Rozlohou největší vnitrozemská země na světě, v celkovém pořadí podle plochy devátá, je situovaná zejména v regionu Střední Asie přecházejíce v Sibiř, ale západní částí za pravým břehem řeky Ural zasahuje i do východní Evropy (necelých 10 % území). Rozlehlost země (odpovídající v příměru 1/3 plochy celé Evropy) dokumentuje nejdelší vzdálenost od západu východu čítající 2900 km a severojižním směrem 1600 km (vzdálenost ze západu Kazachstánu je podobná do ČR jako na jeho východ).
Každá ze 17 správních oblastí země je větší než ČR, nejrozlehlejší téměř čtyřnásobně. Celý stát je pod vlivem kontinentálního klimatu s projevy extrémních amplitud teplot mezi létem a zimou, dny a nocemi. Jara a podzimy jsou krátké (cca po 1 měsíci). Většina srážek, kromě horských oblastí, kde jsou celoroční, spadne na jaře a počátkem léta. Průběhy počasí jar jsou nestabilní, podzimy suché s nočními mrazy. Sever území náleží k rovinatým pláním stepí (10 % území – Volžské stepi severozápadu a Západosibiřská nížina) a lesostepí (2 %) západní Sibiře s mírně vlhčím, ale také chladnějším podnebím. V těchto oblastech zima trvá šest měsíců, léto začíná v polovině května a končí v půli září. Průběh léta je obyčejně teplý s průměrem 20–22 °C s maximy okolo 40 °C, ale existují i roky s chladným průběhem nebo výskyty mrazů v červnu či srpnu. Roční srážky jsou v rozmezí 270–700 mm a většina jich přichází v epizodách silných letních dešťů (červenec, srpen). V zimě jsou většinou ve formě sněhu s tvorbou stabilní pokrývky (cca do 0,5 m) a teploty mohou klesnout pod –50 °C, přičemž se standartně pohybují v rozpětí mezi –10 a –20 °C. Střední a většina západní části země přináleží k stepním polopouštím (1/3 území). Minima zimních teplot klesají pod –20 °C, obvyklé jsou celodenní mrazy. Léta jsou teplá až horká. Roční srážky činí 180–250 mm. Zimy jsou s nevelkým množstvím sněhu s občasnými silnými vánicemi. Na jihu, částečně středu, východě a západě se vyskytují pouště, např. Karakum, Kyzylkum (44 % území) se 75–200 mm ročních úhrnů srážek. Zimní teploty oscilují mezi 10 °C a –15 °C, přičemž mohou klesnout krátkodobě až na –40 °C. Na samém jihu mimo hory je zima krátká od prosince do února a obecně mírná s teplotami mezi 6 °C a –5 °C. Nicméně zimní noční minima občas mohou klesnout hlouběji až k –30 °C. V jižních částech země prakticky nepadá sníh a prší především na jaře a v zimě. Letní teploty jsou vysoké a mohou atakovat až 50 °C. Východní, jihovýchodní část státu až po centrální jih (region Turkestán) tvoří náhorní plošiny následované pohořím Karatau a dále pohořími s ledovci Altaj a Ťan-šan, šestým nejvyšším pohořím světa. Hradba tohoto horstva blokuje ostatní území země od podnebných vlivů z východu Asie. S rostoucí výškou v těchto velehorách přibývá srážek. Od úrovně 600 m n. m. střídá polopouště předhůří s ročním množstvím srážek 300–700 mm. Hranice pásma dřevin končí okolo 2800 m přechodem do horských luk. Nad 3000 m n. m. dosahují srážky 1000–1600 mm. Podhůří se vyznačují mírnějším klimatem s méně výraznými teplotními extrémy, zejména v případě zimních mrazů a kontinuální perioda zimních mrazů trvá jen dva až tři měsíce. Severovýchodní horské oblasti jsou klimatem drsnější, dřevitá vegetace končí v 1400–1700 m n. m. a během zimy zde leží nejbohatší sněhová pokrývka v zemi. Celý stát je podnebím ovlivněn značnými vzdálenostmi od moří a oceánů. Na západě Kazachstán přiléhá k největšímu jezeru světa – Kaspickému moři, v minulosti na jihu mu připadala také část donedávna někdejšího čtvrtého největšího jezera – Aralského moře, které však lidským působením převážně vyschlo, ale dlouhodobě se cíleně daří Kazachstánu obnovovat jeho severní část (Malé Aralské jezero), do které ústí klíčová řeka jihu země Syrdarja. Dalšími velkými jezery jsou bezodtoké Tengiz (s hořkoslanou vodou) a Balchašské ve východní polovině státu se západní polovinou sladkovodní a východní se slanou vodou (16 400 km2) napájené řekami z Ťan-šanu. Části země protíná několik větších vodních toků (Irtyš, Tobol, Išim) směřujících na sever k Severnímu ledovému oceánu a také řeky Emba a Ural tekoucí k jihu do Kaspického moře. Značná část území je bezodtoká a povrchové vody jsou zde jen sezónní. Všechny hladiny vodních ploch v Kazachstánu během zimy a části jara jsou zamrzlé (nejkratší dobu, až tři měsíce Kaspické moře a Aralské jezero) a mají tak snížený moderační tepelný účinek. Zásluhou absence větších překážek v podobě hor a rozlehlých rovin je většina Kazachstánu vystavena silným větrným vlivům (hlavně od severu a západu), které poměrně snižují pocitové teploty zejména v zimním období a také mají výsušný charakter. V jižnějších oblastech se vyskytují také prachové bouře. Téměř pravidelným fenoménem v dubnu je výskyt silných chladných až mrazivých severovýchodních větrů (Beskonak) obvykle s bouřemi a sněžením přerušující na několik dní teplé suché jarní počasí. Většina teritoria státu je v nadmořské výšce 200–300 m. Obecně nejkvalitnější půdy v podobě černozemí jsou na severu, k jihu je střídají kaštanové hnědozemě a na samém jihu jsou nejméně kvalitní šedé hnědozemě s nízkým obsahem humusu. Většina půd v pouštních regionech je písčitých, neúrodných nebo zasolených. Srážek obecně ubývá s klesající nadmořskou výškou a od severu k jihu. Většina území má aridní charakter, kdy schopnost výparu v rámci roku je vyšší než úhrn srážek. Teritorium Kazachstánu rovněž přijímá vysoké hodnoty slunečního svitu, kdy na severu je to ročně 1900–2100 hodin, resp. 60 dnů ročně bez slunečního svitu a na jihu více než 3000 hod., resp. 10 dnů. Mnohé oblasti země se potýkají se zásadními kontaminacemi způsobenými těžbou uhlovodíků, minerálů, těžkého průmyslu, ale i necitlivými zemědělskými metodami v minulosti, neadekvátním odběrem vod pro zavlažování, radioaktivním zamoření po někdejších zkouškách jaderných zbraní nebo zátěžemi z kosmodromu Bajkonur (přes 95 tisíc km2 je dodnes v této lokalitě pronajato Rusku). Z přírodních rizik jsou nejvýznamnější sucha, mrazy, větrná eroze, zemětřesení a v menší míře také povodně.
Ovocnářství a vinohradnictví
V ovocnářství a vinohradnictví na území Kazachstánu dochází k velmi protichůdným situacím. Naprostá většina území státu je díky extrémním přírodním a klimatickým podmínkám k těmto oborům nevhodná, ať již kvůli nedostatku vodních zdrojů nebo z důvodu výskytu extrémních zimních minimálních teplot či jiným přirozeným již popsaným komplikujícím faktorům. Většina teritoria nemá nebo má mizivou existenci přirozené původní vegetace v podobě ovocných druhů, což je situace z globálního pohledu docela vzácná. Obrovské plochy tedy nemají přírodní zdroje ovoce a možnosti pěstování jsou velice omezené. S tímto faktorem se také shoduje humánní vývoj zdrojů obživy, kdy původní obyvatelstvo těchto oblastí se orientovalo na kočovné pastevectví, kterému je pěstování ovoce i jeho spotřeba přirozeně vzdálené. Naopak vymezené části země patři mezi hlavní genetická centra původu předků významných kulturních plodin a centra jejich primárního vývoje lidstvem. V těchto menšinových lokalitách je pochopitelně ovocnářství i vinohradnictví tradiční po tisíce let. Jedná se o podhorské, resp. nižší horské části východu státu a oázy, údolí na jihu. Název bývalého hlavní město Almaty, dodnes největší v počtu obyvatel, lze volně přeložit „Otec jablko“ naopak název státu „Země tuláků“. V průběhu 19. a 20. století vývoj celé země, ale i jejího ovocnářství, vinohradnictví ovlivnil silný ruský expanzní vliv a později více než sedmdesát let socialistického uspořádání v rámci Sovětského svazu, kdy Rusové dokonce svého času tvořili národnostní většinu.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 1/2024.
Text Ing. Jiří Kaplan
