Ořešák vlašský nikdy nebyl a ani v současnosti není nijak výrazně zastoupen v produkčních sadech našeho státu. Přitom jeho potenciál je veliký. Pěstování v porovnání k jiným ovocným druhům velkého ovoce je méně náročné, včetně nároků na podmínky stanoviště. Co se v posledních letech jeví jako vzrůstající problém, je masivnější napadení ořešáků houbovou chorobou hnědnutí listů ořešáku zvláště v letech s vlhčím průběhem počasí ve vegetačním období a nástup nového škůdce vrtule ořechové. Pro zdárné pěstování je nezbytné provádět ochranu proti těmto škodlivým činitelům.
Odrůdy ořešáku pomologicky dělíme na:
• papírky – s tenkou hladkou skořápkou,
• polopapírky – s polotvrdou skořápkou a dobrou luštitelností,
• kamenáče – s tvrdou tlustostěnou skořápkou a obtížnou luštitelností,
• křapáče – s velkými plody a velmi rozbrázděnou skořápkou
• další, jako např. hroznovité kamenáče, červenojádré ořešáky, hroznovité polopapírky aj.
Většina pěstovaných odrůd patří mezi polopapírky, které mají optimální vlastnosti plodu – ořechu a jádra, doplněné o červenojádré ořešáky, které se vyznačují atraktivním červeně až purpurově zbarveným osemením jádra.
V době rašení je ořešák poškozován pozdními jarními mrazy. Vybíráme proto chráněná stanoviště, jejichž podmínky eliminují nebezpečí poškození těmito mrazy. Dosud naprostá většina odrůd zakládá samičí květy a plodí pouze na koncích jednoletých (loňských) výhonu. Tyto terminální pupeny raší nejdříve a jsou proto nejnáchylnější na poškození. Při zmrznutí těchto rašících terminálních pupenů proto klasické odrůdy neplodí. Vhodné je vybírat pozdě rašící odrůdy (Mars, Jupiter, Lake ad.), obzvláště na stanoviště, kde hrozí zvýšené nebezpečí výskytu pozdních jarních mrazů.
Následuje popis významnějších českých a vybraných zahraničních odrůd, které jsou vhodné pro pěstování v intenzivních výsadbách. Odrůdy jsou seřazeny v abecedním pořadí.
Buccaneer
Nizozemská odrůda polopapírku, zraje středně raně až později. Doba rašení je pozdní až velmi pozdní, samčí květy kvetou dříve než květy samičí. Strom roste středně bujně, habitus má vzpřímený. Plod je malý až středně velký, tvarem z bočního pohledu široce elipsovitý. Skořápka je světle hnědá, slabě rýhovaná, tenká. Jádro je velké, žlutavě hnědé, snadno luštitelné. Chuť má středně aromatickou, dobrou, v suchém stavu mírně nahořklou. Podíl jádra k celkové hmotnosti plodu je nízký. Plodnost je velká. Vzhledem k pozdnímu rašení je vhodný i na méně příznivá stanoviště.
Jupiter
Původní česká odrůda polopapírku, zraje středně raně až pozdně. Doba rašení je středně raná až pozdní, samčí květy kvetou dříve než květy samičí. Strom roste bujně, habitus tvoří polovzpřímený. Plod je velký, tvarem z bočního pohledu široce vejčitý. Barvou našedlá skořápka je mírně rýhovaná, středně tlustá. Velké jádro je hnědé a středně dobře luštitelné. Chuť má mírně aromatickou, v suchém stavu poněkud více nahořklou. Podíl jádra k celkové hmotnosti plodu je střední. Pro přímý konzum je jádro vhodné hlavně v čerstvém stavu, v suchém spíše do směsi odrůd pro zpracování. Je plodný a vzhledem k pozdějšímu rašení vhodný i na stanoviště, kde hrozí nebezpečí pozdních jarních mrazíků.
Celý text článku včetně popisu ostatních odrůd naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 2/2022.
Text a foto: Bc. Tomáš Jan, ÚKZÚZ, Národní odrůdový úřad
