Vzpomenete si, jaký je váš nejhorší sen? Ten můj se občas opakuje – bloudím městem bez zeleně, jehož největší chloubou je právě dostavěná rekordně vysoká budova, prodírám se šedivými ulicemi přeplněnými lidmi a auty. Horko, prach, zápach výfukových plynů a všude beton – na cestách, na parkovištích, v srdci. Nechci takové sny, nechci taková města. Naštěstí nejsem sama. Vás – čtenáře tohoto odborného časopisu – nemusím přesvědčovat o blahodárném působení městské zeleně na zdraví občanů. Mnozí z Vás té zeleni věnujete každodenně hodně úsilí. Třeba vás však zaujme a potěší, co jsem zjistila, když jsem letos v srpnu s odbornou porotou objížděla v rámci 9. ročníku soutěže Park a Zahrada roku 2011 do soutěže přihlášených sedm parků a osm zahrad.
Ty parky, které se umístily na prvních místech v soutěži, kterou každoročně na jaře vyhlašuje Svaz zakládání a údržby zeleně, bych vám teď ráda představila, protože měly veliké štěstí, že o jejich osudu rozhodovali moudří investoři, nápadití a zkušení projektanti a projekty realizovaly profesionálně pracující zahradnické firmy. Já zase měla to štěstí, že v době, kdy u nás všichni jenom kritizují a na všechno nadávají, kdy je skoro neslušné pochválit něco, co se podařilo, jsem měla příležitost poznat na městských a obecních úřadech lidi, kteří cílevědomě a urputně překonávali všechny překážky, aby zachránili pro své město nebo obec díla, která jim z minulosti zanechali mecenáši a vynikající zahradníci. Našli si ke spolupráci zkušené odborníky a spolu s nimi se jim podařilo, že u nich z minulosti vyrostla obdivuhodná přítomnost – utěšený kus zeleně.
– Obnova Skleněné vily
Autorka projektu: Ing. Barbora Eismanová
Zhotovitel: Zahradní architektura Martinov, s. r. o.
Investor: Lázně Toušeň
Pro obyvatele a pro hosty Lázní Toušeň byla stará parková zahrada kolem honosné budovy – Skleněné vily – vždycky živou stránkou historie. V její horní části stával totiž na zbytcích hradištního osídlení z 9. století gotický hrádek s vodním příkopem, na němž v roce 1338 pobýval u svého lenního pána Karel IV. Hrádek vydržel dobývání vojska v čele s Janem Želivským, pak byl v rudolfinské době přebudován na renesanční zámeček, ten vyplenili za třicetileté války švédští vojáci. V jeho okolí si na rozvalinách pak postavil domek místní občan, střídali se v něm majitelé, až jej koupil v roce 1873 pražský stavitel Josef Svoboda, který na zbytku kamenných zdí vystavěl jednopatrovou vilu s prosklenou verandou.
Končím listování v obecní kronice, ve které pečlivě zaznamenal pohnutou historii tohoto místa kronikář RNDr. Jan Králík. Od něho jsem také slyšela, kolik měla zahrada se skleněnou vilou movitých pražských majitelů, než se v ní s rodinou usadil na prázdniny a na dny sváteční známý pražský pediatr profesor Jaroslav Procházka. Toho si lidé v Toušeni tak vážili, že když pak obecní zastupitelstvo koupilo po jeho smrti od dědiců v roce 2006 zahradu a otevřelo ji veřejnosti, dostala název „Park profesora Procházky“.
Text a foto Ing. Jana Šimečková, SZÚZ
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 3/2012
