Pěstování ovoce není jednoduchá a levná záležitost. K tomu, abychom dosáhli uspokojivých výsledků a vše mělo po stránce ekonomické vůbec nějaký smysl, je nutno uskutečňovat více či méně intenzivní ochranu proti škůdcům a patogenům.
Jednoduchost, rychlost a efektivita jsou v tomto směru nespornou předností chemických přípravků, na nichž současné zemědělství ve velké míře stojí. A lze předpokládat, že asi ještě chvilku potrvá, než získají převahu řešení, která uspokojivěji naplní rostoucí požadavky na zdravý životní styl a ochranu životního prostředí. I když jsme si na pesticidy a jejich výskyty v produkci zvykli, je třeba v tomto ohledu zaujímat daleko kritičtější úhel pohledu. Podle celoevropských průzkumů se o rezidua pesticidů v ovoci či v zelenině zajímá více než 70 % konzumentů, kteří zároveň vyjadřují pochybnosti o bezpečnosti produkce (http://www.pesticide-residues.org). Ať už si můžeme myslet o názorech laické veřejnosti cokoli, trh bere úhel pohledu konzumenta stále více na zřetel a postupně jej promítá i do mechanismů ovlivňujících odbyt ovoce. Přesvědčit naše i zahraniční spotřebitele nebo odběratele, že i v současných systémech pěstování ovoce v ČR jsou zdravotní rizika dostatečně minimalizována, bude zřejmě velmi obtížné, ne-li nemožné. Faktem zůstává, že i potenciální přítomnost pesticidů v potravinách je konzumenty vnímána zvláště citlivě (Hajšlová, 2008, in: Prugar a kol., 2008).
Řada ovocných druhů totiž náleží ke komoditám s vysokou frekvencí výskytu reziduí a jsou v evropském měřítku stále více sledovány. Jednou z příčin je rozsah ochrany, již zpravidla musíme provádět, přičemž samotná jablka řadíme v tomto směru mezi nejnáročnější plodiny. Díky dlouhé sezóně a pestrému výběru škůdců a patogenů je frekvence zásahů poměrně vysoká (u nás okolo 15, včetně kombinací v tankmixech). Samozřejmě, sady zdaleka nejsou jediným a plošně nejvýznamnějším místem, kde dochází k depozicím chemických přípravků. Problém však spočívá ve skutečnosti, že ovoce je velmi často konzumováno v čerstvém stavu, a to věkovými skupinami s prokázanou zvýšenou citlivostí vůči reziduím. Ze srovnání průběhu degradace pesticidů v ovoci a v zelenině také vyplývá, že v prvém případě je odbourávání identických účinných látek signifikantně pomalejší (graf 1) a jejich metabolity lze analyticky prokázat i za velmi dlouhou dobu po aplikaci. Příčinou je zřejmě odlišná metabolická aktivita ovoce a polní zeleniny.
Jak vysoká je škodlivost pesticidů?
Jak a do jaké míry jsou vlastně jednotlivé synteticky vyráběné pesticidy, resp. jejich zbytky (rezidua) nacházející se v potravinách škodlivé pro lidský organismus? Na tuto otázku asi jednoznačnou odpověď nyní asi nenajdeme a mnohé spíše ukáže až budoucnost. Toxikologické testy jsou z pochopitelných důvodů prováděny na modelových organismech anebo na úrovni tkání a účinek na lidský organismus je výsledkem aproximativním. A na druhé straně – jsou všechny látky přírodního původu neškodné? Určitě ne, vždyť například známý klobásový jed botulin, produkovaný baktérií Clostridium botulinum, je 30 000 x jedovatější než TCDD (2,3,7,8-tetrachlorodibenzodioxin), jedna z nejnebezpečnějších synteticky vyrobených látek (Faust, 1990)! V rámci odhadovaného půlmilionu různých přírodních látek, které se nacházejí v potravinách (Fenwick and Morgan, 1991), můžeme najít řadu sloučenin potenciálně rizikových pro lidské zdraví. Reference o kancerogenním účinku najdeme kupříkladu u D-limonenu známého z pomerančového džusu, dále u 5-/8-methoxypsoralenu v petrželi a také u kyseliny kofeinové (caffeic acid) vyskytující se v řadě druhů ovoce, včetně jablek (Johnston, 1991)!
Ale zpět k samotným pesticidům. Pokud se týká lidského zdraví, tak je v praxi uplatňován názor, že příjem velmi nízkých dávek pesticidů, tak jak se v produkci objevují, není rizikový – jinak by nemohla na trhu obstát téměř žádná zemědělská produkce. Podle některých zdrojů však i současné pesticidní expozice, limitované poměrně přísnými technologickými a legislativními opatřeními, vyvolávají poruchy reprodukce a prenatálního vývoje, předmětem diskuze je kancerogenní potenciál pesticidů a vznik predispozicí ke vzniku astmatu (Gilden et al. 2010). Zmiňovány jsou též souvislosti s poruchami pozornosti, hyperaktivitou, poškozením nervového systému, s oslabením imunitního systému (http://eartheasy.com/ eat_pesticides_produce.htm) a alergiemi. To vše jsou fenomény, zaznamenávající stále vyšší frekvenci výskytu v populaci aniž by byly nacházeny uspokojivé odpovědi na jejich příčiny. Je velmi pravděpodobné, že cizorodé látky včetně pesticidů mohou v těchto případech hrát svou roli. Za agendu související s odborným hodnocením toxicity pesticidů zodpovídá European Food Safety Authority (EFSA). Pro veškeré potraviny určené ke konzumaci a jednotlivé sloučeniny obsažené v pesticidech jsou stanovena legislativně vázaná pravidla (EC No 396/2005) stanovující maximální únosný obsah reziduí (maximum residue level – MRL).
Dodržení MRL nestačí
Samotné MRL nejsou hodnotami přímo vyjadřujícím toxicitu daných látek, ale jde o kritérium stanovené pro využívání pesticidů v praxi. Prokázané přímé akutní nebo i chronické intoxikace nastávají při vyšších expozicích a předpokládá se, že výskyt sloučenin v mezích daných MRL neznamená bezprostřední ohrožení zdraví konzumenta. Nutno ale zmínit, že legislativa se nezabývá současným výskytem více látek a jejich případným synergickým účinkem, obdobně jako případnými kumulativními toxickými účinky pesticidů vyvolanými nízkými, ale dlouhodobými expozicemi organismu. Dlouhodobý příjem nemusí být ani za podmínek výrazně podlimitních dávek při běžné spotřebě čerstvých jablek (viz výše) zanedbatelný. Uvedené skutečnosti do určité míry zpochybňují bezpečnost produkce vycházející ze samotných MRL a jsou zřejmě jedním z důvodů, proč jsou na trhu stále více upřednostňovány potraviny bezreziduální nebo s prokazatelně nižšími obsahy zbytků pesticidních látek než určují hodnoty MRL (nízkoreziduální produkce – viz další text). Dalším ne zcela vyřešenou otázkou je příjem pesticidů rizikovými skupinami, jako jsou např. děti. U dětí je spotřeba potravin při přepočtu na jednotku tělesné hmotnosti vysoká a zároveň nemají plně vyvinuté detoxikační a vylučovací mechanismy. Ve srovnání s dospělými jedinci jsou zde zdravotní rizika vyplývající z konzumace pesticidy ošetřovaných potravin mnohem vyšší. Znepokojující je také fakt, že děti přijímají ovoce v čerstvém stavu, což v kontextu uvedených rizik není téměř vůbec řešeno – (opomineme-li ekologickou produkci)! Paradoxem je, že zpřísněné MLR (jednotně 0,01 mg/kg) stanovené pro účely výroby dětské výživy, jsou vztaženy k produkci průmyslově zpracovávané, kde v průběhu technologického procesu je proces degradace reziduí podpořen a jejich výskyt se snižuje.
Text a foto Ing. Vladan Falta, Ph.D., VÚRV, v. v. i., Praha-Ruzyně
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 4/2012.
