Arménie je země polohovaná na pomezí Evropy a Asie v oblasti jižního Kavkazu. Vnitrozemská země, ač relativně malá rozlohou, je velice členitá. K území státu patří i jedna enkláva na území Ázerbajdžánu, která dnes již enklávou v pravém smyslu významu není, protože část ázerbájdžánského území na jeho západě je dnes ovládána Arménií, včetně původních dvou ázerbájdžánských enkláv na arménském území.
Jen 10% arménského území se nachází v polohách pod 1000 m n. m. Nejvyšší polohy jsou téměř srovnatelné nadmořskou výškou s nejvyššími horami evropských Alp. Území je po tisíce let osídlené a tím místy silně poznamenané erozí. V místech náhorních plošin a říčních údolí jsou ale půdy sopečného původu velice úrodné. Vzhledem k veliké amplitudě nadmořské výšky na poměrně malé ploše státu se zde nachází značně odlišné biotopy. Podnebí má vyloženě kontinentální rysy s krátkým jarem, suchým slunečným létem, příjemným podzimem a studenou případně mrazivou zimou s dešťovými či sněhovými srážkami. K přírodním rizikům jsou zde počítána hlavně sucha, mrazy a silná zemětřesení. Z pohledu vinohradnického a ovocnářského se Arménie nechá rozdělit na tři části – vysokohorskou, náhorní plošiny, nízko položená údolí.
Ovocnářství a vinohradnictví
Území dnešní Arménie tvoří část někdejší starověké Arménie, kde se vyvíjelo mnoho důležitých ovocných druhů pěstovaných dnes běžně v mírném podnebném pásmu. Kultivace révy i ovocných plodin byla na vysoké úrovni již v dávných dobách a dokonce například meruňky přivezl do starověkého Říma právě odtud římský vojevodůdce Lucullus a v latině se jmenují Armeniaca, podle Arménie, ikdyž zde nemají přirozený areál výskytu. Pěstování ovoce a révy patří mezi tradiční odvětví zdejšího zemědělství a s poskytovanými výpěstky i do pojetí arménské kultůry. Odborné dovednosti těchto oborů po světě rozšiřovala početná arménská komunita žijící v mnoha zemích světa. V době, kdy země byla součástí SSSR, tak se zde prosazovala orientace vinohradnictví na výrobu pověstného koňaku a ovocnářství hlavně k produkci teplomilných peckovin. Během ozbrojeného konfliktu
Arménie s Ázerbajdžánem v letech 1990 až 1994 došlo k oboustranným přesunům obyvatel a k následné ekonomické, dopravní a energetické blokádě Arménie ze strany Ázerbajdžánu a Turecka. Hranice s nimi jsou uzavřené dodnes. Tomu předcházelo destruktivní zemětřesení v roce 1988. Mimo dramatického poklesu ekonomiky a obchodu došlo k vyklučení mnohých ovocných stromů za účelem získání paliva, zvláště v příměstských oblastech. Ovocnářství i vinohradnictví dnes nabývá opět na významu i díky podpoře ze strany arménské zahraniční komunity a mezinárodní pomoci. Určitou zvláštností místní produkce ovoce je četné využívání planých porostů z přírodních stanovišť a následní produkce zajímavých výrobků z nich.
Přehled ovocných druhů
Vinná réva
Na území Arménie dochází ke kultivaci vinné révy již několik tisíc let a uvádí se i jako její možná pravlast. Vzhledem k tradici a kulturním zvykům Arménů bylo pěstování révy v podstatě kontinuální do dnešních dob. Vinohrady zaujímají cca 3 % celkové plochy zemědělské půdy v zemi a mají problémy se zastoupením starých a přestárlých výsadeb. Primárně je sklizeň hroznů určena k výrobě koňaků a vín. Asi 10 % najde uplatnění jako stolní hrozny, nebo k sušení rozinek a též jako vstupní surovina pro potravinářské zpracování na výrobu džemů, vyráběných odparem zahuštěné vinné šťávy s finálním obsahem cukrů až 80 % a hroznového moštu. Vlastnictví vinic je dnes soukromé a plně se transformovalo z kolektivních vlastnických vztahů obvyklých v době SSSR. Podle oblastí je Arménie rozdělena do šesti vinařských oblastí. Nejvýznamnější z nich jsou situována na Araratské planině, v údolí – Ararat Marz a Armavir se zhruha 2/3 ploch vinic, dále jsou to oblasti na jih od Araratské plošiny Vaiots Dzor a Tunik a poslední oblasti na severu Tavush a Aragotsoton. Půdy jsou nejčastěji sopečného původu a zavlažování je rozšířené. Většina komerčně pěstovaných hroznů v regionu Araratské plošiny je určena k výrobě brandy. Brandy je arménským národním alkoholickým nápojem a známé značky jsou například: Ararat, Dvin, Akhtamar, Ani, Vaspourakan či Jerevan. Brandy jsou zde vyráběny průmyslově od roku 1887, mají světovou proslulost a doba zrání je 6 až 50 let. Celkem se pěstuje v Arménii více než 100 odrůd vinné révy a tržně se jich pěstuje necelých 50. Zvláštností je, že vesměs jsou místního původu a zastoupení odrůd mezinárodního sortimentu je malé. Produkovaná vína jsou nejčastěji suchá či polosuchá, odrůdová i směsná, velmi často dlouze zrající. Vyráběna jsou i šumivá vína.
Významem převyšují odrůdy červené. Z odrůd pěstovaných pro výrobu vína se pěstují například červené: Areni cherny, Kakhet, Karmrahyut, bílé: Lalvari, Aligote (francouzská odrůda), Rkatsiteli (gruzínská). Výroba vína v roce 2010 činila 5 136 000 l, což je v podstatě pět krát méně než před 18 lety. Celá řada odrůd je pěstována pro sklizeň stolních hroznů a to od velmi rané po velmi pozdní, které mohou být zavěšené v tradičních přírodních chladírnách uskladněné do jarních měsíců. Opět se jedná převážně o místní odrůdy například: Spitak sateni, Nazeli, Yerevan Deghin a pozdní Ambari, Ararati, Karmir kakhani, Vardabuyr. Rozinky se produkují hlavně z červených odrůd. Vinné hrozny jsou ve finančním vyjádření šestou nejdůležitější agrární komoditou v Arménii.
Jádrové ovoce
Ze skupiny velkoplodého jádrového ovoce se v Arménii pěstují hlavně jabloně a dále hrušně a kdouloně. Jabloně a hrušně se nejvíce pěstují v nižších partiích hornaté oblasti severní poloviny země a jihovýchodu, kde jsou zastoupeny i v původní plané formě v lesních společenstvích. Hrušně se pěstují i na Araratské planině spolu s kdouloněmi. Sklizeň je určena pro místní trh, část úrody jablek a hrušek je zpracovávána sušením a moštováním. Oblíbené jsou hruškové limonády na místním trhu.
Peckové ovoce
Produkce tohoto ovoce je sumárně mírně nižší než jádrového.
Text Bc. Jiří Kaplan
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 3/2012
