Příspěvek analyzuje současný stav vnitrobloků starší obytné zástavby a parteru panelových sídlišť z hlediska možnosti jejich využívání jako vnějšího obytného prostředí. Pozornost je soustředěna také na posouzení podmínek pro uplatnění funkční zeleně. V závěru jsou zhodnoceny možnosti regenerace zeleně těchto obytných souborů.
Zeleň obytné zástavby je zeleň navazující na budovy určené zejména k bydlení a je zpravidla ztvárněná podle sadovnických zásad [1]. V systému sídelní zeleně zaujímá významný plošný podíl, podle některých autorů je funkčním typem s největší výměrou (33,7 %) [2]. Dominantní zastoupení má zeleň sídlištní. Nedílnou součástí je však i zeleň vnitrobloků starší obytné zástavby, která je v městském centru často poslední plošnou rezervou pro funkční zeleň. Podceňovaný je i význam zahrad rodinných domů.
Charakter vnitrobloku
Obytný vnitroblok je prostor obklopený úplně nebo částečně obytnou zástavbou a využívaný především jejími obyvateli. Současný stav vnitrobloků z hlediska uplatnění zeleně je charakterizován extrémními stanovištními podmínkami, malou plošnou rozlohou, vysokým podílem zpevněných a zastavěných ploch, vysokými nároky na funkční působnost zeleně, složitými majetkoprávními vztahy, špatnou přístupností. Situaci lze dokumentovat na výsledcích průzkumu 175 pražských vnitrobloků a jejich částí (1999 – 2003).
Sídliště je skupina panelových domů, která obsahuje minimálně 150 bytových jednotek [3].
Hodnocení zeleně
V rámci zpracování podkladů pro tvorbu Celoměstské koncepce regenerace pražských panelových sídlišť byla Útvarem rozvoje hlavního města Prahy provedena analýza stavu 54 vybraných pražských sídlišť. Kvalitativní hodnocení zeleně bylo sledováno v pěti hodnotících stupních, převedených na požadovaný podíl regenerace ploch. Průměrný požadovaný podíl ploch zeleně k regeneraci byl 37 % [4].
Nutnost regenerace sídlištního parteru potvrdil také náš monitoring 49 panelových sídlišť v malých městech Středočeského kraje v roce 2004 a hodnocení sedmi sídlišť v rámci projektu regenerace systému sídelní zeleně ve třech středočeských městech v roce 2006. Přesto, že část sledovaného vzorku byly menší soubory několika panelových domů, byly zahrnuty do hodnocení a používáme pro obecné povědomí označení panelové sídliště.
Příprava rekonstrukce vnitrobloků starší obytné zástavby probíhala ve spolupráci s úřady vybraných pražských městských částí. Byly stanoveny hranice lokalit a vyznačeny jednotlivé objekty. V Praze 3 byly zkoumány všechny vnitrobloky a jejich části, které jsou v majetku městské části. V ostatních lokalitách byly hodnoceny pouze objekty perspektivní pro uplatnění funkční zeleně vytypované zaměstnanci úřadů městských částí, kteří měli na starosti jejich správu. Průzkumné práce se soustředily na podrobnou charakteristiku zeleně – podíl ploch zeleně a jejich funkčnost, zastoupení vysoké zeleně, kvalita, stáří a druhové zastoupení dřevin [5]. Byla také provedena analýza současného stavu z hledisek urbanistických, mikroklimaticko-hygienických, terénních, obytných a provozních podmínek ve vztahu k zeleni a posouzena vhodnost a míra rekonstrukce.
Při posuzování kvality parteru panelových sídlišť v malých městech (2000 – 10 000 obyvatel) Středočeského kraje byla pozornost zaměřena zejména na koncepci volných ploch, kvalitu vybavení, úroveň údržby, kvalitu a vhodnost sortimentu dřevin v sídlištní zeleni a obytnou pohodu. Podrobnější hodnocení zeleně bylo provedeno na modelových příkladech panelových sídlišť Lysé nad Labem, Benátek nad Jizerou a Úval u Prahy v rámci návrhu regenerace systému sídelní zeleně [6].
Byly provedeny průzkumy 175 vnitrobloků nebo jejich částí na území městských částí Praha 1, Praha 2, Praha 3, Praha 5 a Praha 6. Na základě jejich vyhodnocení byla stanovena vhodnost, možnost a míra rekonstrukce.
Ze sledovaného vzorku bylo vybráno 46 % pro celkovou rekonstrukci, 22 % pro rekonstrukci zeleně a 17 % pro rekonstrukci zpevněných ploch a zídek. Cílem doporučované celkové rekonstrukce vnitrobloků nebo jejich částí je změna koncepce plochy tak, aby odpovídala v mezích možností současným potřebám nájemníků. Patří sem zejména krátkodobá rekreace dětí a dospělých, hospodářské činnosti, garážování a parkování. Jako perspektivní jsou v této fázi pro celkovou rekonstrukci doporučovány objekty s významným podílem zeleně (rostlého terénu, nezpevněných ploch) nebo s podmínkami, které uplatnění zeleně umožňují. Stanovištní podmínky pro zeleň, které nelze ovlivnit, jsou dané tvarem a velikostí vnitrobloku, expozicí ke světovým stranám, výškou zástavby bloku, podílem zpevněných ploch. V rámci průzkumů však byly také zjištěny vnitrobloky zastíněné po celý den, ale se zelení a využívané a naopak objekty osluněné po větší část dne, ale nevyužívané a s pozůstatky zeleně v havarijním stavu.
Poznámky k jednotlivým charakteristikám:
• Pouze čtvrtina sledovaných vnitrobloků nesla známky využívání (pozorování aktivit v terénu, informace obyvatel, stávající vybavenost – odpočívadla, hřiště, apod.). Zarážející je to zejména z důvodu, že se jednalo o městské centrum a často o jedinou příležitost pro vnější krátkodobou rekreaci v dostupné vzdálenosti od bydliště. V rámci projektu bylo provedeno několik anket názorů obyvatel na využití vnitrobloků [7].
• Mezi základní funkce, které má vnitrobloková zeleň plnit, patří funkce mikroklimaticko-hygienické a rekreačně obytné (psychohygienická, prostor pro krátkodobou rekreaci, zlepšení kvality bydlení). Z hlediska funkční účinnosti je nejdůležitější vysoká zeleň. Byla posuzována ve více než polovině sledovaných vnitrobloků. Z hlediska druhového složení byly nejčetněji zastoupeny Betula verrucosa 13,5 %, Tilia cordata 7,5 %, Prunus avium 6,3 %, Aesculus hippocastanum 5,0 %, Acer platanoides 4,1 %, Acer pseudoplatanus 3,9 %, Fraxinus excelsior 3,9 %, Pyrus communis 3,9 %, Picea abies 3,8 %, Ailanthus altissima 3,0 %, ostatní 45,1 %. Většina dřevin má podprůměrnou (45 %) a průměrnou (37 %) sadovnickou hodnotu, velmi hodnotných dřevin bylo zjištěno 10 %, nejhodnotnějších 0,5 % a nevyhovujících 7,5 %. Nově založené výsadby do 10 let tvořily pouze 7 % sledovaného vzorku, 74 % výsadeb se pohybovalo ve věkovém rozmezí 10 až 40 let a 19 % výsadeb bylo starších 40 let.
• Udržována byla pouze polovina sledovaných vnitrobloků a jejich částí. Údržba vnitrobloků v majetku městských částí je v současné době ponechána na nájemnících. Výjimkou jsou vnitrobloky otevřené, přístupné z ulice, které jsou udržovány na stejné úrovni, jako veřejná zeleň (7 % sledovaných vnitrobloků).
• V části neudržovaných objektů je nutný okamžitý zásah do porostu, nejen z hlediska záchrany cennějších stromů, ale i hygieny, bezpečnosti a obytné kvality. Zeleň je zde v havarijním stavu (13 %).
Sídlištní zeleň
Bylo sledováno 49 sídlišť v 63 malých městech a obcích Středočeského kraje. U 25 % sledovaného vzorku jsou nutné dílčí změny koncepce volných ploch, zásadní nebo celková změna je nutná u 65 % sledovaných sídlišť. Nejčastějšími nedostatky je nevyřešený provoz, nejasné strukturování ploch, předimenzované nebo chybějící a špatně rozmístěné vybavení pro rekreační, hospodářské činnosti a parkování, roztříštěné plochy zeleně, šablonovité výsadby, malé plochy podléhající devastaci a znesnadňující údržbu.
Kvalitu samotných ploch zeleně ovlivňuje sortimentální skladba dřevin, která má respektovat charakter výsadeb obytné sídlištní zeleně a funkční náplň jednotlivých ploch, dané stanovištní podmínky (úpal, stín, sucho) a možnosti následné údržby. Nevhodná druhová skladba byla zjištěna u 86 % sledovaných sídlišť. Situaci zhoršuje neodborná rozvojová péče o porosty. Problémem jsou negativní reakce neinformované veřejnosti na jakékoli kácení, které často brání probírkám přehoustlých porostů. Častým nedostatkem bývá vysoký podíl jehličnatých dřevin.
Druhovou skladbu dřevin dokumentují výsledky inventarizace sídlištní zeleně v Benátkách nad Jizerou, Lysé nad Labem a Úvalech u Prahy. Zajímavé je porovnání se sortimentem zeleně tří vybraných částí panelových sídelních celků Průběžná a Skalka v městské části Praha 10. Příležitostí pro posílení malé druhové rozmanitosti – oživení stávajícího sortimentu dřevin může být regenerace sídlištního parteru.
Dobrá úroveň údržbové péče je pouze u 12 % sledovaných sídlišť, téměř u poloviny (49 %) je prováděna pouze částečná údržba, 39 % je bez pravidelné údržby. Vybavení, které je funkční, využívané a odpovídá nárokům současných obyvatel má pouze 12 % sledovaných sídlišť. Bez vybavení, zdevastováno nebo s vybavením nevyhovujícím je polovina (51 %). Největší podíl vybavení stále ještě tvoří zařízení instalované v době budování sídliště (před dvaceti až třiceti lety), nevyhovující a předimenzované nebo naopak nedostatečné vybavení pro hospodářské činnosti, špatný stav dětských hřišť a odpočívadel. Obytná pohoda, do které jsou zahrnuta všechna předchozí kriteria je dobrá nebo přijatelná u 59 % sledovaných sídlišť.
Situaci dokumentuje i analýza osmi sídlišť provedená v rámci regenerace systémů zeleně ve třech středočeských městech [6]. Posouzení současného stavu ploch sídlištní zeleně a stanovení potřeby úprav bylo provedeno na základě součtu hodnocení jednotlivých kritérií (provozní řešení, vybavení, struktura, kvalita a druhové složení porostů, údržba a využívání). Polovina sledovaných ploch sídlištní zeleně byla hodnocena jako nevyhovující a byla navržena zásadní změna koncepce, funkční náplně a provozu. U druhé poloviny byla doporučena dílčí změna a byly hodnoceny jako zčásti vyhovující. Ve vyhovujícím stavu nebyla žádná ze sledovaných ploch.
Regenerace zeleně obytných souborů
Podmínkou úspěšné regenerace zeleně obytných souborů je zapojení obyvatel – potenciálních uživatelů do projektu. Ideální je, pokud podnět ke změně vzejde od nich. Je třeba vyjasnit nedořešené majetkoprávní vztahy, vyřešit budoucí údržbu a pravidla využívání. Zpracovatel projektu by měl respektovat, ale usměrňovat jejich názory. Důležitá je propagace této problematiky a příklady kvalitní regenerace a využívání. Ochranou stávající zeleně a překážkou pro nežádoucí aktivity by měla být kvalitně zpracovaná územně plánovací dokumentace s prostorovou a funkční regulací. Pomocí pro finanční zajištění projektu mohou být dotační programy. Jedním z nich je Program regenerace panelových sídlišť na Ministerstvu místního rozvoje (www.mmr.cz). Nařízením vlády č. 494/2000 Sb. byly stanoveny podmínky pro poskytování dotací ze státního rozpočtu, které mohou být mimo jiné využity na zlepšení vzhledu sídliště, zvýšení kvality denního života na sídlišti, zřizování dětských hřišť, úpravy zeleně a budování veřejných rekreačních ploch apod. Dotačním programem určeným na podporu vypracování studie proveditelnosti je Program péče o urbanizované prostředí spravovaný Ministerstvem pro životní prostředí (www.env.cz). Příkladem u nás chybějícího programu, určeného na regeneraci vnitrobloků může být německý Podpůrný program ke zlepšení okolí bytů zaměřující se na finanční spoluúčast města Kolín při ozeleňování dvorů v obytných vnitroblocích, domovních fasád a střech z roku 1985 a Směrnice k požadavkům soukromého ozeleňování dvorů, fasád, střech a nájemních zahrádek z roku 1996.
Rekreační plochy
Postavení zeleně obytných souborů v systému sídelní zeleně je nutné posuzovat nejen z pohledu jejího plošného podílu a kvality, ale i polohy v sídelní struktuře. V rámci ukazatelů pro územní plánování [8] jsou uvedena doporučení 14 až 19 m² zeleně/obyvatele v obytných zónách, to je 25 až 28 % z celkového počtu 50 až 75 m² městské zeleně/obyvatele. Nevyrovnaný podíl zeleně na obyvatele (21 m² zeleně/obyv., 19 m²/obyv., 32 m²/obyv., 14 m²/obyv., 26 m²/obyv., 32 m²/obyv.) je patrný na těchto příkladech z několika pražských sídlišť. Na maloměstských sídlištích je tato situace podstatně lepší (110 m²/obyv., 76 m²/obyv.). Rozhodující je však kvalita a funkčnost těchto ploch. Nedostatek rekreačních obytných ploch zeleně na sídlišti může zmírnit jeho poloha na okraji sídla a návaznost na přírodní rekreační zázemí. U zeleně obytných vnitrobloků je nepodstatné se tímto ukazatelem zabývat. Tyto prostory jsou v městském centru omezené, nedostatečné a přetížené a podíly zeleně na obyvatele se řádově liší. V Pražské památkové rezervaci tvoří zeleň vnitrobloků 4 % z ploch sídelní zeleně [9]. Tento na první pohled zanedbatelný podíl je však v městském centru v některých lokalitách jedinou příležitostí pro uplatnění funkční zeleně a posílení kontinuity systému zeleně v sídle. V historické zástavbě městského centra je třeba této otázce věnovat velkou pozornost, i když pro zhoršené mikroklimaticko-hygienické podmínky nejsou vnitrobloky schopny dosáhnout kvalitního vnějšího obytného prostředí. Rekonstrukcí je však možno docílit dobrých výsledků při zvýšení jejich obytné pohody.
Závěr
Přes svá specifika mají tyto kategorie obytné zeleně společné poslání – poskytnout kvalitní vnější obytné prostředí, zlepšit hygienické podmínky v bytech, posílit vazby a účinnost systému sídelní zeleně. Cílem příspěvku bylo nejen poukázat na konkrétních datech na význam a postavení zeleně obytných souborů, ale také zhodnotit možnosti její regenerace. K celkové nebo částečné rekonstrukci bylo doporučeno 81 % sledovaných vnitrobloků a 90 % sídlištního parteru.
Přetisknuto ze Sborníku vědecké konference s mezinárodní účastí Strom a květina – součást života, pořádaného Výzkumným ústavem Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., v Průhonicích 4. až 5. září 2007
Použitá literatura:
[1] ČSN 83 9001 Sadovnictví a krajinářství – Terminologie – Základní odborné termíny a definice. Český normalizační institut, 1999.
[2] Plos, J., Šimek, P. (2003): Koncepce urbánní ekologie. Ekologie osídlení urbanizovaného prostředí a krajiny. Praha, MŽP, 29 s.
[3] ÚÚR (2006): Podpora regenerace panelových sídlišť [online]. MMR, ÚÚR, Brno. Dostupné na WWW:
[4] Štědrá,T. (2003): Koncepce regenerace pražských panelových sídlišť. In Proměny krajů – regenerace prostoru, Praha, ABF, International Visegrad Fund, s. 1–4.
[5] Machovec, J. (1982): Sadovnická dendrologie–skripta, Praha, SPN, 246 s.
[6] Sojková, E., Hrubá, T., Kirschner, V., Součková, M., Kiesenbauer, Z., Pincová, V., Ondřejová, V., Dlouhá, E. (2006): Ochrana, obnova a rozvoj zeleně malých měst, Acta Pruhoniciana 85, VÚKOZ Průhonice, 148 s., ISBN 80-85116-49-9.
[7] Sojková, E. (2003): Zeleň a vnitroblok. In Krajiny a zahrady vnitřní a vnější, Klatovy, VÚKOZ, Průhonice, Technické služby města Klatovy, s. 77–82, ISBN 80-85116-34-0.
[8] Knopp, A.(1979): Zásady a pravidla územního plánování. – realisační výstup C 16-321-116-/02.RO1.1, Brno, VÚVA, nestránkováno.
[9] ÚRM (2000): Pražská památková rezervace. Aktualizace urbanistické studie. Praha, ÚRM.
Příspěvek byl vytvořen za podpory MŽP České republiky, v rámci výzkumného záměru I.03 – Ochrana, obnova a rozvoj zeleně v současném urbanizovaném prostoru.
