Nejmladší africký stát se rozkládá ve vnitrozemské části středu kontinentu mírně severně od rovníku. Jižní Súdán, který je rozlohou nepatrně větší než evropská část Francie, tvoří z valné části tropické savany s převažujícím rovinatým nebo mírně zvlněným terénem planin a náhorních plošin. Oblasti podél větších vodních toků a jihu jsou bohatě zalesněné na rozdíl od přirozeně řidších lesních porostů savan. Odchýlením od převažující tropické savany jsou oblasti Imatongských hor na jihu při ugandských hranicích, kde postupně od nižších výšek tropické lesy střídá výškový stupeň lesů horských subtropů a ty přechází charakterově klimatu mírného s travinnou, křovinatou vegetací a vřesovištními dřevinami. Trvalé osídlení zde dosahuje výšky 2300 m n. m., ačkoliv mezní hodnota obývání byla z důvodu ochrany půd a původní flóry stanovena již v roce 1950 na 1500 m n. m. Zemědělská činnost, včetně čajovníkových plantáží a plantážní lesnictví je zde hlavním původcem rozsáhlé silné vodní eroze svahů. Ze směru od jihu k severu je odvodňována drtivá většina území státu tokem Bílého Nilu a jeho přítoky. V centrální části země se v oblasti průtoku této řeky nachází specifická bažinná oblast Sudd, která zabírá v okolí toku plochu 120 tisíc km2. Valná část Jižního Súdánu patří půdně i klimaticky k přirozeně úrodným oblastem i díky rozlehlým oblastem s náplavovým typem půd. Základním rysem podnebí je střídání suché a deštivé periody během roku, přičemž období dešťů přichází v dubnu až květnu a ustává v říjnu až listopadu. Nejvlhčími regiony jsou střední jih a jihozápad s ročním úhrnem srážek 1400–1800 mm. Nejnižší srážky přijímá jihovýchod a sever, kde naprší ročně 200–600 mm a zároveň je zde nejvyšší výpar, neboť nejvyšší teploty v roce zde běžně překračují 40 °C. Průměrné roční teploty střední části země jsou v období dešťů přes den nad 30 °C a v noci neklesají pod 20 °C. V suché periodě naopak přes den stoupají nad 35 °C a v noci klesají pod 20 °C. V jižních vyšších oblastech průměrné roční teploty oscilují mezi 15–25 °C. Vzhledem k chybějící vodohospodářské infrastruktuře patří mezi nejčastější a nejzávažnější přírodní rizika chybějící zdroje vod mimo okolí vodních toků v době sucha nebo naopak cyklické záplavy v dosahu vodních toků.
Ovocnářství a vinohradnictví
Jižní Súdán se osamostatnil od svého nynějšího severního souseda Súdánu v roce 2011. Od roku 2013 v podstatě trvá v zemi občanská válka mezi různými etniky, kterých je zde 62. Jižní Súdán patří k zemím s mizivou vymahatelností práva, ochrany ze strany státu a celosvětově mezi nejméně stabilními. Infrastruktura patří mezi nejzaostalejší na světě, včetně té nejzákladnější. Kromě několika potravinářských podniků neexistuje průmysl. Chybí rozvodná síť a například silnic s asfaltovým povrchem je v zemi pouze nicotných 60 km. Zemědělská činnost je zaměřena hlavně na pastevecký chov dobytka (včetně nomádského typu) a pěstování zrnin (obilniny, olejniny, luštěniny), přičemž rostlinná výroba se aplikuje na max. pěti procentech zemědělské půdy. V mnoha oblastech je klíčovým zdrojem obživy rybolov. V posledních letech nastává trend pronájmu zemědělské půdy velkým agrárním korporacím z asijských, afrických a arabských zemí s exportním zaměřením na polní komodity, které nepodléhají rychlé zkáze. Historicky je takto po desítky let praktikovaná plantážní produkce týkového dřeva. Ovocnářství se tedy tato praxe zatím netýká. Předmětné pronájmy a investice jsou komplikované z pohledu tradiční držby půdy, která je v generačním užívání jednotlivých kmenů a není možné její individuální vlastnictví. Produkce ovoce je zaměřena výhradně pro zdejší spotřebu navzdory studiím exportních možností. Běžně existují oblasti s úhorovým hospodářstvím, kdy se venkovské společenství po několika letech přemísťuje do jiné lokality, což je při pěstování ovoce těžko řešitelný problém.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 11/2022.
Text Ing. Jiří Kaplan, foto: (zdroj: https://commons.wikimedia.org)
