Na počátku měsíce září loňského roku se v estonském městě Räpina konal již pátý ročník Mistrovství Evropy mladých zahradníků. Od 1.do 5. září se zde utkali ve velice zajímavé a všestranné profesní soutěži mladí zahradníci z celkem 17 zemí Evropy zařazených do celkem 25 tříčlenných týmů.
Mistrovství Evropy mladých zahradníků se koná jednou za dva roky a organizace soutěže se vždy ujímá některá místní zahradnická škola hostitelského státu. První ročník se konal roku 2002 v německém Münstru, druhý v italském Leimburgu, třetí byl ve francouzském Roville, čtvrtý v rakouském Langenlois a doposud poslední pátý ročník v estonské Räpině. Následující ročník v roce 2012 má hostit Lucembursko.
Pravidla soutěže
Samotná soutěž je velmi komplexní „dvacetiboj“ spletený z mnoha zahradnických a několika příbuzných disciplín, které jsou účastníkům soutěže do poslední chvíle utajené. Jde o jakýsi tajný závod, ve kterém soutěžící do poslední chvíle netuší, jaké budou otázky ani jak budou hodnoceny. Vše se doví v pravý čas, něco dokonce až po samotné soutěži. Soutěží se tak vytvoří velmi komplexní obraz o soutěžících a o jejich odborné úrovni. Nejenom ale o ní. V mnoha ročnících byly do soutěže zakomponovány i otázky ze zdravovědy, historie či zeměpisu místa soutěže nebo místní kultury.
Každý ročník soutěže má jiné otázky, i když některé se za ty roky již začaly opakovat. Vždy se mezi otázkami ukrývají ty, které ukáží skutečnou odbornou úroveň soutěžících v naprostých základech oboru, a vedle nich se objeví otázky opravdu nečekané, které ukáží na širší rozhled a na šikovnost účastníků. Každý ročník se však opakují dvě témata, na kterých je soutěž asi tak z poloviny postavena. Jsou jimi floristika a sadovnictví. Vždy se jedná o tajný úkol s nějakými novými, doposud nepoužitými prvky. Soutěž je nakonec vyhodnocena a jsou vyhlášeny výsledky.
Jazykové bariéry
Na začátku pořádání soutěže každý národní tým mohl jednat ve svém rodném jazyce a jeho pedagogický doprovod zajistil překlad mezi svým týmem a zkušebními komisaři. Rychle se ale ukázalo, že překlady občas nejsou přesné, a proto bylo od tohoto systému upuštěno. Již ve třetím ročníku soutěže roku 2006 ve Francii platilo, že za jednací jazyky byly určeny pouze angličtina, němčina a francouzština a některým z těchto jazyků se musí domluvit i všichni soutěžící, a to bez jazykové podpory svého doprovodu. Během soutěže se však ukázalo, že rodným jazykem většiny účastníků soutěže je němčina. Jednací řečí třetího ročníku se tak stala němčina s částečnou podporou latiny. Protože zkušebními komisaři byli domácí Francouzi, a někteří z nich zase neuměli německy, byl s jednacím jazykem opět problém. Během soutěže pedagogické doprovody týmů neměly ke svým studentům přístup, ti se tedy museli s jazykovými bariérami vypořádat sami. Řada chyb, omylů a nepřesností pak vyplývala z nepochopení otázky nebo z neschopnosti studentů odpovědět v cizím jazyce.
Čtvrtý ročník, konaný v Rakousku, byl již téměř výhradně v zajetí němčiny. Jednak se konal v německy mluvící zemi a současně většina účastníků soutěže byla německy mluvící. Navíc právě zde bylo několik úkolů nutné zodpovědět ústně a to se nakonec jevilo jako velký problém pro studenty ze zemí, kde němčina není rodným jazykem a kde se na školách vyučuje spíše angličtina než němčina.
Poslední ročník pořádaný v září roku 2010 v Estonsku byl již ve znamení angličtiny. Všechny materiály byly vyhotoveny v angličtině a také místní komisaři mluvili téměř výhradně anglicky. Přesila německy mluvících účastníků mezi soutěžícími také nebyla až tak drtivá, protože řada nově se účastnících zemí má blíže k angličtině (Finsko, Švédsko, Lotyšsko atd.). Aby nedocházelo k protestům a různým neshodám se soutěžícími, byly úkoly vedle anglického textu ještě znázorněny řadou velmi názorných piktogramů.
Uvidíme, jak budou řešit jazykové problémy příští organizátoři této soutěže v Lucembursku.
Text a foto Ing. Bohumil Zavadil, SOŠ zahradnická a SOU Rajhrad
Celý článek naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 1/2011.
