méně často koseny a jsou vhodnou součástí kvetoucích trávníků s místně původními druhy rostlin. Druh použitých rostlin a jejich hloubka zakořenění významně ovlivní míru retence srážkové vody, zejména v delším časovém horizontu. Výsadba může podpořit druhovou rozmanitost a dodat úpravě atraktivní vzhled. Na wadi ve městech jsou navázány širší pásy extenzivně udržované zeleně. Hrají tak roli biokoridoru. Podle pozorování přitom bývají trávníky s větším podílem jednoděložných ve wadi nebo na retenční ploše více erodovány než porosty s hlouběji kořenícími trvalkami.
Text a foto Bc. Miroslav Sedláček, Brno
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 11/2021 s tématem měsíce realizace a údržba zeleně.*
