V Botanické zahradě v Troji je v současné době pěstováno na 5000 druhů a odrůd trvalek a skalniček. Vyskytují se ve všech částech zahrady a jsou rozděleny do mnoha skupin podle nároků na stanoviště. Tyto výsadby tak prakticky ukazují návštěvníkům široké možnosti využití trvalek v zahradách či na veřejných plochách.
Již pátý ročník Trvalkových dnů pořádala Botanická zahrada tradičně ve spolupráci s Českým spolkem perenářů. Po čtyři dny trvání této akce měli návštěvníci botanické zahrady možnost účasti na provázeních po trvalkových sortimentech areálu Jih, jichž se ujal Ing. Petr Hanzelka, Ph.D., kurátor místních sbírek. Vedle načerpání informací přímo mezi záhony se konaly i odborné přednášky či doprovodné akce jako ukázky aranžování z trvalek či prezentace a prodej trvalek od českých pěstitelů.
Trvalky a jejich využití
V rámci bloku přednášek vystoupil Ing. Petr Hanzelka s příspěvkem věnovaným letošní Trvalce sezony, jíž se stala Echinacea čili třapatkovka nebo třapatka. V posledních deseti se sortiment této trvalky ohromně rozšířil a objevila se řada nových odrůd, jež nejčastěji pochází od E. purpurea.
Druhá přednášející Ing. Markéta Kindlová-Nohelová, Ph.D, z botanické zahrady Brno se zaměřila na trvalky v botanických zahradách. Prezentovala zkušenosti především z německých zahrad, jež se však vyznačují mírnějším podnebím, což umožňuje širší portfólio pěstovaných rostlin.
Z České zemědělské univerzity v Praze přijel doc. RNDr. Jan Novák, DrSc., odborník na problematiku jedovatých rostlin. V rámci svého vystoupení představil ty trvalky, jejichž účinné látky působí jako jedy. Této problematice se budeme věnovat blíže v některém z následujících čísel v sekci věnované veřejné zeleni.
Dominanta zahrady
Ing. Pavel Matiska z České zemědělské univerzity seznámil posluchače semináře s využitím vysokých trvalek ve výsadbách. Rostliny přesahující 150 cm v posledních letech mizí z výsadeb i ze sortimentu. Může to být i důsledek pozdního působení těchto rostlin. Každoroční nárůst nadzemní části je časově náročný, pozdní je tedy i doba květu – čím je rostlina vyšší, tím později kvete. Jejich estetická působnost začíná až koncem července. Zajímavě však působí velká výšková proměnlivost v průběhu roku, což však může v projektu působit mírné rozpaky. V každém případě tvoří dominantu, a to buď samostatně nebo jako kosterní rostlina v záhonu.
Výhodou je jejich barevnost, nenáročnost a vysoká konkurenční schopnost, která je často až příliš vysoká a může způsobit i zaplevelení. Nezapomeňme na jejich možné zimní využití, např. u travin – Miscanthus, Panicum, Spartina pectinata. Nejvyšší trvalkou u nás je právě Miscanthus floridulus, který může dosáhnout až tří metrů. Tato trvalka snese všechny typy půd a stanovišť, odolá i podmáčení.
Z kvetoucích vysokých trvalek můžeme podle doby hlavního estetického působení jmenovat ty, které kvetou v červenci a srpnu (Helenium, Monarda, Rudbeckia nitida, R. laciniata, Macleya cordata (výrazná spíše olistěním), Vernonia gigantea (výrazně fialový květ od konce srpna až do září). Druhou skupinu rostlin kvetoucích na podzim reprezentuje například Miscanthus sinensis, Aster novae anglie, A. novi-belgii, A. erycoides, Leucanthemella serotina (bíle kvetoucí, domácí rostlina), Eupatorium purpurem, Helianthus salicifolius, H. rigidus (hodně rozrůstavé, mají dlouhé odnože, vhodné do extenzivních ploch), H. decapealus.
Mezi vysoké byliny se někdy zařazují i bambusy, které jsou v poslední době velmi populární. Je to jediná dřevnatějící trvalka, která je zelená i v zimě a může dosáhnout až tří metrů. Ale, jelikož se nejedná o domácí druhy, panuje mezi odborníky názor, že při tvrdé zimě mohou namrzat.
