
Invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 ochromila československé zemědělství. Došlo k odlivu odborníků, zastavení modernizace i zpřetrhání tradic, jejichž následky pociťujeme v krajině a venkově dodnes.
Okupace a následná normalizace znamenaly ochromení svobodného vývoje společnosti i zemědělství. Namísto obnovy krajiny a navázání na reformní procesy nastoupila izolace a politický diktát, jehož důsledky – degradace půdy, velkoplošné hospodaření a ohrožení biodiverzity – řešíme dodnes.
„Ochrana a rozvoj krajiny je nepřetržitý proces, který by měl stát nad jakýmkoli politickým systémem,“ uvádí ministr zemědělství Marek Výborný.
Už v 50. letech probíhala násilná kolektivizace, která zlikvidovala soukromé hospodaření, meze, remízky i tradiční způsoby péče o půdu. Sedláci byli kriminalizováni a venkov ztratil mezigenerační kontinuitu. Po srpnu 1968 odešla řada odborníků do exilu, čímž československé zemědělství přišlo o know-how i mezinárodní propojení. Normalizace pak posílila centralizaci a potlačila inovace i udržitelné hospodaření.
Zdroj: MZe
