V systému brouků se tesaříci řadí bezesporu na čelní místa atraktivity a nejspíš každý o této čeledi více či méně něco slyšel (zpravidla jsou laickou sférou známí jako „brouk s dlouhými tykadly“). Je uváděno, že co se krásy a rozmanitosti zbarvení týče, mohou s nimi soutěžit snad jen krasci (Buprestidae) či pestrokrovečníci (Cleridae); a i mezi samotnými tesaříky nenajdeme jedince, který by se nevyznačoval něčím pozoruhodným (velikost a tvar těla, způsob života imága i larvy, zbarvení aj.).
V tomto krátkém pojednání bychom se rádi pozastavili nejen nad samotnou čeledí tesaříkovitých, ale také se zaměřili na jednoho z konkrétních zástupců – tesaříka bukového. Již úvodní slova vypovídají o působivosti každého jednoho druhu. Není však bez zajímavosti, že existují značné rozdíly i ve velikosti jedinců, patřících k tomu samému druhu (například délka druhu tesaříka krovového (Hylotrupes bajulus) se uvádí od 7 do 21 mm). Rostou snad tedy brouci? – Jistě, že ne. Brouci zůstávají po celý život tak velcí, jak se vylíhli z kukly. Záleží pouze na množství a kvalitě potravy, kterou měla larva během svého vývoje, stejně jako je důležitá i teplota a vlhkost podmínek, v nichž se larva vyvíjela.
Vedle čeledi mandelinkovití (Chrysomelidae) a zrnokazovití (Lariidae)se tesaříkovití řadí do oddílu čeledi brouků zvané Phytophaga (býložraví), která spadá do velké skupiny Polyphaga. Jsou charakterističtí tím, že všechna jejich chodidla jsou složena ze čtyř článků, na bázi čtvrtého (drápkového) článku však mají další (zakrnělý) článek – pátý. Tělo tesaříků je většinou protáhlé, dlouhé, zpravidla několikrát delší než širší. Velikostně se jedná o skupinu značně kolísající – od největších brouků vůbec (až 60–70 mm dlouhých) po druhy takřka nepatrné (6 mm).*
Text a foto
Ing. Antonín Muška,
Brno
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 6/2022
