Rod Miscanthus, ozdobnice, patří do čeledi Poaceae, podčeledi Panicoideae, s jehož některými zástupci se stále častěji setkáváme v našich zahradách. Zahrnuje několik většinou vzrůstných vytrvalých druhů, trsnatých i výběžkatých, které mají svůj domov v teplých podnebních pásmech převážně ve východní Asii, ale také v západní Africe.
V našich podmínkách začínají rašit pozdě na jaře, mají intenzivní vegetativní růst v létě a teprve koncem léta začínají metat. Květenství je většinou tvořeno mnoha štíhlými lichoklasy, u asijských druhů vycházejících obvykle prstovitě z báze květenství. Květenství afrických druhů, řazených někdy do rodu Miscanthidium, má typicky prodlouženou hlavní osu. Barva květenství je variabilní u jednotlivých druhů a kultivarů, na počátku stříbřitá nebo narůžovělá, později blednoucí; při dozrávání je květenství výrazně chmýřité. V našich klimatických podmínkách sice rostliny nevytvářejí životaschopná semena, ale v teplých oblastech, kde semena dozrávají a nastává jejich samovolné vysemeňování, je potřeba brát v úvahu invazní potenciál tohoto rodu. Zvláště ve vlhkých a teplých podmínkách jde o konkurenčně velmi silné druhy a jejich rychlé masivní rozšíření může být vážným problémem. Zaplevelení výběžkatými druhy hrozí i v našich podmínkách.
U nás se v současné době pěstují tři různé druhy ozdobnice z asijské oblasti.
Miscanthus sinensis Andersson, ozdobnice čínská
má přirozený výskyt v mírných oblastech východní Asie (Čína, Japonsko, Korea, Tchaj-wan, Dálný východ Ruska), zasahuje i do tropických oblastí Asie (Indonésie, Filipíny), avšak zdomácněla i jinde ve světě např. v USA. V Japonsku patří k rostlinám symbolizujícím podzim. Je to trsnatý, vzrůstný druh dosahující průměrné výšky 150 cm. Listy jsou středně zelené, 20 mm široké, uprostřed s markantním bílým středovým pruhem; na podzim se barví do žluta. Stébla jsou hrubá, pevná, olistěná a v Japonsku jsou zdrojem pro tradiční výrobu střešní krytiny klášterů a rezidencí. Metá od srpna do října. Květenství je široká, okolíkatě patrovitá lata, která má četné odstálé větévky s lichoklasem 20 – 30 cm dlouhým, hedvábně chlupatým, s klásky osinatými. U základního druhu je květenství zpočátku načervenalé, později stříbřitě bílé.
V současnosti jde o bezkonkurenčně nejpopulárnější a v zahradách nejrozšířenější druh ozdobnice, od něhož bylo vyšlechtěno již mnoho desítek kultivarů, především v Německu (šlechtitel Ernst Pagels), ale i v USA (Kurt Bluemel). Kultivary se vzájemně výrazně morfologicky odlišují tvarem trsu (od kultivarů kompaktních úzce vzpřímených po volnější polovzpřímené), výškou (kultivary vysoké - nad 200 cm, např. ’Goliath’, ’Grosse Fontäne’, ’Silberfeder’, ’Sirene’; středně vysoké, např. ’Graziella’, ’Malepartus’, ’Rotsilber’; nízké - do 150 cm, např. ’Kleine Silberspinne’, ’Nippon’), texturou (od kultivarů typicky širokolistých až po úzkolisté, např. ’Gracillimus’, ’Graziella’, ’Kleine Fontäne’, ’Kleine Silberspinne’, ’Silberspinne’), barvou listů (od kultivarů typicky zelenolistých po panašované, např. ’Variegatus’, ’Strictus’, ’Zebrinus’), velikostí a barvou květenství (stříbřitá, krémově bílá, béžová, narůžovělá, vínová až hnědá) i širokou škálou podzimního zbarvení listů (od typicky žluté až po teplé tóny oranžové, červené a hnědé). Z biologických vlastností jsou významné rozdíly mezi kultivary v ranosti i intenzitě metání a zimovzdornosti.
K ozdobnici čínské je zařazován i Miscanthus sinensis Andersson subsp. purpurascens (Andersson) Tzvelev, který pochází z mírných oblastí Asie (Kavkaz - Gruzie, severní Čína, Dálný východ Ruska, Japonsko, Korea). Někteří autoři uvádějí, že Miscanthus Purpurascens je pravděpodobně hybrid neznámého původu zahrnující M. olygostachyus Stapf. Trs je nižšího, vzpřímeného vzrůstu. Listy jsou 12 mm široké, v létě šedozelené, na podzim se charakteristicky barví do červenooranžové. Metá pouze v teplých oblastech již koncem července až v srpnu do výšky 150 cm. Květenství je úzké, s malým počtem větví, zpočátku narůžovělé, později stříbřité. Vyznačuje se mrazuvzdorností, snáší dobře i lehké zastínění, avšak není suchovzdorný a v extrémních vedrech bývá poškozen. Patří sem kultivar ’Herkules’.
Jako kultivar ozdobnice čínské je někdy nesprávně označován Condensatus. Jde o robustnější varietu Miscanthus sinensis var. condensatus (Hackel) Makino rovněž z východní Asie, vyššího vzrůstu, se širším listem. Metá v pozdním létě, květenství je červeně měděné. Dnes jsou v zahraničí více pěstovány atraktivní pestrolisté kultivary této variety ’Cabaret’ a ’Cosmopolitan’, první se zeleným okrajem a širokým středovým krémově bílým pruhem, druhý naopak se širším světlým okrajem a zeleným středem listové čepele.
Miscanthus floridulus (Labillardiere) Warburg
se vyskytuje v Japonsku, na Tchaj-wanu a na tichomořských ostrovech. Mohutná trsnatá tráva, přes 250 cm vysoká, se širokými listy (30 mm), metá od července do srpna. Stébla jsou podobně jako u bambusu velmi hrubá, pevná. Velké květenství má dominantní hlavní osu, což ho odlišuje od ostatních asijských druhů. V zahradách se pěstuje zřídka. Často se k tomuto druhu zařazuje morfologicky podobný, běžně pěstovaný kultivar ’Giganteus’, někdy též uváděný jako Miscanthus × giganteus Greef & Deuter ex Hodkinson & Renvoize. Jde zřejmě o hybridní kultivar neznámého původu (M. sacchariflorus x M. sinensis), který má shodně s M. floridulus statný vzrůst a trsnatý habitus, avšak bezosinné klásky typické pro M. sacchariflorus. Od M. floridulus se liší nepřítomností dominantní hlavní osy v květenství a pozdním metáním. Je převážně trsnatý, tvoří jen krátké výběžky. Trs je vzpřímený, výšky až 300 cm. Listy jsou tmavozelené se středovým bílým pruhem, 25 mm široké, převislé, takže celá rostlina budí dojem velké fontány. Široké listy pohybující se za větru vydávají charakteristický šustivý zvuk a poskytují tak vnímavému člověku i zvukové vjemy. U nás metá jen výjimečně, je-li slunné, velmi teplé a dlouhé léto. Květenství je zpočátku narůžovělé, rychle se měnící do stříbřité. Spodní listy do výšky jednoho metru v létě často odumírají, takže je vhodné předsadit nižší doplňkové rostliny. Je využitelný jako optická clona, na okraje vodních nádrží ap. Jeho suchá stébla se dají mnohostranně využít např. jako opěra k pokojovým květinám, k výrobě plůtků apod.
Miscanthus sacchariflorus (Maximowicz) Bentham
pochází z mírných oblastí východní Asie (Japonsko, Korea, Dálný východ Ruska), severní Číny a zdomácněl i v Severní Americe. Je to vzrůstný, výběžkatý druh, který se velmi rychle rozšiřuje podzemními výběžky (rhizomy). Listy jsou 30 mm široké, světle zelené se světlým středovým pruhem, na podzim se barvící do žluta, později do rezavě hněda. Metá v srpnu, výška rostlin s květenstvím je v průměru 200 cm. Květenství je lata, poněkud užší a vzpřímenější než u M. sinensis, s bezosinnými klásky, zpočátku stříbřitá, později atraktivně chmýřitě bílá. V suchém létě rostliny často ztrácejí spodní listy. V zahradnictví má menší použití. Výběžkatý charakter růstu je využitelný pro ozelenění větších ploch včetně svahových, raději vymezených přirozenou překážkou např. vodní nádrží, zdí apod. V menších zahradách se může jeho rozrůstání stát obtížným a těžko kontrolovatelným. Z kultivarů se pěstuje vyšší ’Robustus’ a nízký ’Sommerfeder’.
Vlastnosti některých kultivarů ozdobnic, které byly shromážděny ve Výzkumné stanici travinářské v Zubří do kolekce okrasných travin v rámci Národního programu konzervace a využití genofondu rostlin, financovaného z MZe ČR, uvádí tabulka.
Pěstování
Ozdobnice jsou nabízeny společně s ostatními okrasnými druhy trav v řadě okrasných školek a zahradnictví, ale správná identifikace druhu, kultivaru a jejich základní popis nejsou vždy zaručeny. Pro výsadbu vybereme slunné nebo jen mírně zastíněné, teplé stanoviště se svěží až vlhčí zahradní půdou a podle druhu a kultivaru počítáme s dostatečným prostorem, který za několik let (asi po třech letech) zaujme plně vyvinutý trs. Ideální dobou pro výsadbu je pozdní jaro, případně konec léta až začátek podzimu. Při výsadbě můžeme zeminu vylepšit kompostem a v případě sucha rostliny pravidelně zaléváme. Vzhledem k mohutnému růstu potřebují rostliny dobrou výživu, a proto je vždy na jaře a na podzim přihnojíme vícesložkovým hnojivem. Hlavní okrasné období je u většiny ozdobnic podzim, kdy je rostlina nápadná svým květenstvím. Koncem podzimu celé rostliny zasychají, ale seřezáváme je obvykle až v předjaří. Jednak využijeme okrasnou hodnotu suchých rostlin v zimní zahradě a dále vytvoříme rostlině lepší podmínky pro úspěšné přezimování. Voda pak nemůže zatékat do zbytků dutých silných stébel a zamrzat , což způsobuje poškození pletiv a zvyšuje riziko vymrznutí rostliny. U nás pěstované druhy ozdobnic snášejí nízké teploty dobře a jsou většinou mrazuvzdorné. Náchylnější k zimnímu poškození jsou mladé rostliny po výsadbě a rovněž u pestrolistých kultivarů (M. sinensis ’Strictus’ a ’Variegatus’) jsme zaznamenali horší přezimování. V těchto případech použijeme k ochraně lehký zimní kryt, např. chvojí, slámu ap. Na jaře odstraníme zahradnickými nůžkami odumřelé části rostlin a trs opět obrazí zelenými výhonky.
Individuální rostlina žije většinou mnoho let. U starších exemplářů může dojít k odumírání středu trsu (zvláště u M. floridulus), takže je nutná jeho obnova rozdělením živé obvodové části. Rovněž starší exempláře M. sinensis, které svými rozměry přerostou vymezený prostor, musí být občas redukovány. Výběžkatý M. sacchariflorus musí být radikálně omezován každoročně, neboť jeho výběžky rychle zaplevelují okolí a jen obtížně se odstraňují.
Druhy i kultivary se množí vegetativně dělením trsů, a to zpravidla na jaře před rašením. Vyzkoušeli jsme úspěšně i podzimní klonování a zakořeňování ve skleníku. Rozdělení starších rostlin je zvláště u mohutných vzrůstných druhů fyzicky náročná práce a vyžaduje masivní zahradnické nářadí. Výsev ze semen u nás prakticky nepřichází v úvahu.
Použití
Vzhledem k tomu, že ozdobnice jsou exotické druhy introdukované z různých světadílů, je třeba při jejich výběru pro výsadbu postupovat uvážlivě. Doporučujeme jejich pěstování v okrasných zahradách, avšak v přírodních parcích a krajinných kompozicích se jim raději vyhneme, abychom nenarušili přirozená společenstva autochtonní flóry. Zcela samostatnou kapitolou je pěstování ozdobnic na biomasu pro energetické účely, které jsme na našem pracovišti rovněž pokusně vyzkoušeli.
V okrasném zahradnictví mají ozdobnice mnohostranné použití. Vyšší kultivary se vysazují jako výrazné solitéry dominující v prostoru, např. u vodních ploch (zde jsou zvláště oblíbené atraktivní pestrolisté kultivary M. sinensis) nebo v travnaté ploše, kde vynikne tvar volně se rozvíjejícího mohutného trsu. Ozdobnice se používají i do velkých skupinových výsadeb (1 – 3 exempláře na 1 m2), buď v samostatné skupině nebo jako součást trvalkových partií. Nízké kultivary se uplatní i v menších zahradách nebo v přenosných nádobách, naopak velmi vzrůstné kultivary poslouží jako kulisa pro odclonění nežádoucích pohledů (Miscanthus ’Giganteus’). M. sacchariflorus rychle pokryje i větší plochy nevyužitých zákoutí.
Pozdní začátek jarního růstu ozdobnic kompenzujeme vhodnou kombinací s druhy, které se výrazně uplatňují především v první polovině vegetační sezóny. Ozdobnice okrasné listem jsou atraktivní již od počátku léta. Metající druhy a kultivary, okrasné množstvím nápadných květenství, se výrazně esteticky projeví teprve koncem léta až začátkem podzimu. Později na podzim nás příjemně překvapí barevná proměna listů, efektní především ve skupině několika různě se barvících kultivarů. Ponecháme-li rostliny do jara neseřezané, uplatní se okrasný efekt ozdobnic i v zimní zahradě.
Ozdobnice jsou využitelné i jako floristický trvanlivý řezaný i sušený materiál do větších aranžmá. S oblibou se suší především dlouhá pevná stébla s chmýřitým květenstvím M. sinensis, ale i spirálovitě se kroutící listové čepele kultivaru M. sinensis ’Gracillimus’.
Výběr druhů a především kultivarů je v rámci rodu Miscanthus opravdu pestrý a za dobrou, avšak nenáročnou péči nám ozdobnice „ozdobí“ zahradu na mnoho let.
Ing. Magdalena Ševčíková, Ing. Šárka Kramolišová,
OSEVA PRO, s. r. o., VST Rožnov – Zubří
