Role dešťové vody ve městě se v uplynulých letech výrazně změnila. Původně na ni bylo nahlíženo jako na problém, nyní je to celebrita a vážený spolupracovník. Pojďte se začíst, jak si s vodou podalo ruce nové parkové náměstí v Brně-Řečkovicích.
Název Řečkovice vznikl od množství vodních pramenů, říček, stékajících z úbočí kopce směrem ke středu obce. Historicky vévodil centru kostel svatého Vavřince a rybník, který byl postupně zavážen až úplně zmizel a na jeho místě vznikla parková plocha nesoucí jméno Palackého náměstí. Místo ve stínu mohutných lip je útulné a velice oblíbené, mimo jiné i kvůli vyhlášené zmrzlině z nedalekého stánku.
Palackého náměstí představuje zvláštní kombinaci několika typů veřejného prostoru. Prolínají se zde zpevněné plochy malého náměstí, otevřený parter kostela, zelená parková plocha, obytná ulice a na západní hraně projíždí dopravní tah spojující město se svitavskou radiálou a dalšími městskými částmi. Nejlépe by ho charakterizoval pojem parkové náměstí, ale vžilo se i označení park.
Čas na změnu
Několik desetiletí žilo náměstí bez většího povšimnutí svým každodenním životem. Zub času je však neúprosný, a jistě si dokážete představit, jak vypadá vyžitý veřejný prostor – rozpadající se asfaltové plochy, vyšlapané zkratky v trávnících, staré lavičky, kterým sem tam chybí laťka, tmavé kouty s přerostlými keři a po obvodu různě naskládané zaparkované vozy… Původním hybatelem změny byla potřeba umístit zde parkoviště pro dvě desítky aut, které by se nekompromisně zakouslo do zelené plochy. Nakonec se z toho ale vyklubala příležitost, jak dodat parkovému náměstí novou podobou a potřebným vybavením nenucený šarm. Autoři jsou krajinářští architekti Zdenek Sendler a Lýdia Šušlíková.
Nový návrh Palackého náměstí rozlišil tři hlavní tematické prostory, které do sebe vzájemně harmonicky zapadají a tvoří společně jeden celek: předprostor kostela, parková část s trávníkem pod vzrostlými stromy a hřiště s multifunkční plochou, která v běžných dnech slouží jako parkoviště.
Zelená parková plocha s udržovaným piknikovým trávníkem zůstala volná, průchozí, s dospělými i nově vysázenými stromy. Protíná ji červená stuha diagonálního chodníku z obarveného červeného asfaltu. Odstraněním starých, přerostlých keřových skupin se do parku dostalo světlo, uvolnil se prostor a průhledy.
Velmi důležitým faktorem návrhu, i následné realizace, byla úprava severní komunikace ve prospěch zpevněného prostranství před kostelem a zásadní potlačení její provozní funkce. Před kostelem se rozprostřel v dlažbě pomyslný koberec, vinoucí se přes silnici až mezi první okrajové stromy parku. Ve stínu lip lze spočinout na masivních dřevěných hranolech a pozorovat dění kolem. Nebo třeba zavzpomínat na významného řečkovického rodáka, siláka, herce a pábitele Frantu Kocourka, kterému je zde věnován pomník. Kamenný hranol nese plastiku tzv. kolibříka, což je tvar, do kterého Franta Kocourek ohýbal železné profily silou svých paží.
Text a foto Ing. Lýdia Šušlíková, krajinářská architektka, Ateliér zahradní a krajinářské architektury
Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. 8/2022 s tématem měsíce Květinářství a školkařství.*
