(a zkušenost se sklizní ovoce v novozélandských sadech)
Ovocnářství je jedním z pilířů ekonomiky Nového Zélandu a zároveň jedno z nejrychleji se rozvíjejících exportních odvětví, které má spolu s vývozem zeleniny obrat více než dvě miliardy NZ $ (asi 33 mld. Kč) ročně. Podobnou hodnotu má i domácí prodej ovoce a zeleniny včetně jejich produktů, konkrétně 2,2 miliardy NZ $.
Co se týká žebříčku oblíbenosti zahraničními návštěvníky, sady a vinice se navíc začínají řadit mezi takové novozélandské veličiny, jakými jsou např. gigantické tisícileté stromy Kauri (Agathis australis) rostoucí v subtropické oblasti regionu Northland, aktivní sopečné oblasti centrální části Severního ostrova, bojové tance v podání původních maorských obyvatel, alpská královna Aoraki (Mt. Cook) připomínající japonským turistům jejich posvátnou horu Fudžijamu, hluboká jezera, nespočet vodopádů a neuvěřitelně úzké úžiny rozsáhlého národního parku Fiordland zařazeného do světového dědictví UNESCO, adrenalinové sporty včetně bungee-jumping, který zde vznikl, nebo národní symbol – nelétavý pták kivi, prohánějící se mezi vysokými stromovitými kapradinami pralesa často ještě nedotčeného lidskou rukou.
Ráj ovocnářů i sezónních pracovníků
Že přeháním? Zkuste se zeptat českého turisty ve vašem okolí, který pobyl na Novém Zélandu déle než jeden měsíc, zda kromě některé z vyjmenovaných turistických atrakcí navštívil také městečko Keri-keri ležící v zálivu Bay of Island, středisko obsluhující okolní sady se subtropickým ovocem, legendární Rotten Apple Backpacker (doslova hostel U shnilého jablka) v Hastings, kde se každoročně v únoru potkávají česáči jablek z celé planety, světové hlavní město kiwi (tentokrát se jedná o ovoce) Te Puke v zálivu Bay of Plenty, proslulé vinice i jablečné sady regionů Marlborough a Nelson, které se nachází v severní části Jižního ostrova, nebo centrální Otago ležící sice ve srážkovém stínu, avšak poskytující výborné podmínky pro pěstování vinné révy a peckovin pod závlahou, zejména třešní. V těchto i jiných oblastech si lze v období sklizně, ale i prořezávání, probírky či při procesu balení ovocných plodů v podzimním a zimním období přivydělat nějaký ten dolar. Vzhledem k poměrně nízkému počtu obyvatel i jejich malé ochotě vykonávat fyzicky náročnou práci v sadě nebo na vinici je totiž ovocnářství Nového Zélandu, podobně jako Austrálie, silně závislé na sezónních zahraničních pracovnících.
Komerční druhy pěstovaného ovoce
Mezi tři nejvýznamnější exportní produkty novozélandského zahradnictví patří kiwi (27 % z celkového vývozu ovoce, zeleniny a jejich produktů), jablka (20 %) a víno (14 %). Celkový počet intenzivně pěstovaných ovocných druhů na Novém Zélandě je ale mnohem vyšší – pohybuje se kolem čísla 30. Kromě veškerého představitelného ovoce našeho mírného pásma je to již zmiňovaná aktinidie (kiwi), avokádo, citrusy (mandarinky, pomeranče, grapefruity, citróny, limetky aj.), tomel alias persimon (Diospyros kaki), rajčenka (Cyphomandra betacea), místně oblíbená feichoa (Acca Sellowiana) původem z Uruguaye a mnohé další pro nás exoticky znějící druhy.
Réva vinná
Na 15 400 hektarech plodných vinic je nejvíce pěstovanou odrůdou ´Sauvignon Blanc´ (38 % produkce hroznů v roce 2003), ´Chardonnay´ (21 %) a ´Pinot Noir´ (12 %). S větším odstupem následuje ´Merlot´ (7 %), ´Cabernet Sauvignon´ (4 %), ´Riesling´ (4 %) a další, přičemž před 10 lety druhá nejoblíbenější odrůda ´Müller Thurgau´ je, co se týká produkce, na úplném chvostu. Z uvedené plochy bylo v roce 2003 sklizeno 74 822 tun hroznů, což znamená výnos 4,86 t/ha. Víno se vyváží do více než 70 zemí, zejména však do Velké Británie, USA a Austrálie (celkem 83 % vývozu). Nejoblíbenější exportní značkou byl v roce 2003 opět ´Sauvignon Blanc´, který tvořil 60 % tržeb. Nutno však uvést, že oproti roku 2002 klesl v loňském roce objem sklizně hroznů o 43 % z důvodu velmi chladného jara a poškození mrazem. Celková plocha vinic byla v roce 2003 celkem 18 247 ha, zdaleka nejdynamičtěji se rozvíjejícím vinařským regionem je Marlborough následovaný Nelsonem a Otagem. Intenzivní vinařská produkce však působí zejména v těchto oblastech vrásky vodohospodářům, neboť velké nároky na závlahu způsobují plošně rozsáhlý pokles hladiny podzemních i povrchových vod. Abychom si udělali obrázek o průměrné velikosti novozélandského vinařského podniku, ještě jedno číslo: celkový počet produkčních pěstitelů vinné révy je 634.
Jablka
Novozélanďané si žárlivě střeží své zemědělské podniky před možným zavlečením nového škůdce či choroby z vnějšího světa. Může se tak stát, že za opomenuté jablko ve svém příručním zavazadle Vám při vstupní kontrole vyměří celní úředníci pokutu o minimální výši 200 NZ $. Přísná opatření totiž zakazují dovoz jakékoliv organické látky, která by mohla být potenciálním zdrojem nákazy. Pří významu zemědělství a lesnictví pro ekonomiku Nového Zélandu ani není divu.
Následující tabulka uvádí souhrnná čísla týkající se produkce a vývozu jablek v posledních několika letech. Z přehledu je zřejmá rapidní tendence zvyšování průměrné rozlohy sadu na jeden podnik (v roce 2003 téměř dvojnásobná oproti roku 2002).
V roce 2003 byla z Nového Zélandu vyvezena jablka v hodnotě 392 mil. NZ $ celkem do 66 států světa, zejména do Velké Británie a ostatních zemí EU (63 %) a USA (15 %). Průměrná spotřeba jablek na jednoho Novozélanďana (asi 18 kg ročně) se blíží úrovni EU. Co se týká hodnocení efektivity produkce, infrastruktury odvětví a vstupů, finančních a obchodních hledisek, je Nový Zéland hodnocen spolu s Čínou jako nejlepší na světě z 28 zemí produkujících jablka.
Současný trend ve způsobu pěstování jabloní je jednoznačný – v nedávné době nejvíce rozšířené čtvrtkmeny či zákrsky nahrazují dnes husté vřetenovité výsadby pod kapkovou závlahou a hnojením. Mezi nejrozšířenější odrůdy patří ´Royal Gala´, ´Granny Smith´, ´Braeburn´, ´Fuji´ a ´Cox Orange´.
Kiwi
Mezinárodnímu obchodu s kiwi dominují tři země: Itálie, Nový Zéland a Chile. Pěstování aktinidie čínské slaví letos na Novém Zélandu svých prvních 100 let. V roce 2003 zde hospodařilo na ploše 10 376 ha celkem 2 719 pěstitelů kiwi. Ovoce vyvezené v této sezóně do zahraničí pod obchodní značkou ZESPRI mělo hodnotu 539 mil. NZ $ a z celkového počtu plodů tvořilo 82 % tradiční zelené kiwi, 14 % méně známá avšak velice chutná žlutoplodá varieta a 4 % organická produkce zeleného kiwi. V současné době zažívá svůj boom u konzumentů a tedy i u pěstitelů také nově vyšlechtěná varieta s malými plody, tzv. baby-kiwi.
Pěstební technologie je velmi náročná, v současné době převládající způsob vedení rostlin je pomocí pergolové konstrukce v jednotné výšce asi dva metry nad zemí. Rostliny jsou sázeny ve sponu tři metry, přičemž samičí plodné rostliny jsou občas prostřídány samčími z důvodu opylení. Chemická ochrana bývá velice intenzivní, ačkoliv dnes už se často k výsadbám používají rezistentní odrůdy. Prořezávání probíhá následně po sklizni přibližně od poloviny června a podobá se prostřihávání vinné révy.
Poznatky ze sklizně vybraných druhů ovoce
Jablka
Sklizeň jablek byla naše první pracovní zkušenost na Novém Zélandě. Měli jsme zájem o ekologický ovocnářský podnik a s trochou štěstí jsme brigádu na česání ovoce v kvalitě bio skutečně našli a to poblíž města Hastings v regionu Hawkes Bay na jihovýchodním pobřeží Severního ostrova. Sklizňové práce se na plné obrátky rozběhly na začátku března a trvaly asi dva měsíce. Musím říct, že rozdíl od komerčních sadů nebyl na první pohled patrný, rozhodně ne ve stupni intenzity produkce. Na celkem 20 hektarech jsme spolu s místními Maory a cestovateli z Jižní Ameriky, Asie a Evropy česali postupně odrůdy ´Royal Gala´, ´Gala´, ´Braeburn´, ´Granny Smith´, ´Fuji´, ´Pacific Rose´, ´Pink Lady´ a další. Velmi se dbalo na kvalitu ovoce, ať už barvu (zralost, která se zkoušela pomocí jódové tinktury), velikost či poškození. Oproti komerčním sadům se však přeci jenom sklízely méně vyzrálé či lehce povrchově poškozené plody. Probírkou jsme česali jednotlivé řady středně husté výsadby čtvrtkmenů nebo štíhlých vřeten pod kapkovou závlahou celkem 3x až 4x. Plody se při sklizni opatrně pokládají do pevného boxu, který má česáč zavěšený na horní části břicha pomocí třmenů přes ramena. O tom, že se jedná o fyzicky namáhavou práci, přesvědčí po několika dnech únava a bolest zad. Ale tělo si časem zvykne. Pro sklizeň ve vyšších partiích stromu se používají přenosné štaflové trojnožky (žebříky) o délce okolo tří metrů. Po naplnění boxu s vyklopitelným dnem se jablka přemísťují do dřevěné bedny, kam se podle odrůdy vejde okolo 350 kg jablek. Česáč je placen od počtu naplněných beden, za časté kontroly kvality natrhaných plodů. Sazba se samozřejmě liší v závislosti na odrůdě a jiných podmínkách, orientačně však činí asi 30 NZ $ za bednu. Jablka na vršcích stromů se sklízí pomocí pojízdné plošiny umístěné na pohyblivém hydraulickém rameni na třech kolech ovládaném pomocí nohou. Plné bedny se v průběhu dne odváží do třídírny a balírny, odkud se jablka v papírových krabicích expedují na obrovské přepravní lodi.
Při zajištění odbytu, který je v naprosté většině v zámoří (USA, Kanada, Japonsko, Velká Británie a další evropské státy) se organicky vypěstované ovoce novozélandským sadařům ekonomicky vyplatí i v případě menšího výnosu jablek. Jako ochranu proti chorobám a škůdcům používají přípravky na bázi mědi a síry, feromonové lapače i vzrostlou trávu pro zvýšení biodiverzity a zlepšené podmínky pro přirozené predátory. Zaznamenali jsme i postřik odrůdy ´Granny Smith´ jílovitou směsí za účelem prevence proti slunečnímu úžehu.
Kiwi
Sklizeň plodů aktinidie čínské probíhá asi v sedmičlenných týmech za účasti jednoho traktoristy, který odváží „vláčky“ s plnými bednami pod přístřešky. Odtud se bedny expedují do chladírny a postupně pak do automatizované třídírny s balírnou. Sklízí se veškeré plody najednou a pouze za suchého počasí. V případě, že se jedná o pergolové výsadby zelenomasých odrůd, se česáči snaží trhat co nejrychleji stylem, kdy následují jednotlivé výmladky s bohatou násadou plodů a prsty odlamují většinou nad úrovní hlavy jednotlivé ovoce od stopek, aby spadlo do zavěšených košů na těle. Plody žlutoplodých odrůd, které jsou náchylné na otlaky, se musí do košů opatrně pokládat po jednotlivých kusech.
Mandarinky
Vzhledem k termínu (většinou květen, což odpovídá zhruba našemu listopadu) bývá nevýhodou při sklizni tohoto ovoce deštivé a mnohdy překvapivě chladné počasí. Husté citrusové keře také dlouho po dešti vysychají. Naše zkušenost se sklizní v rodinném minipodniku se sofistikovanou třídírnou vlastní výroby však byla vzhledem k přátelskosti majitelů sadu, která je typická pro většinu Novozélanďanů, pozitivní. V malém sadu ležícím v regionu Northland Severního ostrova chutnaly šťavnaté a sladké vyzrálé plody znamenitě. Technika sklizně mandarinek spočívá v oddělení přisedlé stopky rotačním pohybem uchopeného plodu.
Třešně
Přesuňme se v duchu do vyprahlých bezlesých oblastí části Jižního ostrova regionu Central Otago. Tady, v sadech se zavlažovacími systémy napájenými z bohatých zdrojů řek pramenících v Alpách, bude naše poslední krátká zastávka. Sklizeň třešní však není nic nového pod sluncem. Podobně jako u jablek se probírají vyzrálé a dostatečně velké plody, sklízí se ze země i z nízkého žebříku do malých kontejnerů o objemu asi šest litrů. Mezi oblíbené odrůdy patří např. ´Stella´. Třešně opět patří na Novém Zélandu mezi velice lukrativní vývozní artikl.
Na závěr tohoto článku dlužno říci, že sadaři a vinaři Nového Zélandu si rozhodně nemohou na svou ekonomickou situaci stěžovat. I přes nulovou dotační politiku státu. A není to podle mého názoru jen záležitost velice příznivých přírodních podmínek k pěstování ovoce, ale i otázka pracovitosti, samostatnosti, praktičnosti i celkového životního nadhledu, který je obyvatelům země dlouhého bílého mraku vlastní.
