Systém školství je v této západoevropské zemi na rozdíl od českého poněkud odlišný. Předně je za řízení zemědělského a potažmo i zahradnického vzdělávání odpovědné ministerstvo zemědělství a nikoliv školství, jak je tomu u nás. Stejně jako v oborech zahradnických, tak i v ostatních oblastech nizozemského školství je vysokoškolské vzdělávání nabízeno ve dvou úrovních.
Ta nejvyšší, zaměřena převážně na teorii a výzkum je úroveň univerzitní. Jediná, zato vysoce uznávaná zemědělská univerzita, se nachází ve Wageningenu (http://www.wageningenuniversiteit.nl). Druhá a nejrozšířenější možnost vzdělávání je na vyšších zahradnických a zemědělských školách (hogescholen). Několik takových institucí je rozptýleno po celém Nizozemsku a jsou také označovány jako University of Proffesional Education. Studenti, připravující se na těchto školách pro danou profesi, jsou daleko více prakticky orientováni než na klasické univerzitě.
Studium na hogeschole je čtyřleté. Po ukončení veškerých studijních povinností je absolventům udělen titul inženýr (ekvivalent bakalářského studia v ČR). V prvním roce studia jsou studenti seznamováni s oborem a snaží se nalézt vhodný směr, kterému se budou chtít profesně věnovat. Následující rok a půl je určen k prohlubování odborných znalostí se samozřejmým důrazem na znalosti všeobecné. Poslední období, trvající rovněž rok a půl, slouží k osobnímu profesnímu vývoji studenta a rozvoji jeho specializace. Velmi podstatnou částí posledního období studia je šestiměsíční stáž, během které se řeší reálný problém v daném oboru.
Samozřejmostí jsou stáže
Jako konkrétní příklad si vezmeme vyšší školu HAS Den Bosch, také pojmenovanou jako Green Bussiness School (http://www.hasdb.nl). Z nabídky vyšších zahradnických a zemědělských škol v Nizozemsku je právě tato hodnocena velmi pozitivně. V organizační struktuře školy má své pevné místo HAS Kennis Transfer – náplní této instituce je vyhledávání vhodných míst pro studentské stáže. Běžnou praxí je, že jakékoliv zahradnické firmě (nejen v Nizozemsku), která má určitý odborný problém, je přidělen student, který se plně věnuje řešení dané problematiky. Ve většině případů student vyhledá ubytování v blízkosti vybraného podniku a pravidelně dochází na pracoviště. Na základně individuálního přístupu ke studentům a se znalostí jejich zájmů a specializací je vybrán právě ten nejvhodnější adept. Výsledkem této kooperace školy a praxe je vyřešení problému v podobě diplomové práce a v neposlední řadě rozšíření praktických zkušeností studenta. Po šestiměsíčním působení ve firmě je úspěšným studentům v mnoha případech rovnou nabídnuto zaměstnání.
Tréninková centra
Vraťme se ještě k praktickému vyučování, které je na nizozemských vyšších školách na velmi dobré úrovni. Během studia jsou organizovány jak exkurze do zahradnických organizací a výrobních podniků špičkové úrovně (semenářský gigant Rijk Zwan, květinová burza v Aalsmeeru, školkařské podniky v Boscopu a další), tak speciální praxe ve výukových střediscích. Tyto, na škole nezávislá střediska, jsou označována jako PTC+ (Practical Training Center, více informací na www.ptcplus.com). Tyto tréninková centra, kterých je na území Nizozemska více než 200, nabízejí odborné praxe v oblastech rostlinné a živočišné výroby a v technologiích. Podstatou je aktivní učení, práce v malých skupinách a tvorba individuálního plánu praktické výuky. Během několikadenních praxí, které se periodicky opakují, mají studenti možnost nabýt řady praktických zkušeností a dovedností nutných pro moderní zahradnickou výrobu. Velmi pozitivní na PTC+ je sledováni pokroku a neustálá inovace ve vyučovaných technologiích a odborných znalostech.
Situace u nás
Právě praktická příprava na budoucí povolání je, dle mého názoru, někdy chybějící článek v našem systému vysokého školství. V některých případech také nedochází k inovaci vyučovaných předmětů, a tím přizpůsobování se potřebám praxe, což přináší čerstvým absolventům komplikace při přechodu ze školního prostředí do zaměstnání. Na druhé straně je pravdou, že spolupráce školství a praxe není vždy jednoduchá a také kvalita a vývoj výukových metod je otázkou finančních prostředků. Nicméně doufejme, že také úroveň a kredit našeho zahradnického vysokého školství bude stoupat.
Na závěr bych všem studentům i pedagogům, toužících po rozšíření svých odborných znalostí a dovedností v zahradnickém oboru, doporučil využít některé ze stipendijních studijních pobytů (programy Socrates, Leonardo apod.) a do Nizozemska vycestovat. Výsledkem může být nejen kritické srovnávání, ale také impuls, který může přispět ke změně a zlepšení situace v našem zahradnickém sektoru. Kompletní přehled vysokých a vyšších škol v Nizozemsku je k dispozici na webové stránce www.studyin.ln.
