Park (z latinského názvu parcus – ohrazené místo). V Anglii se jednalo o původně ohrazené místo pro zvěř nebo prostor. V novější době znamená park většinou privátní sad (zámecký park) nebo veřejné sady v městech.
Park je to, co je ohrazeno nebo sestaveno podle určitých pravidel.
(Komenského slovník naučný)
Park, specializovaný, územně více méně souvislý a prostorově vymezený útvar zeleně, jehož účelem je vytvářet optimální podmínky pro aktivní a pasivní formy odpočinku v přírodním prostředí.
(Zahradnický slovník naučný)
Prvotní formou parků byly zahrady nebo některé obory, které navazovaly na panská sídla. Například v Praze byl první veřejný městský park založen hrabětem Karlem Chotkem roku 1833 - Chotkovy sady, které se rozkládaly na ploše 3,5 ha.
Základní funkcí parku je jeho uklidňující – odpočinkový vliv na návštěvníky. Proto nejvhodnější formou parku je volné, přírodně krajinářské uspořádání, které představuje koncentrovanou přírodu, kde je jistý podíl pravidelně a výrazně esteticky řešených ploch. Parky by měly plnit své poslání rekreačně oddychové zóny celkovým uspořádáním, vybavením a výtvarným pojetím, měly by být celoročně esteticky hodnotné - působivé a oddechově využitelné.
Základní parky se řadí do kategorie veřejné zeleně, tj. zeleně veřejně přístupné. Do kategorie vyhrazené zeleně se řadí ty, kde je omezena přístupnost – speciální parky.
Park by se měl rozdělovat do několika funkčních a tématických celků, s převládajícími jednotícími principy.
Zastavme se u parků veřejných, které jsou určeny k rekreaci široké veřejnosti. Můžeme je rozdělit do dvou skupin – jedny jsou vysloveně okrasné, zpracované podle přesných pravidel, kde svoje místo najdou záhony a výsadby trvalek, stejně tak i letniček, vodní prvky a trávníkové plochy, to vše spojené cestičkami, lavičkami a odpočinkovými, klidovými místy. Tyto parky se spíše podobají okrasným zahradám. Vstup na zelené plochy je zde zakázán, někdy pod finanční pokutou. Do této skupiny můžeme zařadit některé naše parky.
Druhou skupinu tvoří parky rekreační, které mají také jistý řád, ale volné, převážně travnaté plochy jsou doplněny sportovními prvky pro děti i dospělé a plně slouží k rekreaci. Tento typ parků převažuje u našich západních sousedů, což je dáno nedostatkem jiných volných míst ve městech a místech k rekreaci. Velmi často potkáte v západní Evropě celé rodiny, jak tráví volný čas v parku včetně tak typického „pikniku v trávě“. Soukromý majitel zde nedovoluje vstup cizím osobám na svůj majetek, který je převážně oplocen.
Bylo zamračené mlhavé odpoledne 3. listopadu 2003. Mraky se málem válely po zemi a chvílemi jemná mlha jakoby kropila zem. Před několika minutami jsme se ubytovali v hotelu Mariott CourtYard v Hoofddorpu, který byl postaven u příležitosti světové výstavy Floriade 2002. Byl určen pro návštěvníky a pro obchodní jednání, která se v době výstavy konala. Jeho poloha je vynikající. Nachází se nedaleko jezera, v klidové části starší části parku, který vznikl po ukončení výstavy, dopravně dobře dostupný z nové komunikace.
Od večerního programu nás dělily necelé tři hodiny, které jsem využila k návštěvě toho, co zbylo po světové výstavě. Doufala jsem, že budu mít více štěstí než v srpnu, kdy jsem se do těchto míst dostala pozdě večer za velmi silného deště a chladu. Podaří se mi najít známá místa a udělat několik dokumentárních obrázků?
Po krátké ostré chůzi jsem se dostala za místa ukotvení pontonového mostu - na „asijské“ části. Nic nenasvědčovalo tomu, že zde byly stavby, sochy a další zařízení. Přes nepříznivé počasí bylo v parku plno lidí – mnoho otců s dětmi, celé rodiny, značné množství psů se prohánělo spolu s dětmi i dospělými po cestách a zelených plochách nebo po písčité pláži jezera. Kolem se přehnalo několik jezdců na koních a skupinka dětí měla zapřažené pony do několika vozíků.
Na všech křižovatkách cest jsou ukazatelé směru, volné plochy doplňují sportovní náčiní a zařízení nejen pro děti, ale i pro mládež a starší ročníky. Po dotazu, jak daleko je k bývalé druhé bráně, jsem byla podrobena „výslechu“, odkud jsem a co tam pohledávám. Jakmile jsem sdělila, že jsem z Čech, ihned mě bylo doporučeno navštívit Českou zahradu, která je stále udržovaná a plná květů. Byla jsem mile překvapena a ještě více tím, jaký byl kladen důraz na prospěšnost možnosti pracovat na této zahradě. Jak mladí lidé, kteří zde našli smysl života, jsou hrdí na svoji práci. Velmi často hovoří o ní, o tom, co chtějí vylepšit, co právě udělali … Pouze jsem poslouchala a nechtěla věřit tomu, co slyším.
Přes minimální finanční náklady je park velmi dobře udržován a zdálo se, že kdyby se výstava konala letos, měla by jistě větší úspěch. Výsadby vzrostlých stromů se rozkošatěly a usadily v nových podmínkách. Dnes již nikdo nepozná, že většina těchto velikánů byla vysazena pouze před několika lety. Pouze podpěry u některých prozrazují, že jde o výsadbu. Nízké porosty vytvořily koberce a plně se zapojily. Z keřů se stala vhodná místa pro hnízdění ptactva.
Procházka parkem byla velmi poučná a každému, kdo měl tu možnost navštívit výstavu, bych doporučila si zopakovat cestu podruhé. Proměna poměrně nehostinného místa ve veřejnou zeleň je imponující a podle počtu návštěvníků i plně využívaná.
Den se krátil a já stála před Českou zahradou - zde jí nikdo jinak neřekne. V době listopadové návštěvy hýřila květy chryzantém, především Multiflora, svoje poslední květy nabízely i růže. Z přemítání mě vytrhl „pejskař“, který se svěřil, že vždy, když jde kolem a je pěkné počasí, se zde posadí a pozoruje krásné průhledy kolem dokola. Vůbec netušil, odkud jsem. Teprve po přiznání, že zahradu znám již několik let, se rozpovídalo tom, co výstava přinesla jim, místním obyvatelům.
Kromě velkého parku s vysokou estetickou a rekreační hodnotou, upraveného přírodního koupaliště, kterých je v Holandsku velmi málo, přesto, že vody mají nazbyt, doplněného restauračním, plážovým a sociálním zařízením, vzniklo v těsné blízkosti několik moderních obytných aglomerací. V jedné z nich našel svůj nový domov i můj náhodný průvodce.
Při vstupu do satelitního městečka každého zarazí vzhled zeleně, která působí starobylým dojmem. Vzrostlé alejové stromy, stejně tak i stromy na zahrádkách, rozkošatělé keře a pokryvné rostliny. Vše upravené, vše vypadalo, že tyto zahrádky jsou zde již několik let a ne pouze jeden rok. Jaký je to rozdíl od našich nových urbanistických celků, které rostou jako houby po dešti. Domy jsou postaveny během několika málo měsíců a některé zahrádky upraveny, třeba i odbornými firmami, také v krátké době. Ale po několik následujících let je na první pohled vidět, že jde o nové, mladé výsadby. Jak je to možné? V této oblasti se vysazovaly především starší vzrostlé dřevony a rostliny, kterým potom stačil jeden rok na dobré zakořenění a růst plynule pokračoval. Majitelé nových domů dostali výrazné slevy na rostlinný materiál a mnohé – především alejové stromy a keře na veřejných místech platil místní úřad. Samozřejmě, že ten, pomocí smluv, zajišťuje i jejich údržbu během celého roku. Škoda, že podvečer se přehoupl v tmavý večer a fotoaparát nebyl schopen osvětlit dostatečně prostor.
Věřte, že park v Haarlemmermeer je místem, kde pulzuje život a slouži, i v nevlídném listopadovém počasí, a bude sloužit mnohým návštěvníkům všech věkových kategorií.
