Slivoň Prunus domestica L. je domácí druh, který je dobře přizpůsoben klimatickým podmínkám území našeho státu, což se týká zejména odrůd zde původních. Kvete později než meruňky nebo broskve, stromy tak zpravidla nebývají poškozovány v době květu a po odkvětu pozdními jarními mrazy, výnosová jistota je tak podstatně vyšší.
Z hlediska pomologického dělíme slivoně na slívy, špendlíky, mirabelky, renklódy, švestky a pološvestky.
Slivoně byly u nás vždy velmi rozšířené jak v intenzivních výsadbách, tak i v zahradách drobných pěstitelů. Je to dáno tradicí i velkou oblibou tohoto ovoce, které je mnohostranně využitelné jak pro přímý konzum, tak pro zpracování na kompoty, povidla, sušením, mražením apod. Zapomenout nelze samozřejmě ani na výrobu tradičního alkoholického nápoje slivovici. Během nástupu virových neštovic peckovin (šarka švestky) došlo k velkému omezení pěstování, zejména plocha intenzivních sadů zaznamenala značný pokles. Vzhledem k postupnému zavádění nových odrůd, které jsou více odolné, tolerantní, či dokonce rezistentní na šarku, se začala postupně situace zlepšovat a v současné době plocha intenzivních sadů slivoní zaznamenává pouze mírný pokles. V současných produkčních sadech proto převažují moderní odrůdy pološvestek, které vykazují různý stupeň tolerance k virové šarce a u nichž bylo vyšlechtěno v posledních letech poměrně značné množství odrůd, které se kvalitativními vlastnostmi plodů blíží nebo dokonce rovnají odrůdám pravých švestek.
Pokud se týká podnoží pro slivoně, rozlišujeme slivoňové podnože (St. Julian A, WAKO ad.), které většinou vyžadují kvalitní půdy dobře zásobené živinami a vláhou. Rostou slaběji, jsou vhodné pro nízké pěstitelské tvary. Myrobalánové podnože rostou bujněji, používají se pro vyšší kmenné tvary a do horších půdních podmínek, snesou větší mráz i sucho.
Opylovací poměry jsou rozmanité, některé odrůdy jsou cizosprašné (Topking, ad.), některé částečně samosprašné (Haganta, ad.) a jiné plně samosprašné (Čačanska lepotica, ad.). Při výsadbě je nutno si toto uvědomit a cizosprašné odrůdy vysazovat spolu s opylovači, ve stejnou dobu kvetoucími jedinci jiné odrůdy. U částečně samosprašných odrůd se přítomností opylovače výnos ovoce podstatně zvýší.
Ve Státní odrůdové knize (SOK) je v současnosti zapsáno 31 plodových odrůd slivoní s úředním popisem, z toho jedna mirabelka, tři renklódy, pět slív a zbytek tvoří švestky a pološvestky. Mimo to ještě tři odrůdy mají pouze práva k ochraně v ČR. Dvacet pět odrůd je zapsáno v SOK s úředně uznaným popisem.
Níže jsou uvedeny stručné popisy a hodnocení vybraných odrůd švestek a pološvestek jak domácích, tak některých zahraničních odrůd, které jsou svými vlastnostmi vhodné pro výsadbu v produkčních sadech. Odrůdy jsou řazeny v abecedním pořadí.
Čačanska lepotica
Raná samosprašná pološvestka, zraje 28 dnů před odrůdou Domácí velkoplodá. Byla vyšlechtěna v Jugoslávii. Strom roste středně bujně až bujně, koruna je řídká až středně hustá, její habitus vzpřímený. Plod je velký, z bočního pohledu tvarem elipsovitý. Slupka je po odstranění ojínění tmavě modrá. Dužnina je žlutavě zelená, tuhá, středně šťavnatá, sladce navinulá až navinule sladká, dobré chuti, na pecce neulpívá. Plodnost je velká až velmi velká. Vyniká pravidelnou a vysokou plodností a dobrou kvalitou plodů. Je tolerantní k šarce švestek.
Celý text článku včetně popisu ostatních odrůd naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 7/2022.
Text a foto: Bc. Tomáš Jan, ÚKZÚZ, Národní odrůdový úřad
