Vzpomenete si, jaký je váš nejhorší sen? Ten můj se občas opakuje – bloudím městem bez zeleně, jehož největší chloubou je právě dostavěná rekordně vysoká budova, prodírám se šedivými ulicemi přeplněnými lidmi a auty. Horko, prach, zápach výfukových plynů a všude beton – na cestách, na parkovištích, v srdci. Nechci takové sny, nechci taková města. Naštěstí nejsem sama. Vás – čtenáře tohoto odborného časopisu – nemusím přesvědčovat o blahodárném působení městské zeleně na zdraví občanů. Mnozí z Vás té zeleni věnujete každodenně hodně úsilí. Třeba vás však zaujme a potěší, co jsem zjistila, když jsem letos v srpnu s odbornou porotou objížděla v rámci 9. ročníku soutěže Park a Zahrada roku 2011 do soutěže přihlášených sedm parků a osm zahrad. Ty parky, které se umístily na prvních místech v soutěži, kterou každoročně na jaře vyhlašuje Svaz zakládání a údržby zeleně, bych vám teď ráda představila, protože měly veliké štěstí, že o jejich osudu rozhodovali moudří investoři, nápadití a zkušení projektanti a projekty realizovaly profesionálně pracující zahradnické firmy. Já zase měla to štěstí, že v době, kdy u nás všichni jenom kritizují a na všechno nadávají, kdy je skoro neslušné pochválit něco, co se podařilo, jsem měla příležitost poznat na městských a obecních úřadech lidi, kteří cílevědomě a urputně překonávali všechny překážky, aby zachránili pro své město nebo obec díla, která jim z minulosti zanechali mecenáši a vynikající zahradníci. Našli si ke spolupráci zkušené odborníky a spolu s nimi se jim podařilo, že u nich z minulosti vyrostla obdivuhodná přítomnost – utěšený kus zeleně.
1. místo: Park profesora Procházky v Lázních Toušeň
– Obnova Skleněné vily
Autorka projektu: Ing. Barbora Eismanová
Zhotovitel: Zahradní architektura Martinov, s. r. o.
Investor: Lázně Toušeň
Pro obyvatele a pro hosty Lázní Toušeň byla stará parková zahrada kolem honosné budovy – Skleněné vily – vždycky živou stránkou historie. V její horní části stával totiž na zbytcích hradištního osídlení z 9. století gotický hrádek s vodním příkopem, na němž v roce 1338 pobýval u svého lenního pána Karel IV. Hrádek vydržel dobývání vojska v čele s Janem Želivským, pak byl v rudolfinské době přebudován na renesanční zámeček, ten vyplenili za třicetileté války švédští vojáci. V jeho okolí si na rozvalinách pak postavil domek místní občan, střídali se v něm majitelé, až jej koupil v roce 1873 pražský stavitel Josef Svoboda, který na zbytku kamenných zdí vystavěl jednopatrovou vilu s prosklenou verandou.
Končím listování v obecní kronice, ve které pečlivě zaznamenal pohnutou historii tohoto místa kronikář RNDr. Jan Králík. Od něho jsem také slyšela, kolik měla zahrada se skleněnou vilou movitých pražských majitelů, než se v ní s rodinou usadil na prázdniny a na dny sváteční známý pražský pediatr profesor Jaroslav Procházka. Toho si lidé v Toušeni tak vážili, že když pak obecní zastupitelstvo koupilo po jeho smrti od dědiců v roce 2006 zahradu a otevřelo ji veřejnosti, dostala název „Park profesora Procházky“.
Pozor! Takto však v roce 2006 zahrada v Toušeni nevypadala, snad jenom v představách paní starostky Svobodové a členů zastupitelstva, kteří se rozhodli vrátit zahradě a vile zašlou slávu, i když bylo potřeba nahradit poškozené stromy, ošetřit ty zdravé, zajistit návštěvníkům v centrální části parku možnost polehávat na kvalitním trávníku, kde by se daly pořádat i pikniky a hrát si s míčem. V zahradě mělo být také místo, které by sloužilo jako jeviště při divadelních, hudebních a společenských událostech. Pro své plány našli podporu projektantky Ing. Barbory Eismanové a spolu s jejími spolupracovníky z firmy Zahradní architektura Martinov, s. r. o., se jim díky jejich urputnosti nakonec podařilo přesvědčit o svém záměru občany a obhájit správnost své koncepce také v nelehkém dialogu s pracovníky památkové péče a archeologického průzkumu.
Po obnově parku v něm byly zachovány dvě dominantní solitéry – sloupovitý dub a kaštanovník, ze 120 dřevin bylo nakonec odstraněno 51 stromů, ze zbylých 79 arboristé ošetřili 54 stromů.
Na vydlážděný nástupní prostor navazuje reminiscence historického parteru, na němž pravidelný rastr tvarovaných buxusových plůtků odděluje výsadbu léčivek a kuchyňských bylinek opatřených popiskami jednotlivých druhů pro poučení vědychtivých návštěvníků.
Hlavní procházkový okruh kolem kamenné zdi byl doplněn nejenom novým mobiliářem, ale také alejí nově vysázených višní, množstvím popínavek a rozsáhlými trvalkovými záhony Zastupitelstvo v Toušeni má ještě v plánu rekonstruovat poničenou skleněnou vilu, vrátit do ní život a otevřít v ní kulturní centrum obce.
2. místo: Rekonstrukce centrálních parků v Mariánských Lázních
– Obnova okolí Labutího jezírka a úprava okolí amerického pomníku
Investor: Město Mariánské Lázně
Autor projektu: Ing. Vladimír Dufek
Zhotovitel: Zahradní a parková společnost, s. r. o., a Algon, a. s.
Připomenu vám tři jména, která spolu úzce souvisejí:
Mariánské Lázně – ty na mapě hledat nepotřebujeme. Václav Vojtěch Skalník – významný zahradník. Na sklonku 19. století předběhl svou dobu osobitým řešením propojení města s krajinou, v roce 1817 navrhl parkové úpravy v Mariánských Lázních.
František Josef Thomayer – proslavil na sklonku 19. a na začátku 20. století české zahradnictví ve světě, v roce 1893 připravil městské radě v Mariánských Lázních řadu návrhů na úpravy lázeňských parků. V roce 2011 bych připojila k těmto jménům ještě jedno – Ing. Vladimíra Dufka – autora projektu obnovy prvních dvou etap mariánskolázeňských centrálních parků, jejímž investorem je Město Mariánské Lázně. Podaří-li se prozíravým zastupitelům města i v dalších etapách vrátit zestárlým a trochu omšelým slavným místům jejich lázeňský švih a půvab tak zdařile, jak se to podařilo v prvních dvou etapách, bude jim patřit náš obdiv a dík.
Ing. Dufek ve svém projektu, který profesionálně realizovali pracovníci firmy Zahradní a parková společnost, s. r. o, otevřel některé už zarostlé průhledy na zajímavé partie Skalníkových sadů a naopak našel nové pohledy na historické budovy na hlavní třídě. Návštěvníci parku se dnes už zase těší pohledem na zčeřenou hladinu Labutího jezírka, které bylo při revitalizaci vypuštěno a vyčištěno. Až k němu je dovedou nově upravené a dobře osvětlené cesty s kamennými odpočívadly. Břehy potoka byly také opraveny a na několika molech vybíhajících nad hladinu Labutího jezírka jsou nové pohodlné lavičky.
Také americký pomník získal zpět svou důstojnost. Byl přemístěn a plocha kolem něho je dnes vydlážděna precizně provedenou dlažbou, povrch živičných komunikací byl nahrazen a odpočívadla zdobí velkoformátové dlaždice. Ze Skalníkových sadů zmizely také asfaltové plochy, kterými je “obohatila“ éra socialismu. Trávníky jsou dnes obnoveny pokládkou trávníkových drnů a vroubí je trvalkové záhony a solitérní keře. Na památná místa Skalníkových sadů se vrátil starý, dobrý lázeňský duch.
3. místo: Revitalizace lesoparku Důně u obce Kněžmost
Investor: Obec Kněžmost
Autoři projektu: Ing. Ivan Marek a Ing. Barbora Eismanová
Zhotovitel: Be S renova , spol. s r. o
„Tady se vlastně ani nic moc nestalo, jen ta krajina zas už vypadá tak, jako za mého mládí, když jsme si sem chodili s kamarády hrát,“ uvedl skromně Ing. Adam Pospíšil, starosta nevelké obce Kněžmost, když v jejím extravilánu otvíral revitalizovaný lesopark Důně – rozsáhlý krajinný celek v CHKO oblasti Český ráj. Možná si v té chvíli ani neuvědomil, že touto větou vysekl největší poklonu jednak svému obecnímu zastupitelstvu, které si objednalo projekt revitalizace u Ing. Barbory Eismanové a Ing. Ivana Marka ze Zahradní architektury Martinov jednak pracovníkům firmy Be S renova, kteří spolu s projektanty, ačkoliv s tak nezvyklým zadáním se ještě nesetkali, dokázali ošetřit 50 až 60 let staré zanedbané ovocné sady, zhodnotit navazující travnaté a přerostlé a zdevastované lesní porosty, vykácet a vyčistit zarostlé rokle, opravit staré mlatové cesty a vybudovat novou pojezdnou, obslužnou a rekreační komunikaci opatřenou odpadkovými koši, dřevěnými lavičkami zasazenými do betonového lože a novými informačními tabulemi. Pan starosta však vysekl poklonu také 34 majitelům pozemků spadajících do obnovované oblasti, kteří je obci bud prodali nebo pronajali, ocenil tak také vstřícnost úředníků z CHKO a AOPK, kteří obnovu lesoparku podporovali v čele s paní Martinou Molíkovou.
Mnoho věcí se řešilo neformálně. V Kněžmosti se všichni znají, viděli, že se u nich realizuje smysluplný projekt, nevadilo jim tedy, když si projektanti nahrávali jejich vzpomínky na krajinu jejich dětství, naopak sami se nabídli, že vytáhnou traktor, který v lesoparku zapadl, a místní hasiči pomáhali zahradníkům zalévat nově vysázené ovocné stromy. Nemohli se dočkat, až bude dokončena pobytová louka a začnou na ní střílet lukostřelci a prohánět se ctitelé míčových her a jezdci na koních. V Kněžmosti se těšili, až bude dokončena zpevněná plocha v jednom z mladších vícedruhových sadů, kde chtějí pořádat společenské a významné akce. Proto tam najdete „sad novorozenců“ a vedle „sad novomanželů“. Všichni byli zvědaví na upravenou síť turisticky značených běžeckých hlinitých cest, vhodných nejenom pro pěší turistiku, ale také v zimě pro běžkaře na lyžích. Dočkali se, krajina mezi Kněžmosti a Valčovem zase vypadá jako za jejich dětství, jenom se k nim teď rádo podívá víc turistů.
Rekonstrukce lesoparku Důně získala nejenom 3. místo v soutěži Park roku 2011,
ale také Cenu děkana Zahradnické fakulty v Lednici doc. Ing. Roberta Pokludy, Ph.D. Ten vysoce ocenil přístup projektantů a realizátorů k původním sadům, ponechali totiž v ovocných sadech nejpěknější, nejzachovalejší, ale také nejcennější ovocné stromy a sady doplnili dříve tradičními odrůdami. V lesoparku zrealizovali také naučnou „pomologickou“ stezku. Ohleduplnými úpravami krajiny zvýšili také biodiverzitu celého území, jehož náklady na údržbu se dokonce v budoucnosti sníží. Obětaví majitelé pozemků se totiž dokonce zavázali, že je sami budou kosit a udržovat. Kéž by si každý, kdo do lesoparku Důně zavítá, dovedl a chtěl uvědomit, kolik je za tou krásou poctivé práce.
Text a foto Ing. Jana Šimečková, SZÚZ
