Floristika je nesporně velmi zajímavým odvětvím zahradnického oboru. Na rozdíl od ovocnářství, vinohradnictví, květinářství a zelinářství, která se rozvíjela celá staletí samostatně a jsou zpracována v rozsáhlé literatuře, floristika, dříve uváděna jako vázání a aranžování květin, má v podstatě dvě hlavní etapy vývoje.
I když použití květin a květů je známé také v dávné historii při oslavách, náboženských svátcích a mnoha příležitostech, získávali praxí i zkušeností zahradníci, kteří se vazbě věnovali od svých předchůdců, vlastní fantazii a tvorbu.
Poněvadž i nejlepší vazačské dílo má velmi krátkou životnost, nebylo možné jednotlivou tvorbu zachovat v muzeu a podobně, ale jsme odkázáni pouze na různé údaje popřípadě obrazy mnoha malířů v galeriích, kteří tvořili zajímavá i svérázná díla s použitím tehdejších květin. Jejich díla dnes slouží jako náměty tzv. „historické vazby“ nebo lépe „vazby a aranžování v historických prostorách“. Je však někdy diskutabilní, zda skladba použitých květin malířova díla byla možná vzhledem k jejich různé době kvetení.
Druhá etapa vývoje floristiky začíná vydáním prvních publikací. Na rozdíl od Japonska a dalších zemí Asie se v Evropě objevují první publikace až koncem 19. a zač. 20. století. Nalezneme je především v zámeckých knihovnách nebo pozůstalostech starých zahradníků. Např. anglickou publikaci Album of Desings z osmdesátých let 19.stol. vlastnil Josef Strnad z Prahy a později ji získal od něj od něj Václav Douda, známý pražský florista z let 1960 – 1990. Poměrně velmi zdařilé černobílé fotografie ukazují rozmanité typy věnců pohřebních i smutečních, hlavně z růží a karafiátů, lilií, konvalinek a také listů magnólie s hlavou tvořenou z Ruscus , šišek a stuh. Dále jsou zde pohřební kytice z chryzantém. Následují ukázky křížů z květin, různé další tvary jako lyry. Mnoho obrázků představuje např. aranžování křesla, parohy, ptáky , emblémy atd. Samostatnou kapitolou jsou svatební kytice z růží, hrachoru, orchidejí a konvalinek vždy se stuhami. Uvedeny jsou také dvě kytice typu Biedermayer. Nechybí ukázky výzdoby chrámů, svatebních stolů, květinové vázy i koše. Některá díla jsou obdivuhodná námětem i technickým zpracováním, i když chybí slovní texty.
V univerzitních knihovnách se nalezla publikace Les Bonamet z roku 1904. Pravděpodobně z konce 20 stol. pochází další publikace, nám ale téměř nedostupná Die Bindentzunst, autor J. C. Schmidt. Jistě v zahraničí vyšly další publikace.
U nás byla první známá malá publikace vydaná v roce 1920 českým odborem zemského úřadu zvelebování živností v Brně. Je velmi stručná s obrázky málo kvalitními .
Teprve v roce 1928 vydal Josef Vaněk prvníobsáhlou publikaci Moderní vazačství květin. Má 110 stran a 217 fotografií vazačských odborníků tehdejší doby. Patřil mezi ně vrchní zahradník závodu Semperflorens v Chrudimi Viktor Pokorný a zahradník z Hranic Josef Piskoř.Další knihu napsal až v roce 1941 Vlastimil Vaněk pod názvem Moderní vazačství květin II. díl. Fotografiemi z vlastních květinových síní přispěli Josef a Alois Strnad a G. Dittrich Praha., K. Búrgemeister Praha, J. Bandouch Brno, J. Novotný Rájec-Jestřábí u Blanska a další.
Oba díly se zabývají základními otázkami floristiky a jsou stále poučné.
Nastalo další dlouhé období, kdy floristé získávali zkušenosti od svých kolegů s větší příležitostí tvorby. Teprve po roce 1960 se začíná novodobá historie vzdělávání, soustavného školení pomocí seminářů, soutěží a výstav v Olomouci, Praze, Brně i dalších městech, ale také v zahraničí, pro nás v Erfurtu a Vídni.
V roce 1967 se podařilo v Praze a posléze v Brně při zahradnických školách Ruzyně a Bohunice otevřít studium květinář-vazač přejmenované na Vazačská a aranžérská škola. V Brně k její kvalitě přispěl Ing. Vladimír Homola a Oldřich Levý. Po roce 1974 však škola zanikla, ale vychovala řadu výborných floristů, z nichž se mnozí uplatnily velmi dobře.
Dalším krokem k rozvoji floristiky bylo založení organizace Zájmové sdružení zahradnických podniků s celostátní a po roce 1980 s národní působností. Od samého začátku předsednictvo a tajemník Jan Nejedlík věnovali floristice velkou pozornost. Začaly se pořádat semináře, podporovala se účast na zahradnických výstavách, každoročně pořádaných pod názvem IGA (Internationale Gartenbau Austellung) Erfurt a v desetiletém intervalu WIG (Wien Internationale gartenbenausstellung) Vídeň.. Zahradnické podniky Prahy, Brna, Bratislavy, Prešova, Plzně, Ostravy a dalších, organizovaly vlastní soutěže zaměstnanců a výstavy vytvořených děl, např. vánočních vazby. Sdružení vypracovalo systém soutěží učňů, pořádaných několikrát v Kroměříži, soutěží podnikových, okresních i krajských, z nichž nejlepší byli vysíláni na celostátní a na Děčínskou kotvu. Několik floristek bylo během doby delegováno i na soutěže zahraniční. V Brně se organizace seminářů ujala Krajská organizace rozvoje a techniky zajištěním sálů, materiálů, účastníků i předvádějících. Bohatými zkušenostmi pomáhal zajistit náplň seminářů známý Václav Danda z Prahy, Vlasta Lunáčková z Ostravy, Lada Raušová z Brna, Marta Prokešová z Bratislavy a postupně přibývali další.
Zatímco do druhé světové války nebylo o vazačství a aranžování v domácích zahradnických časopisech téměř zmínka, od roku 1960 jsou soustavně publikovány zprávy o seminářích, výstavách a odborných zájezdech včetně náplně a výsledků soutěží.
Do učebních plánů zahradnických škol byl zařazen samostatný předmět Vazačství a aranžování a v roce 1978 vyšla samostatná učebnice Vazačství a aranžování květin zpracovaná Ing. Dagmar Kubíčkovou, Zdenou Fousovou, a Ing. Boženou Drobnou. Tak se konečně dostala floristika na úroveň vzdělání sousedních států.
V roce 1991 došlo k výrazným změnám. Zájmové sdružení zahradnických podniků zaniklo a vznikl Svaz vazačů a aranžérů. Organizoval pravidelné semináře, kde předváděli přední domácí floristé a také hosté z Rakouska i SRN. Semináře se začaly organizovat v Brně s bohatou účastí pracovníků SZaŠ Brno-Bohunice, především Ing. Vladimíra Homoly. V roce 1993 se Svaz spojil se Svazem květinářů a floritů, který pokračuje v započaté práci a tvoří novodobou historii floristiky.
Vzniklo velké množství soukromých květinových prodejen spojených s floristikou, vyrostli noví pracovníci. K dispozici je velmi bohatý sortiment hrnkových, řezaných čerstvých i sušených květin, přízdob i mnohých méně vkusných doplňků. K dispozici jsou nové hmoty, např. Oasis, nová technika, použití lepicích pistolí a podobně. Vzniklo tak mnoho nových tvarů kytic i dalších děl, a floristika se stala zajímavým, náročným oborem v němž se uplatňuje tvůrčí představa a schopnost pracovníků a tím vzrůstá zájem občanů i spotřeba květin.
